Z Kamenice přes Vlkovou do Babic

O vrchu Vlková a o rozhledně na jejím vrcholu jsem se poprvé dozvěděl z knihy Rozhledny Čech, Moravy a Slezska od pana profesora Nouzy. Byla již dlouho zavřená a jednalo se vlatně o takový vyhlídkový altán, který ještě byl za plotem obory.

Proto jsem se rozhodl tato místa trochu prozkoumat, což nedávno trochu podpořilo uvedení turistické známky Rozhledna Vlková. Jelikož autobusové spojení z Prahy do obce Ládví cca 1 km pod rozhlednou) je relativně špatné, beru děti a spojíme to s pěší cestou z Kamenice.

Do této obce, kterou více proslavil zámek Štiřín, jede z Budějovické o víkendech autobus každou hodinu. Cesta do Kamenice vede v podstatě stále jedním směrem, v obci Sulice, Mandava míjíme další rozhlednu zakomponovanou do památníku husitství (rovněž se o ní ve výše zmiňované knize píše). Autobus objede v Kamenici kulturní dům a vystupujeme. V kulturním domě lze také koupit TZ rozhledny Vlková, ale jen přes týden. Zastávka je umístěna na hranici obcí Kamenice a Olešovice. Jelikož na turistickou značku bychom se museli vracet (vede až za rybníkem) vrátíme se po silnici ve směru odkud jsme přijeli a na křižovatce odbočíme vpravo. Silnice, po které jdeme je opravdu rušná a tak jsem rád, když asi po 300 metrech narazíme na značky, které nás odkloní vlevo od silnice.

Jdeme zpevněnou cestou kolem rybářství a sádek až k rybníku. Zde modrou zanecháme pokračovat vlevo a my se dáme po hrázi opačným směrem. Jdeme kolem polorozbořeného stavení (asi původně mlýna), který se někdo částečně pokoušel před lety opravit. Přejdeme výpust z mlýnského rybníka a mírným stoupáním se lesem dostáváme k prvním stavením osady Valnovka a na námi opuštěnou frekventovanou silnici. V mapě je sice kreslená odbočka mezi domky, ale my pokračujeme stále po hlavní silnici až k zastávce autobusu Ládví a restauraci (s prodejem TZ).

Známky měli, takže super a teď změníme barvu za modrou, přecházíme silnici a po asfaltové cestě mezi domky pomalu stoupáme k lesu. Cestou potkáváme pár aut a já si uvědomuji, že je to jediná spojnice do osady Ládvec na konci lesa. Asi po 1,5 km příjemné chůze už ji vidíme. Moderní rozhledna (resp. vysílač), schody stoupají okolo tubusu do výše 25 metrů, ale výhled na Posázaví stojí opravdu za to. Rozhledna je volně přístupná, vrátka plotu, který ji obepíná a vrata přímo na schody jsou odemčené.

Napadá mě prozkoumat, jestli by nebyla náhodou vidět rozhledna původní, která měla být na vrcholu Vlkové (protože tato nová věž leží ve svahu u zpevněné cesty na Ládvec, relativně nízko pod kopcem). Dáváme se tedy kolem závory zpevněnou cestou vzhůru. Asi po 500 metrech nás zastavuje plot obory, za nímž jen můžeme tušit někde v lesním porostu, původní lovecký altán barona Ringhoffera s původní rozhlednou. Přítomnost mých dětí a výstražné tabulky, mi nedovolí překonat oboru a jít dál. Takže zkusíme se dát pěšinou vlevo kolem obory. Zahlédneme akorát prchajícího daňka, ale stavba bude asi ještě dál od ohrady.

Pěšinou sestupujeme do osady Ládvec, kde se vracíme na modrou značku. Tady pozor na značení, za osadou se dáme na polní cestu, která rychle ztrácí výšku, musíme překročit amatérsky vyrobenou zábranu (asi kvůli vjezdu autům, žádná cedule tu jinak nevisí) a teprve tady na louce registrujeme "volavku" otočenou ovšem z opačného směru, proto jsme ji neviděli. Stáčíme se obloukem po kraji louky a úvozem přicházíme k prvním domkům do obce Babice. Značka nás vede přes silnici a místní stezkou na druhou silnici k rozcestí. Jak ale zjištujeme, autobusová zastávka je opačným směrem, po silnici vlevo asi 200 metrů za křižovatkou.

Odtud jezdí autobusy na Prahu (tarifní pásmo 4, PID). Celá popsaná cesta je dlouhá asi 6 km, nemá velké převýšení a pokud se povede počasí jako dnes, je z toho příjemně strávený víkendový půlden.