Z Miltenbergu do Wertheimu
Spessart je oblast, kterou v podstatě ohraničují řeky Main, Sinn a Kinzig a nachází se ve třech spolkových zemích a to Bavorsku, Bádensku a Hessensku. Já jsem si za místo, pro své výlety vybral Miltenberg, jednak je zde kemp téměř v centru a jednak je to křižovatka železničních tratí směr Aschaffenburg, Wertheim a Seckach.
S trochou nadsázky se dá říct, že pokud spíte ve zdejším kempu, tak spíte „pod mostem“. Kemp se totiž nachází na břehu řeky Mainz a podchází pod kamenným mostem, postaveným roku 1900, s věží na hlavní mostovce. Pokud Vám stačí stan, pak Vás zde nocleh vyjde na 9€. Výhodou je také vzdálenost od 5 minut pěšky od nádraží, stejný časový úsek Vám stačí do centra a o 5 minut více k nejbližšímu supermarketu.
K pěšímu výletu do Wertheimu jsem se rozhodl použít cyklostezku (35 km), protože turistické trasy procházejí především kopcovitým terénem a cesta by se o několik km i hodin protáhla. Z kempu vystoupám po schodech nahoru k mostu a přejdu na levý břeh Mohanu. Ještě malá exkurze po Miltenbergu, tak jako většina německých měst, je i toto starobylé centrum hezky upraveno. Na Haupstrasse, najdete starobylý hotel Reisen (jeden z nejstarších v Německu), starou Radnici, na Martplatzu pak kostel svatého Jakuba, a nádherné hrázděné domy s uličkou, vedoucí až k bráně „Schnaterrlochtor“. Odtud se dá po krátkém stoupání dojít k hradu Mildenburg, kde dnes sídlí museum moderního umění (otevřeno je ale až od 11hod, resp 13 hod ve všední dny). Je odtud ale i hezký výhled. Po návratu zpět stojí za zmínku ještě Würzburská brána taktéž na Hauptstrasse, ale na opačném konci, než je Marktplatz. Od brány pak scházím k řece, kde je i směrovka cyklostezky, zároveň je tu i přístaviště říčních „hotelů“, jinak se snad ani velké luxusní říční lodě ani nazvat nedají.
Vycházím po nábřeží směr Wertheim. Cyklostezka mě vede kolem plavecké haly a koupaliště, pod nájezdem na nový most před Mohan a přivádí mě na okraj Bürgstadtu, městečka nebo spíše městyse,které z Miltenbergem sousedí a zajímavé bude zejména pro milovníky vín, nad obcí, jsou totiž rozsáhlé vinice a pěstuje se zde zejména pinot noir a pinot a místní produkty lze ochutnat v některé z vinárniček.
Cesta pokračuje dále podél řeky Mohan, obklopený kopci z, nichž ovšem většina z nich dosahuje výšky maximálně 400 m.n.m. Hezký pohled narušuje pouze jakási pískovna, z níž kropící auto každou chvíli přejíždí cyklostezku k místnímu napáječi, aby po naplnění vodou, pokračovalo v kropení komunikací, po kterých velká nákladní auta přepravují tuto komoditu. Ale co, i tady lidé potřebují práci. Asi po 10 km přicházím do obce Freudenberg se zříceninou hradu Freudenburg.
Nábřeží lemují domy, které jsou jakoby vsazeny do zbytků opevnění místního hradu a města. Na hlavní silnici najdete infocentrum a Radnici se znakem města, a pokud chcete ke hradu, čeká Vás spousta schodů, které Vás dovedou až ke zřícenině. Je odtud pěkný výhled na údolí i město, zřícenina je volně přístupná, jen to trochu kazí fakt, že na nádvoří je postaveno z hliníkových trubek hlediště a improvizované jeviště, neboť každé dva roky zde probíhá divadelní festival. Hrad byl přestavěn z původní tvrze, největší přestavbu provedl hrabě Asmus z Freudenbergu na přelomu 15 a 16 století. Po jeho smrti začíná hrad chátrat a teprve v 80 letech minulého století byla zřícenina opravena a zpřístupněna.
Po návratu do obce přecházím přes most Mohan a pokračuji po druhé straně řeky. Dle mapy se dá ještě asi 2 km pokračovat po stejném břehu a pak přejít přes lávku nad zdymadlem. Ve zdymadle pozoruji výletní loď (nápis na horní palubě udává 11,5 metru šířku a 135 m délku) které zbývají v plavební komoře opravdu jen centimetry od stěn. Na horní palubě se opaluje jen pár turistů, a protože ještě není sezóna, její část je úplně zavřená. Přicházím k vesnici Collenberg. Pokud byste sem chtěli jet vlakem pozor, na rekonstruované staré budově nádraží je ještě velký původní název zastávky Fechenbach Reistenhausen platné do roku 2008 a pouze na malé prosklené čekárně je nový název Collenberg. Úzkou pěšinou pod viaduktem přicházím ke kostelu z roku 1732,v podstatě v poledne v tom okamžení, protože kostelní hodiny právě bijí poledne. Zpět na cyklostezku se vracím kolem zámku Fechenbach, který je v soukromých rukou a je nepřístupný pro veřejnost.
Na cyklostezku se vracím na okraji místního kempu, kde se pořádají i příležitostné historické trhy. Nad obcí se ještě nachází zřícenina hradu Kollenburg, vede sem sice značená cesta, ale výstup jsem zavrhl z časových důvodů. Když jsem potom pokračoval podél řeky, v jednom místě jsem za bujnou vegetací zahlédl zbytek zdi uvedené zříceniny, ale pokud bych aspoň nevytušil směr, kam se dívat, asi bych nic nespatřil. Dalším sídlem a je Dorfprozelten a asi o 2 km dále následovaným Stadtprozeltenem. V obou obcích se dá nakoupit v marketech, ale ta druhá mě zajímá trochu více. Nad ní se totiž vypíná zřícenina hradu Henneburg. Mezi Dorf a Stadtprozeltenem vede cesta po asfaltové silničce kolem továrny a před železničním přejezdem je potřeba odbočit vpravo na polní cestu. Abych došel do centra obce, musím překonat železniční trať a dostat se na hlavní silnici. Z centra obce pokračuju vlevo nahoru po asfaltové silničce (dojet autem se dá až ke zřícenině) a po první serpentině se dostávám k parkovišti pod hradem. Co jsem tu objevil, mě ale trochu zaskočilo, tak jsem se rozhodl, že o tom napíšu samostatný článek.
Po návratu z hradu zpět se zase vracím k Mohanu, kde je i přívoz přes řeku a za 60ct jste li pěší vás ochotně převezou na druhou stranu řeky (lze převézt i osobní auto, příp. do 7,5 tuny nákladní auto). Já pokračuju dál mezi řekou a železniční tratí do vesnice s fotbalovým názvem Faulbach (i když jinak se to překládá jako líný potok). Podobnou cestou stále kolem Mohanu, mířím dále na Hasloch. Je zde další zdymadlo a slepé rameno, kde mě zaujímá motorový člun s nápisem Strompolizei (tedy jakási energetická policie, asi hlídá elektrárnu). Cesta se za obcí stáčí k řece, ale přechází ji po mostě pouze železniční trať, cyklostezka ji podjíždí a vrací se k hlavní silnici. Za křižovatkou pokračujeme poměrně dlouhým úsekem v souběhu ze silnicí. Stezka nás přivede do Kreuzwertheimu. Tady můžeme buď přejít přes most přímo do na severní okraj Wertheimu, nebo pokračovat dále. Já volím druhou možnost a čekají mě další cca 2 km k následujícímu mostu. U řeky je pár hospůdek a občerstvení s možným posezením. A taky pěkný výhled na hrad Wertheim. Asi 400 metrů před mostem cyklostezka odbočuje úzkou uličkou vlevo a po hlavní silnici vpravo na most. Při přechodu mostu si ještě všímám, že po levé straně jsou mostní pilíře rozšířené, jako by tu byl ještě kdysi jeden most. Na druhé straně na to přicházím, stojím totiž přímo proti tmavé díře bývalého železničního tunelu (dnes patřičně oploceného) na zrušené trati Wertheim – Lohr.
Od tunelu scházím vpravo dolů do města. Míjím ještě jeden „tunel“ tentokrát je to ale vjezd a výjezd do městských garáží, a dostávám se do historického centra Wertheimu. Tady mě zajímá hlavně místní hrad, resp. částečná zřícenina. Sice už je kolem 17 hodiny večer, ale zkouším štěstí….a vyplatilo se. Po Schlossgasse pomalu stoupám ke hradu, prohlídka s průvodcem je sice jen jednou denně, ale díky restauraci, otevřené až do 20 hodiny, je přístupný i hrad. Za hlavní branou je kolotoč, který vás po vhození 1€ pustí na další procházku hradem. Prohlídková trasa vás vede po hradbách, hrad byl od východních částí hradem oddělen jakousi průrvou mezi skalami. Pokud si zde něčeho opravdu užijete, jak jsou to schody, párkrát budete stoupat na východní hradby a zase klesat a nakonec vás čeká výstup na věž, že je odtud nádherný výhled na město i řeku, snad ani psát nemusím. Hrad byl jinak stavebně počat roku ve 12 století, po výbuchu střelného prachu roku 1619 a ostřelování císařskými vojsky o 15 let později byl už hrad v troskách.
Díky restauraci nakupuji pohledy a chystám se k sestupu zpět do města. Název jedné uličky mi trochu připomíná Prahu – Wenzelplatz ale velikostní rozdíly obou míst jsou opravdu obrovské. Centrem města mířím k místnímu nádraží. Ještě přejdu řeku Tauber, která se zde vlévá do Mohanu a za 4,65€ mě místní regionální vlak odváží zpět do Miltenbergu. Po 35 km a 8mi hodinách chůze jsem rád, že sedím. Cesta se kromě vlaku dá absolvovat též lodí, ovšem jedna cesta vás vyjde na 19€, tam i zpátky budete pak chudší o 26€. Výlet ale stojí za to.