Z Plzně přes Blovicko, Nepomucko na Sušicko – 6. den – Klášter se zbytky kláštera Pomuk, Nepomuk, jeho památky a pivovar Zlatá kráva a NS Pod Zelenou Horou

Ve Vrčeni bylo večer v autě docela teplo, k ránu však hrozná zima. Měnil se tlak, spala jsem špatně, mohla jsem aspoň pozorovat změny venkovního počasí. Asi ve 4 hodiny jsem viděla jedinečný úkaz. Při zemi byla mlha, že nebylo vidět na vzdálené stromy. Byly však vidět hvězdy. To by možná nebylo tak moc zvláštní. Ale vycházelo slunce. Malý červený kotouč vylézal nad obzor, ale jak byla mlha, nerozléval okolo sebe tu světelnou zář. Skoro to vypadalo jako měsíc, jen ta barva byla jiná. Nevím, jak by to vypadalo na fotce, ale foťák vždy večer někam uložím a sotva bych ho v autě po tmě našla.

Asi v šest hodin se vše změnilo, slunce svítilo doslova přes mléko. Všude byla mlha, slunce nebylo vidět, jen jeho paprsky vytvářely zajímavý úkaz.

Když jsme asi v půl deváté vstávali, nic z toho nebyla pravda. Bylo jasno, teplo, prostě nádherně. Jen já se probrala až po kávě.

Konečně směřujeme do Nepomuka. V Dvorci kupujeme ještě teplý Dvorecký chléb. Chtěli jsme auto nechat na parkovišti Rožmitálská – Dvorec a vyrazit na okruh okolo Zelené hory a přes pivovar Zlatou krávu zpátky. Jenže parkoviště bylo rozpálené, v autě by bylo k padnutí, až se vrátíme. Přejíždíme do obce Klášter, kudy jsme chtěli procházet a kudy vede naučná stezka Pod Zelenou horou. Tady v parku pod stromy je příjemný stín.

Začínáme prohlídkou zbytků cisterciáckého kláštera Pomuk. Byl založen mezi lety 1144 — 45. Během husitských válek byl vypálen. Následně byl částečné obnoven. Zcela zanikl ve 2. pol. 16. stol. Ve vsi jsou dodnes patrné jeho zbytky.

Byli jsme tu před pár lety, když byl den otevřených dveří zámku na Zelené hoře, ale fotky jsem samozřejmě nenašla. Dnes fotím zajímavá místa a znovu si čteme povídání o historii této části. Docela to studeně fouká, vracím se do auta ještě pro jednu vrstvu oblečení. Naštěstí - nevytáhli jsme ze zásuvky chladící tašku. Máme sice novou baterku, snad něco vydrží, ale raději ji vytahujeme a pokračujeme přes hráz rybníka po NS a červené turistické trase. Doufáme, že v pivovaru bude otevřené okénko a že dáme konečně pořádné pivo.

Zajímavé zastavení je u barokního červeného mostu ze 70. let 17. století. Svoji červenou barvu má však asi až ze 40. let 19. století.
Nahoru k zámku Zelená Hora NS nevede. Jen ho můžeme cestou zahlédnout. Na kopci snad od 70. let 13. století stával kostel, později opevněný, pak zde stál hrad. Raně barokní zámek byl postaven v letech 1669-71. R.1817 zde byl nalezen tzv. Zelenohorský rukopis. Od r. 1945 tu sídlila armáda. Do podvědomí lidí se zámek asi nejvíc dostal románem Černí baroni od M. Švandrlíka, jehož děj je sem zasazen. V místnostech je dochována nástropní malba, dřevěné obložení i vykládané stropy, ale v silně zdevastovaném stavu. Vedle zámku je gotický, bývalý poutní kostel Nanebevzetí Panny Marie. R. 1686 byl upraven barokně. Oboje je pro veřejnost uzavřené.

Stejně jako ve Vrčeni, i tady nás doprovází stopy sv. Vojtěcha. Jemu zasvěcená barokní kaplička z r. 1982 je na okraji Nepomuku. Hned tady si čteme dvě pověsti o sv. Vojtěchovi. V kapli je kámen, ve kterém svoji stopu otiskl při svém kázání. Naproti ve stráni je vysoký kámen, odkud prý sv. Vojtěch kázal.

To už jsme v Nepomuku a za chvíli na jeho hodně šikmém náměstí, kde je infocentrum, ale také pivovar. V infocentru jsme objevili mimo jiné i prospekt Městská naučná stezka - průvodce po 12 významných historických domech. Procházku se necháváme na odpoledne. Máme hlad, jdeme se najíst. Pivovar Zlatá kráva r. 2018 navázal na téměř zapomenutou tradici v objektu původního pivovaru z r. 1867. Jenže ten se teprve chystá na otevření po uvolnění koronavirových opatřeních, ale jejich pšenici točí vedle ve Švejkovi, kde prodávají i petky. Tam jsme se dobře najedli, Ota dal pšenici, mně stačilo malé řezané.

Po občerstvení a odpočinku odcházíme na procházku městem. O některých historických domech jsme věděli, ale o většině z nich ne. Je to vše v centru, jdeme si to projít. Okruh je cca 1 km dlouhý, na každém domě jsou tabulky s historií domu.

Švejk restaurant U Zeleného stromu v původně historickém domě funguje od r. 2002. Tehdejší hotel zabíral dvě parcely. Ve dvoře byl pivovar. Právě tam dnes vaří pivo Zlatá kráva.

Piaristická kolej čp. 127 je na východní straně náměstí Augustina Němejce. Byla založena r. 1707. R. 1857 tu byla zřízena měšťanská a trviální škola. V letech 1862 – 1868 na spojených parcelách 127 a 128 byla postavena nová piaristická kolej a škola. V letech 1949 – 1962 tu sídlilo gymnázium, poté základní škola.

Severně k této budově přiléhá Stará radnice. První radnice zde stála již na poč. 16. století, dvakrát vyhořela (r. 1539 a 1685). R. 1840 byla budova přestavěna, sídlil zde také okresní soud. Když se radnice stěhovala na druhou stranu náměstí, byl zde 1. stupeň základní školy. Od r. 1966 je zde muzeum, galerie a také infocentrum.

Nová radnice, také Janotovský dům je na protější straně náměstí. V tomto původně středověkém domě jsou dvoupatrové sklepy tesané ve skále. R. 1911 dům koupilo město a upravilo ho pro potřebu městského úřadu.

Nyní se jen kousek vracíme po NS, po které jsme sem přišli. V Zelenodolské ulici čp. 30 je městský dům. Zde stojící dům z r. 1589 vyhořel r. 1714 a byl barokně přestavěn.

Procházíme ulicí Za Kostelem. Zastavujeme se na Přesanickém náměstí. Na východní straně stál městský dům čp. 3 patrně již v raném středověku, od r. 1800 má barokní štít, který byl v průběhu 19. století upraven do dnešní asymetrické podoby. Část budovy je roubená, uvnitř se zachovala i černá kuchyně.

Severní stran náměstí tvoří arciděkanství. Fara zde stála pravděpodobně již ve 12. století, ale první písemná zmínka je r. 1369, r. 1620 byla povýšena na děkanství. Po požáru r. 1746 byla budova obnovena dle plánů Kiliána Ignáce Dientzenhofera. R. 1929 došlo k povýšení na arciděkanství, od 30. let 20. století do konce 2. světové války tu bylo Svatojánské muzeum s lapidáriem, později Vlastivědné muzeum. V současné době ho využívá katolická církev, která zde Svatojánské muzeum obnovila.

Dominantou náměstí je kostel sv. Jakuba. Ten první zde postavili v pol. 12. století mniši z nedalekého kláštera Pomuk. V letech 1290–95 byl přestavěn v gotickém slohu. V letech 1360–1370 byl upraven na trojlodní. Koncem 15. století přibyla dřevěná sakristie a dřevěná zvonice. Páni ze Šternberka měli v kostele rodinnou hrobku. Po požáru r. 1746 se s opravou nepospíchalo. Ve městě už nedaleko stál kostel sv. Jana Nepomuckého. Chátrající zvonice byla r. 1780 nahrazena zděnou – barokní. Po r. 1786, kdy byl kostel za vlády císaře Josefa II. zrušen, proměnil se kostel na vojenský sklad obilí a později prken. Za finančního přispění císaře Ferdinanda, císařovny, budějovického biskupa a řady dalších byl během let 1857–1859 opraven v neogotickém stylu. Další oprava byla koncem 20. let 20. století a na poč. 90. let 20. století. 

Překvapivě v seznamu významných historických domů není uveden dům U Lípy čp. 185, který je na jihovýchodním rohu Přesanického náměstí. Je to zřejmě nejstarší obytné stavení města z let 1360 – 1370. Současná podoba je z přelomu 18. a 19. století. Uvnitř jsou mnohem starší prvky, například kamenné klenby ze 17. století a různé gotické a renesanční prvky. Byl používán jako rychta, později jako radniční šenk a obecní hostinec.

Další památka je u výpadovky směr Plzeň. Hned za rybníkem je bývalá kaple Božího těla. První písemná zmínka o ní je z r. 1566. Po barokní přestavbě byla r. 1786 zrušena. Od r. 1857 v ní byla kovárna. Veškeré technologické vybavení vč. funkční výhně se v kapli dochovalo.
Přesanické náměstí opouštíme Plzeňskou ulicí, kde jsou další hezké domy. Na pohled tak hezký není Soukupovský dům čp. 11, ale zdá se, že se opravuje, zatím je mohutně šešroubováván. Ví se, že již r. 1655 byl tento dům obydlen punčocháři, od konce 18. století v něm byl šenk. Od r. 1921 až dosud ho vlastní rodina Doubkova.

Blížíme se k dalšímu nepomuckému kostelu. S ním sousedí secesní budova bývalé okresní hospodářské záložny z let 1908 – 1909. Fasáda byla zdobena štukovými prvky, kamenným kvádrováním a malbami s lidovými motivy. V 30. letech 20. století byly provedeny stavební úpravy a dům získal funkcionalistický ráz.

Téměř v řadové zástavbě je kostel sv. Jana Nepomuckého. V letech 1639 – 1660 byl postaven na údajném místě rodného domu Jana Nepomuckého kostel sv. Jana Křtitele. Byl to první svatostánek, který byl postaven na počest tehdy ještě nekanonizovaného mučedníka. Po jeho svatořečení r. 1729 nestačil velkému počtu poutníků, a proto byl zbourán a podle plánů Kiliána Ignáce Dientzenhofera byl v letech 1734 – 1738 postaven tento současný. Okolí kostela je upraveno jako muzeum – na informačních tabulích se dozvíte snad vše o sv. Janu Nepomuckém.

Naproti kostelu je rohový Dům U Petrů čp. 156, jehož základy jsou z 2. pol. 16. století. K domu patřilo právo várečné i právo pálení kořalky. Dnešní podoba je z přestavby r. 1836. V 19. století zde byl kupecký krám a vinárna, po r. 1923 vyhlášená drogerie. V současné době je v něm vinotéka.

Došli jsme zpátky na náměstí Augustina Němejce. Na jižní straně je restaurace v bývalém panském domě čp. 149.  Hostinec zde býval již r. 1399. Současná fasáda je z r. 1936, kdy dům koupil strakonický pivovar. V patře je velký sál, který byl v 19. a 20. století důležitým místním kulturním centrem. Po r. 1948 byl v domě textilní závod n.p. Šumavan.

Na konci uličky vedle piaristické koleje je rodný dům Augustina Němejce, syna nepomuckého řezníka a právovárečného měšťana Josefa Němejce, který vystudoval malířství. Po studiích v Praze a Mnichově působil jako malíř a pedagog v Plzni. Mimo jiné je autorem opony divadla J. K. Tyla v Plzni. Od r. 2010 je v domě otevřena galerie.

Tím jsme ukončili prohlídku všech zajímavých objektů, dokonce i těch, které nejsou uvedeny mezi těmi dvanácti pozoruhodnými.

Náměstí opouštíme po NS Pod Zelenou horou na horním konci náměstí. Jdeme okolo hezky opravené budovy Zelenohorské pošty. Překvapuje nás, že nikde nevidíme žádné povídání o této významné budově. Není ani zahrnuta mezi těch 12 významných historických domů. Naštěstí jsme se o této budově dočetli v další získané brožurce Historie a památky Nepomuku. Dům si postavil r. 1672 zelenohorský hejtman Daniel František Táborský jako rodové sídlo. V letech 1708 – 1843 zde byla pošta, která ležela na trati Vídeň-Cheb. Po požáru r. 1746 byl dům přestavěn dle plánů Kiliána Ignáce Dientzenhofera. Když ho r. 1887 získal zelenohorský velkostatek, byly doplněny novorenesanční prvky připomínajícími baroko a empír. Sto let zde sídlil lesní úřad. Československé státní lesy se koncem 80. let 20. století pustili do necitlivé přestavby, ale nedokončili ji a objekt začal chátrat. Od r. 2004 se opravuje a zpřístupňuje veřejnosti. V bývalých stájích je Expozice veteránů, zejména historických motocyklů, lze si prohlédnout i dochované barokní poštovní stáje. V expozici v zámečku se dozvíte informace o dějinách města i Zelenohorské pošty, zachovalo se několik dobových interiérů. V letní sezóně je možno zde zajít do kavárny.

Plni informací jsme se skoro po 8 km vrátili k autu. Původně jsme ještě měli v plánu zajít se od Červeného mostu podívat k poustevně - nevelká kruhové stavbě patrně z přelomu 19. a 20. století (6 km) nebo tam vyrazit z obce Prádlo (2 km). Shodli jsme se však na tom, že dost bylo Nepomuku. Vždyť sem někdy můžeme zajet třeba i vlakem.

Zajíždíme ke Švejkovi koupit si vzorky jejich piv a opouštíme Nepomuk jihovýchodním směrem. Na další den máme připravený výlet z Kotouně přes 3 kapličky. Místo na spaní vytypované nemám, snad něco najdeme.

Nad mapou vybíráme 3 místa. Kupodivu vyšlo hned to první. Kousek za žel. stanicí Kotouň odbočuje z hlavní silnice zelená tur. trasa. Cesta je široká, dokonce se tam může jet autem. Není to zrovna asfaltka, ale jet se nechá. Zelená odbočuje – tam už je zákaz vjezdu, my pokračujeme rovně. Najednou jsme v lese na asfaltce, která je na mapě značená jako čárkovaná cesta. Křižovatka je zde široká, jsou tu docela i slušné výhledy, sluníčko sem ještě svítí a bude i ráno. Tady nemůžeme nikomu vadit. Kus přes les je za potokem chalupa, na mapě označená jako Michovka. Vidět ani není, jen večer tam svítilo světlo.

Využívám posledních slunečních paprsků k větší očistě. Včera mezi deštěm a v zimě jsme to odflákli. Tady si to užíváme. I když teplo vypadá trochu jinak. Ale nechá se to vydržet.

Dáváme večeři a testujeme pivo z nepomucké Zlaté krávy. Jsou to sedmičky a co je hlavní, jsou pěkně vychlazené. Sedíme v křesílkách a čekáme, kdy nás zima zažene. V Nepomuku jsme získali dvoje Nepomucké noviny, tak se aspoň trochu vzděláváme.

Bylo půl deváté a já mám pocit, že mi umrznou ruce, jak ty noviny držím. Nedá se ni dělat, jdeme spát.

Z Plzně přes Blovicko, Nepomucko na Sušicko – 6. den – Klášter se zbytky kláštera Pomuk, Nepomuk, jeho památky a pivovar Zlatá kráva a NS Pod Zelenou Horou na mapě