Z tricyklu do ráje: Nezapomenutelné Filipíny

Hamů Papů na Filipínách  •  Fotografie (1)  • Foto: Ludwar

Vždycky jsem chtěl zažit něco neobyčejného. Žádné all-inclusive rezorty, žádné naplánované výlety s průvodcem držícím deštník jako maják. Hledal jsem dobrodružství, které voní po slaném moři, kokosových palmách a trochu i po benzínu z tricyklu. Filipíny mi připadaly jako dokonalé místo, kde se ztratit a zase najít – s trochou humoru, trochou chaosu a hromadou nečekaných momentů. Kamarád se z nich zrovna vrátil a já se rozhodl, že se tam chci také podívat, když už mají letenky v akci za 7 tisíc.

Nelenil jsem a ihned po příletu, s jedním batůžkem jsem si najal tricykl, který vypadal, že se každou chvíli rozpadne, ačkoli řidič mě ujišťoval, že "je to Ferrari mezi tricykly." Ferrari by asi nemělo díru v podlaze, která mi umožňovala sledovat silnici pod sebou jako v Čáry máry ententýky. Cílem cesty byl malý ostrov, který mi doporučil známý jako „ráj na zemi.“ Co mi zapomněl říct, bylo, že se tam dostanu na loďce, která by neprošla ani jako hračka v Lidlu. Dorazili jsme živí. Ostrov byl přesně tak nádherný, jak mi říkali. Bílý písek, tyrkysová voda, palmy... a všude varovné cedule: "Pozor na medúzy!" Zatímco jsem si představoval, jak vypadá medúzá smrtelně nebezpečná, místní děti je s radostí sbíraly do kbelíků a dělaly si z nich vodní bitvu.

Jednou z nejlepších zážitků byla návštěva rýžových teras. Místní průvodce, který tvrdil, že umí perfektně anglicky, mi cestou vysvětloval historii Filipín. Bohužel jsem rozuměl asi každé třetí slovo. Myslím, že mluvil něco o tom, kolik odrůd rýže pěstují a nutnosti nosit dlouhé kalhoty, aby nás nezaklel bůh deště. Mě na konci zajímalo jen to, kde je nejbližší restaurace, abych ji ochutnal. Celá tato cesta mě stála překvapivě málo. Pokud se také chcete vydat na dobrodružství za pár korun, doporučuji si předem nastudovat tipy na levné cestování po Asii. Některé z nich mi ušetřily nejen peníze, ale i nervy, a umožnily mi vychutnat si Filipíny tak, jak je znají místní.

Než jsem vůbec sbalil kufry, věděl jsem, že dobré cestovní pojištění je základ. Na Filipínách, kde se dá snadno spadnout z tricyklu, poškrábat se o korály (zde fakt bacha, pokud se vám korál dostane pod kůži, je nutné vyhledat doktora, protože s vám tam dostane živá hmota a může vám to způsobit velkou neplechu), nebo se setkat s nečekanou medúzou, se to ukázalo jako zásadní rozhodnutí. Vyplatí se být připravený na každou eventualitu, i když doufáte, že to nebude potřeba.

Filipíny mi nakonec ukázaly, že jednoduchost je největší luxus. Před odletem jsem seděl na pláži, poslouchal vlny a zjistil, že nepotřebuju ani rychlý internet, ani pohodlný tricykl, aby mi bylo dobře. Stačila bambusová chatrč, kokos a pár dobrých historek, které mi dělaly společnost na cestě domů. Opouštěl jsem místo, které mě naučilo smát se i tehdy, když mi kokos spadne na hlavu, a radovat se z maličkostí. Veškeré představy o tom, jak má ideální dovolená vypadat, se rozplynuly někde mezi tyrkysovou vodou a chaotickým mumrajem místních trhů. Teď už vím, že ráj není perfektní místo – ráj je pocit. A ten jsem si z Filipín odvezl.