Z Brozánek přes Malhostice do Rtyně nad Bílinou

Předpovídali nám sluníčko, žádné deště, tak jsme se vydali s partou na výlet. Šéfka naplánovala Brozánky, protože tam je krásný kamenný most, u kterého jsem ještě nebyla a dál pak okruhem do Malhostic a otáčeli jsme se ke Rtyni nad Bílinou.

Jeli jsme z nádraží Teplice - Zámecká zahrada. Budu psát zase měkké i, neboť s námi cestoval také můj psí kamarád Maxík. Do vlaku se mu moc nechtělo, nějak se pořád trochu bojí…V některém vagonu jsou dost vysoko schůdky a tak ho musím vzít na ruku, aby se tam vůbec dostal, a není lehký, má 9 kilo.

Vláček přikodrcal, jeli jsme jen chvilku, neboť v Úpořinách jsme museli přestoupit na další vlak, který nás už dopravil na konečnou do Brozánek.

Brozánky spadají pod obec Řehlovice. Z vlakové zastávky byl už vidět na vršku krásně kostelík sv. Václava, jež je obklopen hřbitovní zdí s poschoďovitou vstupní branou s kovovými vraty. Byli jsme u něj coby dup…

Kostelík byl původně gotický a pochází z doby okolo 13. století. Později v r. 1718 byl přestavěn do barokního stylu. Na hřbitově se nachází socha Panny Marie napravo od vstupní brány. V rohu hřbitova za kostelíkem je opravená márnice s valbovou střechou.

Toto místečko jsme měli prohlédnuto za chvíli, neboť hřbitůvek je malý a sestoupili jsme na náves, kde se nacházel na podstavci Kristus na kříži v oplocené kovové zahrádce. Naši návštěvu doprovázel štěkot snad všech psích plemen z domů, které stály okolo návsi. Jeden mrňous za plotem vyloženě cenil zuby na toho mého, ač byl ten můj jednou tak velký. Asi měl vztek, že nemůže ven, aby si to s tím mým vyřídil, a zaňafal na něj, že je tu cizinec a nemá tu co pohledávat. A další, se kterým bych nechtěla přijít do křížku, rafal za plotem, a lítal jak zběsilý po celé straně plotu. Toho bych typla na bojovou rasu…, nedej Bože aby se dostal přes plot, to by toho mého roztrhal na cucky a možná i mě.

A tak jsme raději zamířili z tohoto nevábného prostředí, kde jsme nebyli těmito zvířecími příslušníky obce vítáni, pryč…a šli směrem ke kamennému obloukovému mostu, který se nacházel kousek od návsi a pochází z konce 18. století. Most je dlouhý 35,5 metrů, ale je pro Dopravu uzavřen a vedle něj je postavena betonová lávka. Původně měl jenom jeden oblouk, později už pět. Byl rekonstruován, ale při povodních v r. 2002 se poškodil. Vytvořily se spáry mezi mostovkou a zábradlím.

A my jako neposlušní turisté, ač jsme na most neměli šlápnout, tak jsme to udělali a přešli jsme ho všichni! Bylo nás sedm + pes. Přece si to musíme vyzkoušet, jak se po něm chodí, když jsme se za ním vydali. Nepůjdeme přece přes obyčejnou betonovou lávku. Těch je všude dost…

Musím podotknout, že v této krajině jsou dochované dva takovéto mosty, které vedou přes řeku Bílinu. Ten druhý je ve Stadicích. Ale my jsme ještě objevili při našem putování později z Malhostic do Rtyně další dva kamenné mosty, sice byly malé, jen jednoobloukové, ale také se myslím mohou řadit do doby okolo 18. století, aspoň podle mě, svým vzhledem.

A tak jsme po prohlídce mostu, který byl moc pěkný, pokračovali dál směrem k Malhosticím. Malhostice spadají pod obec Rtyně nad Bílinou. Je to taková spíš osada s pár domy a malou návsí, kde stojí malá kaplička sv. Jana a Pavla z r. 1817. Vevnitř je prázdná, ale nedávno byla natřena na bílo, tak vypadá hezky.

Jak jsem se dočetla, v r. 2011 tu bylo v Malhosticích evidováno 57 obyvatel.

Ale jinak o této vsi byla písemná zmínka již ve 13. století, což dokladuje rozsáhlá ruina poplužního dvora. Vesnici s poplužním dvorem koupil kdysi v r. 1528 rytíř Jetřich z Bílé, a po dědickém dělení majetku pak náležela v r. 1587 bratrům Hendrychu a Jáchymu spolu s obcí Rtyní a Brozánky. Další tři bratři, Bedřich, Jiří a Adolf zůstali zase na tvrzi v Řehlovicích, po které už není dnes ani památky. Zkrátka historie této malé vesničky sahá do daleké minulosti…Dnes je z poplužního dvora rozsáhlá ruina, která se zvedá výhružně na vrcholu v zatáčce nad cestou k malé návsi s již zmíněnou kapličkou.

Co ale krášlí tuto ves, je rozsáhlý rybník, který vznikl po důlní těžbě. Vracejí se do něj různé druhy ptactva a také se tu objevují různé druhy rostlin. Proto byl rybník prohlášen za přírodní rezervací, což se může případný turista dočíst v poučné tabuli, která se tu nachází.

Cesta okolo rybníku je moc hezká pro oko. Jsou tu krásné výhledy na celou vísku s jejími většími i malými domky, i ruinou poplužního dvora. Při cestě jsme narazili i na kačera, který seděl v rákosí hned u cesty a tak jsme měli debatu, zda sedí na vejcích, což se mi tedy nezdálo…Že se kačer podílí i na zakládání hnízda, o tom vím, ale že by seděl i na vejcích, to se mi nezdá…Každopádně jsme si ho vyfotili. Ani se nehnul, jen po nás otáčel hlavou, a seděl dál…Asi si říkal: „Vypadněte už a nechte mě na pokoji“…

Nedaleko bylo posezení a tak moje parta zasedla opět ke svačině. To opět je pravdou, neboť svačili už na návsi u kapličky, zatím, co já „lovila“ to, co mně nabízel objektiv mého fotoaparátu…

Konečně se zvedli s nacpanými břichy a pokračovali jsme dál podél rybníku z jedné strany, a z druhé podél řeky Bíliny. Byla to krásná procházka. Bílina ve svém korytě byla naplněná až po okraj břehů.

S rybníkem jsme se již rozloučili, vešli do lesa a před námi se za chvíli objevil malý kamenný obloukový můstek přes Bílinu. Bylo to asi na polovině cesty mezi Malhosticemi a Rtyní nad Bílinou. Kouzelné místečko…Takovéhle mosty jsou moc hezké. Připadá mně to, jako kdybych se ocitla v dávném století.

Pokračovali jsme dál a došli k dalšímu kamennému můstku o trochu menšímu, než byl minulý. Ten vedl přes malý potůček. A to jsme již zahnuli Doprava na cestu a blížili se ke Rtyni nad Bílinou. Pomalu jsme došli k malému nádražíčku s Janou jen my dvě, a ty další se za námi doslova plížili ještě v dálce. Asi ten nacpaný žaludek jim nedovolil jít rychleji…

Usnesli jsme se, že pojedeme autobusem, ale ten nám doslova ujel před nosem, protože jsme čekali na ty další. S lítostí jsme se dívali z dálky, jak do něj nastupují cestující a autobus se rozjíždí. Naše parta konečně došla, a protože další autobus jel až za hodinu, tak šli do hospůdky na pivo, nebo na kafe. Já chuť neměla, tak jsem zůstala sedět na lavici v autobusové zastávce a říkala si, aby nám ještě neujel další autobus, než se vrátí z hospody. Přišli včas. Dali si prý zelené pivo…tak to jsem ještě nikdy nepila…Nasedli jsme do autobusu a odjeli do Teplic.

Počasí se nám krásně vydařilo, a já poznala zase něco, kde jsem ještě nikdy nebyla.