Z Brém (UNESCO) cyklostezkami kolem řeky Aller

Se svým cestopisem Z Hamburku do Čech tak trochu oklikou, jsem skončila kousek od dálnice v lijáku a plná očekávání jak bude vypadat další velkoměsto chráněné UNESCem, město spojené se čtyřni hrdiny, oslíkem, psem, kočkou a kohoutem, zvířátky, která se ubránila hrabivým loupežníkům. Tito hrdinové mají svůj památník přímo v historickém centru města. Tak mě napadá, neměli bychom povolat tyto zvířátka i do Čech, možná by probudila k nějaké akci i apatické Čechy.

V krásném městě leje jako z konve, leje i při průjezdu kolem restaurací s nádherným výhledem na přístav, jindy místa plná turistů jsou prázdná, aspoň není problém se promotat s naloženým kolem. A že v Brémách mají kladný vztah ke zvířatům obecně, je vidět i na hlavních třídách, ovce s pastevci, stáda prasat i když jen v kamenné podobě tu potkáte na každém kroku. Bohatě zdobené katedrály a Radnice připomínají mnohá další západoevropská města, ale každé mě znovu uchvátí svou jedinečnoostí, být tak bohatý rentiér, poseděla bych v restauracích v centru a nesledovala s obavami, jak dlouhá je cesta domů vzhledem datumu končící dovolené. Ale není tohle sen každého cestovatele?

Mohla bych teď vytáhnout z Wikipedie spoustu informací, které památky vidíte, kdy a jak bylo město založeno atd., ale to můžete udělat všichni. Cílem mých cestopisů je popsat to co ve Wikipedii nenajdete, dojmy, zkušenosti a zážitky z cest, které snad ještě budu nějakou dobu s nadšením sbírat. Tak mi tu absenci historie prostě promiňte.

Z dobře udržovaného městského kempu na předměstí Brém vyjíždím kolem řeby Wesser přes starobylý Achim do Verdenu. Krajina tu milovníky kopečků moc neuchvátí, je to zemědělská oblast plná starých selských usedlostí a farem s koňmi. Od jezdců na koních, kteří tu převládají nad cyklisty, často zazní čeština. Čechy tu od německých cyklistů poznají zase podle přilby, nikdo z němců v této rovinaté krajině s přilbou nejezdí.

I město Verden je příjemným zpestřením jednotvárné dolnosaské KRAJINY i když jednu záhadu jsem tu objevila, na každém statku jsou terče se zvířaty poseté děrami od střel. Žeby každý statkář byl i vášnivým lovcem?

Cyklostezky jsou vedeny borovými lesy, což každý cyklista ve vedru dostatečně ocení a písčíté přírodní stezky jsou dobře uzeté, jede se po nich jedna báseň. I řeka Aller je nohem příjemnější než Labe, klikatí se krajinou, je dobře přístupná na koupání. Kemp ve Winsenu je těsně u řeky, jen nechápu, proč zrovna toto město je označeno jako zajímavé, mimo jedné restaurace plné cyklistů není moc důvod k večerním procházkám.

Klidná a malebná řeka Aller mě dále vede do snad nejhezčího města Saska a tím je bezesporu Celle. Značení na této méně známé cyklostezce mnohdy pokulhává, ale právě abcence velkého množství cyklistů je v této oblasti příjemná. I když na předměstí města je tomu právě naopak, už podle množství turistů se dá očekávat, že to není jem provinční městečko. Nad dovedností a kreativitou řezbářů na dřevěných průčelích starých domů se až zatočí hlava. Nejsou to jednotlivé domy, ale v centru se dochovaly celé uličky v původní podobě, je tu zámek, krásné parky, mnoho kostelů a bohatě zdobená Radnice. Samým obdivováním památek jsem ztratila stezku a místní infocentrum fandí spíše hotelovým hostům. Místní cyklisté rádi poradí a tak se opět potkávám s řekou u které jako v každé méně známé turistické oblasti jsou jen kempy přírodního typu. Chaty Němci nepřestavují na domy, jsou to malé příjemné chatičky, které se od vybavení cykloturisty pod stanem zase tak moc neliší, ale milují je stejně jako čeští chataři své honosné domy.

V klidu posedávám ve stínu vysokých stromů a váhám nad další cestou, mám jet do hor nebo to namířit rovnou do Magdeburku, zítra uvidíme a uvidíme jestli bude i další pojkračování, času je málo a jsme na tom jistě všichni stejně.