Z Plzně přes Blovicko, Nepomucko na Sušicko – 4. den – Vrčeň, naučná stezka Štědrý a stezka sv. Vojtěcha ke kapli sv. Vojtěcha

Dnes v noci bylo zase o trochu tepleji, ale pod peřinou bylo stále příjemně. Ani nás v noci nikdo neobtěžoval jako včera ve Ždírci. Jen nějaký motorkář okolo nás večer ještě projel do vsi a zpátky. Ohleduplně, okolo nás dokonce zpomalil, aby nás nerušil.

K ránu bylo 10 stupňů, když jsme se konečně vyhrabali ven, sluníčko sálalo. To bude asi pařák.

I když včerejšek nebyl nijak náročný, volíme na dnešek ze dvou možností tu kratší - naučnou stezku Štědrý, která vede od hráze Opatského rybníka až na vrch Štědrý. Je na ní sedm zastavení, která seznamují se zajímavostmi z okolí. Okruh by měl být dlouhý 6,6 km. Jenže to jsme celí my. Auto necháme na parkovišti u hřbitova a přidáme k tomu procházku obcí.

Ještě neuplynulo 10 minut a vše je jinak. Zajímá nás tu víc věcí a tak to spojíme. Autem popojedeme k Opatskému rybníku, projdeme si větší část NS s odbočkou ke kapličce sv. Vojtěcha. Včera jsme však asi přehnali chlazení tašky. Auto zachrochtalo, ale nenastartovalo. Naštěstí s powerbankou jsme to zvládli a spokojeně odjeli.

Před rybníkem odbočujeme vpravo až k rozcestí u brodu. Tím jsme kousek NS projeli, ale žádnou informační tabuli jsme cestou neviděli. O nic důležitého jsme tedy nepřišli. Pokračujeme po NS a s ní souběžně vedoucí zelené turistické trase. Po té odbočujeme vlevo ke kapličce. Už dřív mne překvapilo, že k ní NS nevede. O to větším překvapením pro nás bylo, že jdeme po stezce sv. Vojtěcha. O té se nikde nezmiňují. Jsou tu 4 tabule se zajímavými informacemi o životě sv. Vojtěcha, jsou tu fakta, ale i pověsti a legendy. Kdybychom si toho víc pamatovali, mohli bychom porovnávat zdejší informace s informacemi na naučné stezce Se svatým Vojtěchem okolo Přeštic, kde jsme byli asi před 5 lety. Jenže moc si toho nepamatujeme a tak jsou všechny informaci pro nás opět nové.
Cesta vede k silnici, vedoucí z Vrčeně do Rožmitálu pod Třemšínem, po ní musíme kousek zpátky a 200 metrů do kopečka k nezvykle vysoké kapličce sv. Vojtěcha na vrchu Chlumec (534 m). První kapličku zde nechal postavit již na konci 16. století nejvyšší purkrabí Českého království, protože právě tudy tehdy kněz Vojtěch putoval do Říma. R. 1664 postavil vysokou raně barokní osmibokou kapli Václav Vojtěch, hrabě ze Šternberka, tehdejší majitel zámku Zelená Hora u Nepomuka. Od 19. až do pol. 20. století se zde konaly vyhlášené jarní poutě.

Původně jsem chtěla udělat 1,2 km dlouhý okruh okolo vrchu Chlumce, jenže cesta je zarostlá, že není ani vidět. Vracíme se k silnici a pokračujeme po zelené. Čeká nás 1,5 km stoupání, docela prudkého. U křížku a pramene Dobrá voda se k nám zprava připojuje NS Štědrý, po které půjdeme zpátky až k autu. Tady na rozcestí je 6. zastavení. Dle legendy se jedná o zázračný pramen, který vytryskl po úderu biskupské berle sv. Vojtěcha. Je pitná a skutečně dobrá. V 17. století odtud byla voda dřevěným potrubím dovedena ke kapli sv. Vojtěcha, kde byly zřízeny lázně. V 19. století vše zničil požár.

Stoupáme dál. Je to docela hrozné, dnes je dusno a horko i v lese ve stínu. Konečně jsme se vyškrábali na vrchol Štědrý (668 m). NS je značená jako jednosměrná, my jdeme v opačném směru, takže cestu musíme neustále kontrolovat na tabletu, protože si občas nevšimneme odbočky, která z té naší strany značena samozřejmě není. Cestou se otevíraly hezčí pohledy než z vrcholu. Přesto se na tabuli NS dozvídáme, co by mohlo být shora vidět.

Konečně nás čeká jen klesání. I když pečlivě sledujeme trasu NS, tak zastavení Na vyhlídce jsme minuli. Bylo to asi právě v místě, kdy jedna pěšina vedla lesem a druhá – ta NS po jeho okraji. My šli nevědomky samozřejmě lesem ve stínu.

Po 6,8 km jsme zpátky u auta. Na kilometry to bylo docela krátké, ale nastoupali jsme 289 metrů, takže totéž, co včera na 15 km. A ještě v hrozném dusnu. Žádná oddechovka to tedy nebyla. Navíc zdejší les není tak hezký jako včera, je tam spousta suchých větví, ani lesní cesty nejsou příliš pohodlné. Možná tento stav vysvětluje 7. zastavení Prales, ale to jsme zrovna obešli po zelené ke kapličce. Zajímavé však bylo obrovské množství žulových balvanů snad všech velikostí, které byly částečně porostlé mechem.

Hned u auta jsme si udělali oběd, auto převezli ke hřbitovu a šli na pivo. Já se cítím docela dobře, Ota tvrdil, že ho ten kopec zničil. Já bych řekla, že pravda je jinde. Pití si s sebou nevzal a to dusno hu muselo zničit.

Po dvou pivech z Oty únava spadla, na mne po jednom dolehla. Přesto jsem se překonala a vyrazili jsme projít si obec. Hned proti hostinci je kostel sv. Vavřince. Kostel zde stál již r. 1352, kdy byl jako farní zapsán v soupisu kostelů. Z této doby je presbytář s křížovou klenbou a východní část kostela, 1. a 2. patro věže. Nejvýraznější přestavba kostela v duchu historizující gotiky byla v letech 1866 – 1869, kdy byla prodloužena loď, prolomeny nová okna a portály, rovný strop byl zaklenut křížovou klenbou. Věž byla zvýšena o 3. patro se štíty a přistavěn schodišťový přístavek. Z té doby je pravděpodobně v těsném sousedství i márnice.

Na návsi je v jednom domku modelová a historická železnice, bohužel v době koronavirových opatření uzavřená. Funkční kolejiště je v měřítku 1:120, rozchod kolejí je 12 mm, je to 2. největší kolejiště u nás. Je tam 90 lokomotiv a 170 vozů, funkční model lanové dráhy, 147 m kolejí a 65 výhybek. Vystavují tam i železniční uniformy, petrolejové lampy a řadu zajímavostí ze skutečné železnice.

U Opatského rybníka jsme našli první tři zastavení naší NS. Tím jsme téměř prošli celou NS. Obešli jsme rybník. V jeho přítoku - Čečovickém potoku jsem si osvěžila nohy. Až mne překvapilo, jak byla voda teplá.

Nevraceli jsme se přes náves, ale po okraji obce, okolo zajímavé vily, která připomíná zámeček. O existenci zámečku jsem však nic nezjistila, takže se spíš asi jedná o luxusní vilu.
Vlevo na kopečku (450 m) je památný strom - více než dvěstěletá Vrčenská lípa velkolistá. Byla zasazena r. 1816. R. 2003 měla obvod 370 cm a byla vysoká 22 m. K ní jsem však zašla až další den. Nyní jsme už šli k autu.
Když jsme chtěli přejet na naše včerejší nocležiště za hřbitov, auto si ani nechrochtlo. A to jsme autozásuvku raději nepoužívali. Tentokrát ani powerbanka nepomohla. Proč najednou po dvou hodinách stání takhle baterka zkolabovala? Horkem? Máme ji starou, zlobí, ale tohle? Naštěstí jsme si na jaře koupili novou. Vyměnit ji je otázkou chvilky. Ota má obavy, zda se něco nestalo s elektrikou a nevyzkratuje nám to i novou baterku. Uvidíme ráno.

Využili jsme volného času a zdejších možností - blízkosti vody a pustili se do mytí interiéru, hlavně palubní desky a přilehlých prostor a také vymetání smetí z kabiny i ze schodů. Nakonec jsem i podlahu i ty schody vytřela.

Během večeře se zvedl vítr a rychle se začalo ochlazovat. Již odpoledne se zatahovalo. Že by sprchlo? Po klobáse k večeři Ota dostal žízeň, tak jsme se opět přesunuli do hospůdky. Já dala zmrzlinu zalitou horkými malinami a se šlehačkou. Také jsem zjistila, že trochu sprchnout by mělo až zítra a také se trochu ochladit. Tolik předpověď. Jaká bude realita, uvidíme.

Na terase to protahovalo tak, že jsme brzy vypadli. Před spaním jsme si ještě dali grog na zahřáti a dle našeho zvyku jsme v devět uléhali. Je nám však jasné, že zítra se sem znova vrátíme. Místo je to naprosto ideální.

Z Plzně přes Blovicko, Nepomucko na Sušicko – 4. den – Vrčeň, naučná stezka Štědrý a stezka sv. Vojtěcha ke kapli sv. Vojtěcha na mapě