Z Pastvinské přehrady na Haničku
Do Orlických hor se dá jet z Prahy i na den a to i přesto, že člověk není motorizován nebo nechce s sebou brát svého 4 kolového miláčka. Z Florence jezdí každé ráno v 6.05 autobus Praha - Jeseník, který velmi dobře obsluhuje od Hradce Králové zajímavá místa Hradeckého kraje. Zastavuje Třebechovice pod Orebem (betlém), Častolovice, Doudleby a Kostelec (zámky), Vamberk a Žamberk (východiska turistických cest),na Pastvinské přehradě ale i Mladkově (východisko na Suchý vrch).
My jsme tento spoj použili k Pastvinské přehradě. Autobus přejel most přes přehradu, vyšplhal do kopce a zatočil na asfaltovou plochu, kterou bychom s trochou fantazie mohli nazvat autobusovým nádražím. Nachází se tu odstavná plocha, 2 zastávky a nějaký sběrný dvůr. Jelikož jsme si chtěli vyfotit přehradu, vrátili jsme se k mostu nad přehradou. Tato byla uvedena do provozu v roce 1938, je zde elektrárna a několik pláží.
Vrátili jsme se zpět k autobusové zastávce, vedle níž je i infocentrum (ovšem otevřené pouze v červenci a srpnu). Následuje požární zbrojnice a škola s obecním úřadem. Zde jsme se ptali po turistické známce. Pan starosta byl velmi ochotný, ale vzhledem k dovolené paní účetní jsme tuto trofej nezískali, neboť ji nechtěl lézt do účetnictví (což jsem musel i k mé nevoli pochopit).
Vydali jsme se po modré značce. Ta nás vedla po asfaltové silnici nad přehradou, kolem rekreačních domů a chalup. Přecházíme most u něhož je v mapě zajímavý název "Kraví skok". Celou cestu mě vrtalo hlavou která kráva že to skočila do vody,a až večer mi internet poradil, že tomuto zvířeti se po skoku z mostu nic nestalo a po měsíci porodila zdravé tele (toliko pověst).
Silnice ná vede dál, přehrada se mezitím zužuje v Divokou Orlici, procházíme částí Lhotka a poté z kopce do Kostelce nad Orlicí. Zde opět navštěvuji obecní úřad, pan starosta je opět velmi ochotný, TZ tu nemají i když říkal že o ní vážně uvažují a jako prezent mi dává odznak Kostelce.
Na návsi je naproti kostelu ještě plac s informačními tabulemi a světe div se i veřejné WC. Taky je tu restaurace, na dalších několik kilometrů poslední místo s možností občerstvit se. Od rozcestníku uhýbáme vpravo kolem restaurace a stodoly, kde mě ovíjí typický ozón venkovského dvorku se slepicemi. Cesta je zatím asfaltová, v jednom místě pozor na odbočku, procházíme kolem roztroušených chalup a cesta se mění na lesní cestu a následně na pěšinu. Pod námi se vine Divoká Orlice a stezka mírně mění své výškové dispozice. Přicházíme opět na asfaltku, která vede z Kunvaldu, scházíme vpravo k mostu ale nepřecházíme ho a míjíme parkoviště pro návštěvníky Zemské brány, kde jsou tabule upozorňující na poslední možnost parkování. Cesta je zprvu asfaltová, pak přechází v cestu lesní. Míjíme tabule naučné stezky a zastavujeme se u Ledříčkovy skály.
Ledříček byl dle pověsti zbojník, který bohatým bral a chudým dával a ve skále měl jeskyni kde bydlel, a k ní lezl po jedli rostoucí před úkrytem a provazovém žebříku. Jednou se ale tento žebřík přetrhl a Ledříček se zabil.
Cesta vede dále podél Divoké Orlice, kolem Pašerácké lávky až k rozcestí s červenou značkou. Doprava bychom došli k Orlické chatě, jelikož ale máme naspěch, uhýbáme doleva po červené a lezeme do táhlého stoupání. Po asi 1 km zahýbáme vpravo a teď už bych mohl jen psát 3 km rovně pak mírně Doprava pak 2 kilometry rovně... Jiráskova cesta nás vede po široké vozové cestě. Po 3 km narazíme na rozcestí se zelenou a po dalším kilometru na silnici z Bartošovic do Kunvaldu. Kousek níže vlevo je vidět autobusová zastávka. My ale necháme silnici za sebou a jdeme dále širokou vozovou cestou, přes Přední vrch (669m), dále kolem Zadního vrchu (657 m), opět přecházíme zelenou značku a trasa se stáčí trochu Doprava.
Stále více narážíme na objekty vojenského opevnění, pěchotní sruby "Nízký" a "Vysoký". Na těchto stavbách je vidět, že jsou udržovány a dávány do původního stavu. Vycházíme z lesa, jdeme kolem velkého vojenského bunkru až k silnici. Zde je také autobusová zastávka, bohužel občerstvení inzerované v mapě zde nefunguje. Přejdeme silnici, jdeme kolem několika domků, včetně budovy lesní zpávy, a táhlým stoupáním jdeme širokou vozovou cestou. Asi po 1 km nás šipky navedou vlevo a po dalším 0,5 km stoupání u rozcestníku vidíme odbočku ke Tvzi Hanička. Posledních 280 m nás vede cesta z kopce až k oplocenému objektu.
Protože je teprve duben, prohlídka byla pouze v 11 hodin, objekt je zavřený a kolem je docela nevzhledný plechový plot. Podle vývěsních praporků zjišťujeme, pokud je otevřeno, lze nějaké malé občerstvení pořídit.
Vracíme se zpět po červené značce do sedla k autobusové zastávce, kde si počkáme na autobus do Rokytnice.
Na náměstí v Rokytnici si pak dáváme česnečku a přesouváme se na vlakové nádraží, odkud se dvěma přestupy přijíždíme před 21 hodinou do Prahy.
Cesta není až tak náročná na převýšení, není moc možností k občerstvení a pokud chcete navštívit vojenské objekty, je potřeba se informovat na internetu na možnosti prohlídek, protože počet návštěvníků bývá omezen. A pokud vyjde počasí, pak je to příjemně strávený den.
Přidat do oblibených uživatelů
Mapa
Ubytování
Počasí
Letenky Svět
Půjčovna aut