Z cestování po (bývalé) Jugoslávii V.

Ráno vystupujeme v Bělehradě, tedy v Beogradě srbsky, psáno latinkou. Nádraží nedává tušit, že jde o metropoli bývalé Jugoslávie. Pravdou však zůstává, že za Tita byla poměrně rozvinuta individuální Doprava a hustota tamějších železnic se ani zdaleka nemůže vyrovnat situaci u nás. Budova je však hezky udržovaná a působí přívetivě. My ale nejvíce vítáme existenci jakéhosi umyvadla-žlábku, kde můžeme po náročné noci spáchat potřebnou hygienu. Svěží se vydáváme objevovat Tvé krásy, Bělehrade!

Venku na nás čeká pravý Balkán. Rozbouřená silniční Doprava připomíná spíše džungli. Všichni troubí, nikdo nedbá druhého a všude vládne zdánlivý chaos. Ale překvapivě vše funguje a my přecházíme čtyřproudovou magistrálu. Přímo v centru objevujeme bombardováním zničené budovy z 99. roku. Nebezpečně působící stavby nechávají procházející v bohorovném klidu. Ne tak nás. Zřejmě neklamná známka flegmatičnosti Srbů a jejich dvojakého nazírání na nedávno skončenou minulost.

Procházíme kolem skupštiny, muzeí, majestátní pošty, kde se mi daří nakoupit k lístkům nezbytné známky do vlasti. Zchváceni sedáme na zahrádku blízké kavárny. Nejsme zjevně sami, co si dopřávají vítaného odpočinku v dosti parném dni. My nespěcháme, proto si studené pitivo opravdu vychutnáváme.

Klid unavenému poutníku poskytuje pak především zdejší hrad. Nádherný je to pohled naň, jak se vypíná nad soutokem Sávy a Dunaje. I my si užíváme takového výhledu a kvitujeme ten nápad zde strávit celý den. Inu, není divu takové pevnosti zde. Tady končila habsburská monarchie a začínala Osmanská říše. Hrad s hradbami skrývají mnohé. Objevujeme venkovní výstavku zbraní, kde nacházíme i výrobky naší slovutné Škody z Plzně.

Stanuli jsme dále u Chrámu svatého Sávy, ohromného pravoslavného svatostánku. Dosud sice ve stavbě, ale i tak se kocháme jeho interiérem. Mocné klenby se téměř dotýkají nebe, jak se také na kostel sluší.

A líbí se nám Masarykova ulice poblíž nádraží. Smějeme se srbskému pravopisu. Je totiž, narozdíl od češtiny, vpravdě fonetický. Jméno Džordž Herisn nás nemůže nechat klidnými.

Večer však adieu, Bělehrade. Ale my přijedeme znovu.