Z Jílového do Pyšel

Z Jílového do Pyšel.

Hledám toho kdo by šel, z Jílového do Pyšel…dovoluji si parafrázovat Ivana Mládka a našel jsem. Kupodivu hned sedm členů All Starc Teamu takže obsazujeme asi čtvrtinu autobusu a před půl devátou vystupujeme v Jílovém u Prahy na náměstí. Chvíli si rovnáme kostry ztuhlé po hodinové jízdě a od rozcestníku na náměstí vyrážíme po zelené turistické značce směrem k Boží skále a Borku.

Dal jsem do kupy trasu Hornopožárskými lesy na východ od Jílového a za silnicí do Kamenice už Přírodním parkem Velkopopovicko s cílem na nádraží v Pyšelích. Obloha je vymetená a sluníčko slibuje krásný den. To mne těší dvojnásob, protože tentokrát zase s panem Vančurou – tento způsob léta…atd.

Z náměstí chvíli po silnici na Chotouň a Pohoří a z ní Doprava ven z města a cestou po louce a kolem pastvin se zpátečnímu výhledy k Jílovému do mírného kopce k Boží skále. Je to vlastně velký balvan mezi dvěma stromy na vrcholu kopce, někde popisovaný jako menhir. Nejsem odborník ale řekl bych že tady je přání otcem myšlenky.

Pokračujeme dál pěšinou mezi svěže zelenými loukami, řekl bych s básníkem brouzdáme se ranní rosou ale jako prozaikovi mi mokré boty příliš radosti nedělají. Pak přes chatovou osadu do Borku, podcházíme trať a pěšinou podél kolejí k rozcestí Borek. Po modré přecházíme Turyňský potok a u rozcestí necháme modrou zmizet v lese a jdem Doprava po lesní silnici asi půldruhého kilometru na rozcestí se silnicí od Kamenného Přívozu s cyklo 19.

Přejdeme ji a neznačenou kamenitou cestou a úvozem asi po 400 metrech u malého rybníčka narážíme na žlutou od Kamenného Přívozu a po ní doleva pozvolna stoupáme k Vlčí rokli. Cesta vede přes malý potok Vlčín a stoupá kolem kamenného moře tvořeného obrovskými balvany porostlými mechem a lemovaného bukovým porostem úctyhodného stáří. Ostré dopolední slunce se prodírá mezi kmeny stromů a dotváří světlem a stíny podívanou kterou umí jen neporušená příroda.

Hezký úsek cesty, chvíli se kocháme a fotíme a pokračujeme lesem k rozcestí Horní Požáry. Tady někteří členové expedice vyhlašují stávkovou pohotovost a žádají přestávku na svačinu. Je jim ochotně vyhověno, vytahujeme jídlo a pití z batohu.Naděje na hospodu je až před koncem trasy v Pyšelích, je to tedy dnes odborně řečeno „suchá trasa“.

Pak přecházíme na červenou a za hájovnou odbočujeme Doprava. Čeká nás klikatící se pohodová asi čtyřkilometrová lesní cesta jihovýchodním směrem pod Panskou skálou a Gryblou. Asi v polovině cesty přecházíme Palečnický potok směřující ke Krhanicům a do Sázavy. Pak už nás čeká rozcestí Dolní Požáry.

Za ním turistické značky odbočují k jihu ke Zbořenému Kostelci a Týnci nad Sázavou, my pokračujeme po silnici směrem k Čakovicům. Před Čakovicemi uhýbáme na spojovací silnici k Babicům, skoro tříkilometrový nepříliš záživný pochod.

Před Babicemi přicházíme na modrou značku, s ní přecházíme hlavní silnici i okraj Babic a vystoupáme do lesa, tentokrát už Přírodním parkem Velkopopovicko míříme k rozcestí Gabrhele. Hezká pohodová cesta, to se však změní když jdeme podél Mokřanského potoka. Ten dělá čest svému jménu a u rozcestí přes lávku a zamokřenou loukou se probíjíme k lesu. Tam naštěstí cesta stoupá takže hlavní nebezpečí je zažehnáno.

Od rozcestí už jdeme po žluté mírným stoupáním asi kilometr a půl lesem a stejně tak dlouho pěšinou a předměstím do Pyšel. Už na kraji náměstí se konečně stavujeme v restauraci a na zahrádce svlažíme hrdélka popovickým kozlíkem. Jak jinak, Popovice jsou co by kamenem dohodil. Příjemné posezení, je jeden z posledních dnů kalendářního léta a sluníčko se s ním loučí opravdu důstojně.

Než naše cesta ještě nekončí, čeká nás posledních skoro pět kilometrů k pyšelskému nádraží. Tam nás dovede modrá značka procházející náměstím. S ní kolem kostela Povýšení svatého Kříže a kolem sokolovny Pražskou ulicí a za dvěma rybníčky vycházíme z Pyšel na louku, kolem kopce Obora a lesíkem a přes osadu Vysoká Lhota k pyšelskému nádraží. Je to odtud blíž do Čerčan ale ty už své nádraží nedaleko mají.

Abych to ale nezamluvil, tady nás čeká ještě jeden bonus v podobě sympatické restaurace Pyšelka s hezkou zahradou přímo u kolejí a nádražím pár desítek metrů vzdáleném. Takže ještě jeden kozlík, někdo kafe, já obojí a za půl hodinky nezadržitelné míříme za podvečerního sluníčka ke svým domovům.

Co dodat, pohodový výlet Hornopožárskými lesy a Přírodním parkem Velkopopovicko, počasí na jedničku, tentokrát jsme se sešli skoro všici. Důstojné rozloučení s létem. Howgh.

Zdrávi došli, zase někdy. Seventy

Odkaz na mapu trasy