Z Plzně přes Blovicko, Nepomucko na Sušicko – 9. a 10. den – okruh Mouřenec (kostel sv. Mořice) – Radešov – Velký Radkov – Zálužice – Kundratice – Pavlínov – Mouřenec a odjezd domů přes Sušici a pivovar U Švelchů

Už večer jsem vytáhla ještě jednu tenkou deku a bylo mi fajn až do rána. Jen Ota pořád chodil v noci na záchod. A to měl večer dvě piva. Naštěstí naše "střecha" vydržela, nevstávalo do deště, ani nám do auta nepršelo a kupodivu vítr foukal z druhé strany.

Už večer jsem prohlásila, že vstávám, až bude svítit sluníčko. Ota se mi sice smál, ale skoro to vyšlo. Okolo půl deváté se to začalo protrhávat a v devět už bylo skoro všude azurově. Na sluníčku za větrem bylo teplo, ale vítr byl stále ledový.

Ranní koupačka se proto nekonala. K řece jsme se však zašli podívat. Po těch deštích byla voda mírně kalná a hladina se zvedla cca o 15 cm.

Předpověď počasí slibovala trošku větší déšť asi na dobu mezi 14. a 15. hodinou, jinak nějaké menší přeháňky. Poslední dobou jim to docela vychází. Uvidíme, jak to dopadne dnes. Držíme se našeho plánu. Pojedeme do Radešova, vystoupáme ke kostelu sv. Mořice a dáme asi 12 km dlouhý okruh.

Do Radešova však nemůžeme, dělají novou silnici. Jedeme tedy tam, kudy nás to pustí. Objížďka nás hnala přes Nové Městečko, Rajsko, odkud nás cesta dovedla až nahoru ke kostelu sv. Mořice. S tím jsme nepočítali, ale na plánu to nic nemění.

Pozdně románský kostel byl postaven v letech 1220–1230, později byl goticky i barokně upraven. Je to nejstarší šumavský kostel. Původně stál kostel v osadě Mouřenec. Po r. 1946, když německé obyvatelstvo muselo opustit naše území, osada zanikla. Chátral i kostel. Já se pamatuji, jak jsem se tam jednou skoro omylem dostala a nemohla jsem pochopit, jak je možné, že tak obrovský kostel se nachází uprostřed lesů a navíc v tak hrozném stavu. Po r. 1989 se začalo s opravami, na které přispěli i potomci původních obyvatel. Byly objeveny gotické nástěnné malby z doby kolem roku 1310–1320. R. 1329 byl do věže zavěšen bronzový zvon, který kupodivu  nebyl odvezen během první světové války pro válečné účely a ve věži stále visí. V blízkosti kostela je barokní kostnice. V kostele je od r. 2015 vybudované muzeum, kde je možno se seznámit se životem na Mouřenci. Od r. 2015 jsou v období letních prázdnin každý den od 16 hodin komentované prohlídky.

Auto necháváme u kostela. Je krátce po poledni, když odcházíme po červené z mírného kopečka do Radešova přes vodopád u Muckiho. Kdyby v noci nepršelo, asi tu žádný vodopád nebude. I teď se usmívám nad označení vodopád. Ale pravda, voda tu padá z výšky asi 30 cm.

Na rozcestí v Radešově odbočujeme po zelené a začínáme stoupat. Procházíme Velkým Radkovem. Je tu pár chalup, ale starých a nádherně opravených. Tady je na co koukat.

Když se blížíme k rozcestí Velký Radkov, zvedá se vítr a začíná pršet. Chvíli jsme schovaní pod stromem, za drobného deště pokračujeme po Klostermannově modře značené cestě. Míjíme snad nejhezčí zdejší chalupu. Odbočku 200 m ke smolné peci míjíme. Vede k ní cesta ve vysoké trávě, vrátili bychom se celí urousaní. Nemusíme být všude.

Z rozcestí Malý Radkov, kde už nejsou tak krásné chalupy, pokračujeme po Klostermannově cestě. Jdeme po silnici téměř bez provozu, míjíme studánku s pitnou vodou, Zálužice, Štěpánice. Tady někde se nám cesta konečně narovnala, jdeme mírně z kopečka, příp. po lehce zvlněném terénu. Cestou se kocháme výhledy do kraje.

V Kundraticích si zvenku prohlížíme zámek. Někdy okolo r. 1675 bylo ve vsi vybudováno renesanční panské sídlo. První písemná zmínka o tvrzi s pivovarem pochází z r. 1684. Někdy okolo r. 1840 byla tvrz přestavěna na zámek. V 19. století proběhly úpravy – od té doby má zámek současnou empírovou podobu. U zámku byla kaple a zahrada se skleníkem. V nedalekém pivovaře se převážně vařilo černé pivo a vyváželo se do Bavor. Pivovar byl zrušen r. 1945. V zámeckém parku je zřícenina dvoupatrové sýpky, která mívala mansardovou střechu. Zámek se po válce vrátil dědičce původního vlastníka, která jej postupně rekonstruuje.

Už po kolikáté začíná poprchávat, je to pěkně zatažené. Naštěstí na křižovatce, kde Klostermannova stezka vede rovně a kde my odbočujeme vpravo po cyklostezce - po Vintířově stezce, je hospůdka a má otevřené okénko s velkým slunečníkem. Mají Kozla, Ota dává velkého, mně stačí malé. Dlouho však neprší. Dnes je typické aprílové počasí, chvíli slunečno, horko, chvíli větrno a skoro zima, chvíli poprchává.

Pokračujeme po cyklostezce a Vintířově stezce, která nás dovede až k autu. Vintíř byl duryňský hrabě, příbuzný krále a císaře Jindřicha II, který se stal mnichem benediktinského kláštera v Bavorsku a později poustevníkem v pralesích české i bavorské Šumavy. Se svými druhy zřídil stezku, která spojila bavorskou a českou Šumavu.

Na cestě do Palvínova je i řada památných stromů, nejdřív dva duby zimní. Mne zaujal ten, který má korunu nízko nasazenou, doširoka se větvící, členitou. O kousek dál k zámku vede Palvínovská alej. Je to skupina 14 památných lip velkolistých, zhruba 200 let starých, s obvodem 160 – 433 cm. Blízko je ještě zhruba 300 let stará památná lípa malolistá, stejně starý klen. V zámecké zahradě je pak skupina chráněných stromů – dva duby letní, lípa malolistá a jedle bělokorá.

Zámek – někdy zmiňován jen statek Palvínov byl postaven někdy po r. 1560. Po válce prostory využíval zemědělský podnik. Dnes je zámek soukromý a mohutně se opravuje.

Cesta pokračuje okolo památníku Švédské hroby. Švédové zde během třicetileté války údajně svedli několik bitev s císařskými vojsky. Padlí jsou pohřbeni v blízkosti kostela sv. Mořice. Na cestě máme ještě jednu – už poslední vyhlídku. Dnešní cesta na ně byla bohatá. Každou chvíli jsme viděli z různých úhlů hrad Kašperk nebo rozhlednu na Svatoboru.

Míjíme odbočku, po které jsme odcházely, silnici, po které jsme přijeli, a za chvíli jsme u auta. Vyšlo to na necelých 13 km, ale bylo to nakonec fajn. Ani ty přeháňky nebyly tak hrozné. V autě zjišťujeme, že je půl páté. To jsme to pěkně natáhli. Jenže, jak je někde nějaké povídání, poctivě to čteme, jak jsou vyhlídky, kocháme se. A ten čas utíká.

Na vaření jídla u kostela není vhodné místo. Fouká to tam a je tam stále dost lidí. Jedeme do Sušice, třeba bude v pivovaře U Švelchů otevřené okénko. Tam vaří dobře. Jenže zrada, mají zavřeno, otevírají až zítra v 10 hodin. Naštěstí vedle je restaurace U chovatelů, kde vaří. Hlady neumřeme. Ota si dal čevabčiči, sice je měli nezvykle s hranolkami, ale pochutnal si. Já si dala plněné knedlíky. Dali mi na výběr zelí nebo špenát. Objednala jsem si zelí, donesli špenát. Nechtěla jsem dělat problémy, navíc jsem už měla hlad. Jenže jsem si nepochutnala. Porce byla velká, ale knedlíky oschlé a asi je zapomněli i omastit. Ale což, hlad jsem zahnala a ven koncem, co bych chtěla za 90,- Kč.

Jet zpátky na tábořiště u Nového městečka se nám nechtělo, zkoušíme vyjet na Svatbor. Hospoda má být už zavřená, bude tam tedy klid. Pivo máme ještě z Nepomuku, na zapití večeře to stačí. Parkoviště je sice už ve stínu, stromy ho však chrání před větrem, takže tu je docela fajn. U chaty o kousek výš je sice jedním směrem hezký rozhled, ale fouká to tam strašně. Teploměr tam ukazuje 14 stupňů, pocitová teplota je určitě výrazně nižší.

Ani se nepokoušíme posedět venku. Jen ta včerejší koupačka nám chybí. Zítra však už doma dáme teplou sprchu. Převlékáme se do spacího a opět v kabině při sklenici piva posloucháme rádio. I když jsme ve výšce 845 m, je tu kupodivu tepleji než včera u Otavy. Večer přijeli na kontrolu policajti, sice u nás trochu zpomalili, ale nezastavili. Možná si opsali SPZ, kdyby se tam něco stalo, aby nás snadno našli. Tak snad tam nikdo nic nebude vyvádět.

Spát jdeme až po 9. hodině, když se nám vybilo rádio. I na čtení už byla tma. Večer přijelo ještě jedno auto, nejdřív zůstalo stát s nastartovaným motorem před značkou Zákaz vjezdu, že jsem se šla k okénku podívat, co se děje. Pak se rozhodli, že se vrátí a začali se otáčet. Hrůza. Když jsem myslela, že do nás nabourají, tak to mladé dívčině naštěstí chcíplo. Začala se děsně chechtat. Místo aby couvla, tak ještě popojela, to už jsem čekala, že to fakt o nás opře. Naštěstí se vzpamatovala, couvla a konečně odjela. Možná si tam chtěli udělat mejdan a my jim tam překáželi. Pak už byl konečně klid.

V noci nebyla zvlášť velká zima. Spala jsem však špatně. Pořád jsem se budila, zdály se mi nějaké hrozné sny, když jsem konečně začala usínat, začalo pršet, když jsem si řekla, teď se mi bude konečně hezky spát, přestalo. Takhle to bylo mockrát. Vstávali jsme však pozdě, tak jsem se nakonec docela vyspala.

Přerušovaný déšť pokračoval i ráno. Chvíli pršelo, najednou bylo všude modro a za chvíli zase déšť. Proti včerejšku je však tepleji.

Ráno svlékám peřiny, minimalizuju zavazadla, balím nádobí, ať se doma jednou pořádně umyje. Nesnídáme, jen vaříme čaj. Chceme si něco dobrého koupit v Sušici v pekařství Rendl, kam jedeme pro chleba.

Ve městě je pěkný blázinec. Dělají novou hlavní silnici několik bloků od mostu směrem k nádraží. Je tam samá objížďka, policajti, no hrůza. Přesto se nám podařilo zaparkovat blízko prodejny a koupit spoustu dobrot. Něco jsme hned v autě snědli. To jsme si pochutnali.
Ode dneška se venku nemusí nosit roušky, jen v interiérech. Je v tom pěkný zmatek. Někdo v nich venku ještě chodí, v pekařství je však neměly ani prodavačky.

Přejeli jsme k pivovaru U Švelchů, který byl byl otevřen na podzim roku 2014. Konečně měli otevřeno, ale v petkách velký výběr nebyl. Ota si koupil dva ležáky a k tomu jsme si nechali natočit s sebou ještě IPU. Ty mi poslední dobou chutnají nejvíc.

Původně jsme chtěli ještě vyrazit na malou rozhlednu - vyhlídkové místo Stará vodárna. Já tam před lety byla, Otovi se to zatím nepovedlo. Nakonec to nevyšlo ani dnes. Nějak už toho deště i výletů máme dost. Za občasného poprchávání jedeme domů. Obědvat budeme už tedy doma a v teple.

Přijeli jsme okolo poledne a spokojení, jak jsme si to užili. Jen snad příště bude už konečně trochu tepleji. Ještě nemáme ani vybaleno a Ota už se ptá, kam pojedeme příště. Mám tedy zhruba týden na to, abych to vše vyprala a připravila na další výjezd, dost možná už delší.

Z Plzně přes Blovicko, Nepomucko na Sušicko – 9. a 10. den – okruh Mouřenec (kostel sv. Mořice) – Radešov – Velký Radkov – Zálužice – Kundratice – Pavlínov – Mouřenec a odjezd domů přes Sušici a pivovar U Švelchů na mapě