Za hradem Zvířetice...

Počasí výstavní a my byly zase celé natěšené, kam bychom se vydaly, ještě než začne ta lezavá zima a my budeme muset sedět doma. Neboť po sněžných pláních na běžkách nejezdíme a tudíž zimu ani dvakrát nemusíme.

A ta se blíží kvapem, neboť nám to již dává znát tím, že je ráno déle tma a večer se začíná brzo stmívat. Tudíž na výpravy do nějakých dálek od našeho domova to už moc není, abychom se dostaly ještě za světla domů, protože my „dámy“, ve vyšším věku už na sebe musíme dávat větší pozor.

A tak jsme si naplánovaly hrad Zvířetice u Bakova nad Jizerou, neboť od nádraží je vzdálen jen 1 km. Ale ta Doprava do Bakova k němu vlakem, ta tedy není jednoduchá.

Nastoupily jsme v Řetenicích, jednu stanici za Teplicemi, jely do Ústí nad Labem, tam přestoupily na Českou Lípu a v ní opět přestoupily na Bakov nad Jizerou. Píši to pro případné zájemce v bydlišti tohoto okolí.

Nádraží v Bakově není nic moc vábné na pohled, vystoupily jsme, a hrad jsme již viděly v dálce za tratí. Směrovka nás k němu navigovala, kudy máme jít, což jsem kvitovala s uspokojením, neboť když jsem tady přestupovala před 3 roky na Mnichovo Hradiště, tak to bylo od té doby zrenovováno. Zkrátka Turistice zdar!

Z vlaku se nás vyhrnulo více a tak jsme šly houfem chvíli po silnici, a po nějaké době na nás hrad po pravé straně vystrkoval v zeleni na vršku svoji věžičku. Za chvíli jsme narazily na ukazatel ke hradu a zatočily jsme na cestu Doprava, k malému viaduktu, kterým jsme se dostaly do lesa. Po chvíli nás vítala Poučná tabule s názvem: „ Zvířetickou stezkou KRAJINY a času“ i s posezením.

Dál jsme pokračovaly již užší stezkou trochu strmě do menšího kopce a došly po krátké chvíli do Předhradí. Hrad Zvířetice se dočkal velké změny oproti mé kdysi dávné návštěvě před mnoha lety…

Věž je opravena, dá se po ní vyjít až nahoru. Musím se přiznat, že my dvě jsme se na věž nevyšplhaly, neboť máme různé zdravotní pohybové problémy. Ale i tak jsme nebyly o nic ošizeny.

Hrad byl založen okolo 14. století synem Havla z Lemberka a jeho manželky blahoslavené Zdislavy, která je pochována v bazilice v Jablonném v Podještědí. Jejich syn se psal ještě z Lemberka, ale další jeho potomci se již psali ze Zvířetic.

Jako všechny hrady byl postupně i tento přestavován na zámek. Později se tu vystřídala spousta majitelů. V r. 1622 dokonce koupil Zvířetice i Albrecht z Valdštejna, ale zase je přenechal svým dalším příbuzným, mezi jinými i Ferdinandovi Arnoštovi z Valdštejna, který brzo zemřel, a podědila je jeho vdova. Ta je zase odkázala svému bratru Janovi z Rottalu a synovi Arnoštovi z Valdštejna. Jan z Rottalu obdržel panství Stiřín a Arnošt z Valdštejna Zvířetice, který z nich a okolních statků vytvořil velké panství Mnichovo Hradiště, kde se usídlil na nově vybudovaném zámku.

Tím přestal sloužit zvířetický zámek vrchnosti a byly v něm zřízeny kanceláře a byty úředníků.

V 17. století byla ještě zřízena nová kaple. V patře paláce byly pokoje vrchnosti a panských úředníků a také kanceláře. V podkroví byl byt kaplana. V přízemí se nacházely sklepy, pivovar a stáje.

V r. 1693 zámek zapálil blesk. Škody, které natropil, byly ještě opraveny. Ale v r. 1720, kdy zámek při bouři znovu vyhořel, byl již ponechán svému osudu a další léta dokonala dílo zkázy.

Kdysi krásný hrad, později přepychový zámek tak podlehl svému osudu a stala se z něj hromada trosek a rozvalin.

Musím ještě dodat, že se zde v létě pořádají i různé tábory, neboť místa na utáboření je tu dost.

My jsme si všechno zevrubně prohlédly, bylo toho tady dost na koukání, včetně výhledů do krajiny. A taky lidí tu bylo dost. Jak taky ne, když počasí bylo přímo výstavní, tak kdo mohl, jel někam na výlet.

Ale protože nás honil čas, aby nám neujel zase vlak nazpátek, tak jsme se i když neradi, musely pomalu rozloučit s tímto místem a vydat se nazpět k nádraží. Bylo tu opravdu krásně a vřele všem turistům tuto návštěvu doporučuji. Vstupné se tu nevybírá, přístup je volný.

Dá se sem dostat i obrácenou stranou, než jsme šly my od nádraží z Bakova. Vede sem nahoru silnička, směr od Mladé Boleslavi, ovšem s parkováním to asi nebude dobré. To nemohu posloužit s informací.

Jinak ze silnice od mladé Boleslavi je zase vidět v dálce na druhou stranu přes řeku Jizeru hrad Michalovice s nahnutou věží Putnou, která vykukuje do daleka. Vzdušnou čarou nejsou tyto dva hrady od sebe moc vzdáleny. Kdo má vůz, může krásně navštívit oba hrady najednou. Horší je to pro ty, kdo je odkázán na veřejnou Dopravu.

Tak jsme si odškrtly zase jeden bodík z našeho plánu návštěv zajímavých míst, a vydaly se nazpět k nádraží, kde jsme si počkaly na ten náš vlak.

A opět s několika přestupy a očima na vrch hlavy, jsme koukaly, jak nastupují pasažéři s košíky hub a tiše záviděly jejich úlovky.

Ale i my měly krásný úlovek, byť jiného rázu. Pokochání se krásným historickým místem, návštěvou hradu Zvířetice, byť se z něj stala už jen ruina.