Za Svatým Václavem a Národní poutní mší do Staré Boleslavi

Za svatým Václavem a Národní poutní mší do Staré Boleslavi.

Ve Staré Boleslavi na Národní Svatováclavské pouti jsem byla před 5 lety a tak jsem měla chuť se tam podívat opět, jen jsem ale doufala, že bude tentokrát lepší počasí, než bylo tehdy, kdy strašně pršelo, deštník na deštníku, že jsme si i málem mohli vypíchnout oko…..

A tak ač jsem měla ohromnou chuť jsem ještě do poslední chvíle nevěděla zda pojedu. Na předpovědi nedám, neboť poslední dobou je to úplně jinak, než nás informují. Pohled ven, kdy jsem se probudila brzo ráno mě nic neříkal, bylo ještě tma a protože náš panelák je kvůli zateplování a opravám zahalen lešením a zakrytý igelitovými plachtami a jen sem tam průzory se dá nakouknout ven, tak jsem toho moc nezjistila ale co bylo důležité…moje rozhodnutí JET! A tak jsem si sbalila „saky-paky“ do malého batůžku, jídlo, pití, taky peníze a hlavně foťák a vyrazila k troleji, aby mě dopravila na vlakové nádraží. Spojení do Staré Boleslavi jsem měla celkem dobré, bez čekání při přestupu v Ústí nad Labem a dojela okolo půl desáté do Boleslavi. Štěstí bylo, že byl u nádraží přistavěn městský autobus, tudíž jsem nemusela cestu na Mariánské náměstí konat pěšky, což je od nádraží hodně daleko, nehledě na nehostinnost prostředí okolo nádraží, kde dávají lišky „dobrou noc“. Večer bych tudy určitě nešla, je to vyloženě na samotě u lesa ale ne jako ve stejnojmenném filmu, kde ztvárnil roli dědy Komárka náš bezvadný a významný herec Josef Kemr…..to bylo o něčem jiném….

A k silničnímu provozu od nádraží ve Staré Boleslavi, kde bych se nemusela bát, bych musela pěkný kus cesty ještě vyšlapat. Co mě ale zaujalo ještě z vlaku, když jsme dojížděli k městu - nádherný borovicový les, kde by mohlo růst spousta hub. No o těch jsem si mohla jen nechat zdát, sama bych se tam nevydala.

Z vlaku se nás vyrojilo velké množství lidí ale autobusů bylo několik. A tak po nastoupení do něj jsme byli již za chvíli skoro u chrámu Nanebevzetí Panny Marie. Autobusové nádraží má nyní stanoviště ve vedlejší ulici v důsledku jeho opravy. Na Mariánské náměstí, kde se konala venku pod zbudovaným „baldachýnem“ Národní Svatováclavská poutní mše to bylo jen kousek. Cestou nám rozdávali na chodníku stojící občané brožurku o průběhu nejen Slavnostní poutní mše ale i o dalších programech, které po Svatováclavské mši následují. Lidí tu stály již zástupy a tak jsem se snažila prodrat co nejvíce kupředu, zajedno abych dobře nejen viděla ale mohla i něco nafotit, což se mě vcelku podařilo ale svoje místo jsem si musela dosti tvrdě obhajovat, neboť zrovna tak jako já, tlačili se i druzí, aby si získali dobrou pozici a tak jsme se přesouvali sem tam, doleva, Doprava, před nás se dostávali zas další ale vcelku to šlo. Zkrátka abych to připodobnila blíže – byla hlava na hlavě…..

Stará Boleslav je velice úzce spjatá s osudem našeho národa. Je to nejstarší Mariánské poutní místo, které nese v sobě nejen slávu ale i velkou zlobu a pohanu Václavovy země. Krypta sv.Kosmy a Damiána je tisíciletá. Kdysi tu pobývala se svými vnuky sv.Ludmila, toto místo navštívili i soluňští věrozvěsti Cyril a Metoděj, tady pobýval i sv.Prokop a na svoji smrt se připravoval i sv.Jan Nepomucký. Odpočívá tu i choť knížete Oldřicha – Božena. Starou Boleslav navštívil i kronikář Kosmas. To jsem jen tak ve zkratce nastínila historii města Boleslavi….

A dál k letošní svatováclavské pouti…….konaly se přípravné práce ke Mši svaté a za chvíli již příchodem kněží a biskupů v čele ne s pražským arcibiskupem Dominikem Dukou ale s hlavním celebrantem Mons. Janem Graubnerem – metropolitou moravským, kterému toto místo u svatováclavského oltáře přenechal - začala Národní svatováclavská mše. Úvodem se vítali vládní představitelé, z nichž můj objektiv objevil dosti daleko ode mě ministra financí Miroslava Kalouska. Vládních představitelů bylo samozřejmě víc, jak bylo hlášeno ale ne všechny jsme mohli vidět kvůli velkému počtu lidí a taky z míst, kde jsme stáli…. z nichž hlavní osoba byla hlava našeho státu – Václav Klaus, který měl později proslov - vlastně takovou úvahu, jak ji sám takto nazval. Zapomněla jsem dodat že v čele, kde se konala mše svatá byla na stojanu s Národní vlajkou relikvie Svatého Václava – lebka zahalena do závoje s korunkou na hlavě, což dávalo celé pouti sváteční svatováclavský ráz…..Tato relikvie se převážela z Prahy do Staré Boleslavi již ve čtvrtek v 18 hodin a v hodinu, kdy se začala převážet měly znít ve všech farnostech modlitby za náš národ a vyzvánět zvony…..

Ke konci Mše svaté bylo rozloučení s jeho relikvií a po té byla uložena do krypty v bazilice sv.Václava, kde si mohli poutníci vyprosit u ní požehnání…. Mimo této mše sv. se konaly další modlitby a mše za český národ v bazilice sv.Václava a v chrámu Nanebevzetí Panny Marie. Svatováclavskou pouť navštívilo mnoho poutníků nejen z naší republiky ale i ze zahraničí, z nichž vyslaná delegace nosila dary ze svého kraje……

Zkrátka Stará Boleslav byla přeplněná spoustou lidí, na okraji města zaplněná dopravními prostředky a to nejen osobními vozy ale spousty autobusů, jež přivážely poutníky ze všech možných krajů. Pastvou pro oči byla různobarevnost krojů, kterými se honosila dost velká část poutníků. Velice mě zaujala čtveřice mužů z „řádu svatého Huberta“ byli to opravdu fešáci i když už v pokročilejším věku ale uniforma jim moc slušela a jak se říká nakonec“ Muži nestárnou!“…a nejen oni měli krásnou uniformu ale i další zástupci různých krajin se honosily dobovými kostýmy - převážně převládaly ženy…. a byly i ze zahraničí. Na náměstí sv.Václava se konalo svatováclavské historické tržiště, které pořádala Městská historická garda. Byl tu jeden stánek vedle druhého a běžně nevídané zboží, které tu také nabízeli v historických krojích.

Program celého dne byl velmi bohatý na různá vystoupení od 12 hodin až do večera všemožných souborů i zpěváků se svými kapelami. Mezi jinými tu měl být i Petr Spálený a Apollo a Banjo Band s Ivanem Mládkem ale to nemohu potvrdit, zda se vystoupení skutečně konala, neboť jsem odjela odpoledne domů.

Byla tu velká možnost občerstvení, když pominu stánky, kde se dalo také i něco dobrého zobnout do žaludku…..tak na Mariánském náměstí se nacházela Staročeská restaurace a po celém obvodu, od Mariánského náměstí až k trojlodní bazilice sv.Václava všude bylo k dostání něco k jídlu.

Já jsem si svoje přání uskutečnila a tak jsem se vydala pomalu cestou k nádraží podél chrámu Nanebevzetí P.Marie. Po cestě jsem si koupila ještě výtečnou zmrzlinku na osvěžení a zastavila se u barokní kaple blahoslaveného Podivena….zvláštní to jméno…., který byl služebníkem sv.Václava. Kaple je trochu zašlá, potřebovala by trochu více péče. Okolo ní se nachází malý parčík s lavičkami, na jehož okraji je Památník obětem 1.světové války a též je tu zmiňován armádní generál Alois Liška, jako čestný občan tohoto města, který zemřel v exilu r.1977 v Londýně.

Kaple bl. Podivena byla postavena v r.1738 díky děkanovi staroboleslavské kapituly J.K.Frika. Na tomto místě stávala kdysi Boží muka. Údajně na tomto místě zemřel blahoslavený Podiven, který měl být zabit stejnými vrahy jako sv.Václav, protože nedokázal odpustit Václavovým vrahům a jednoho z vůdců probodl. To se doneslo ke knížeti Boleslavovi a ten jej nechal chytit a oběsit. Jeho ostatky jsou uloženy u chrámu sv.Víta.

Já jsem pokračovala dál k nádraží ale protože jsem tu nebyla již hezkou řádku let, nějak jsem brzo zatočila do ulice, o které jsem se domnívala, že by měla vést k nádraží a tak jsem se nějak zamotala a nevěděla kudy ven…lidí všude dost ale nikdo nebyl místní a neuměl mě poradit až nakonec mě jedna rodinka, která nasedla do auta a k níž jsem rychle zamířila aby mě neujeli s dotazem kudy dál, neboť jsem se domnívala,že jsou místní a parkují u svého domu, kde auto stálo, chtěla poradit podle navigace ale nakonec mě naložili do auta a odvezli přímo na nádraží, prý stejně míří na dálnici….. Což jsem tedy vzala s povděkem a byla jim moc vděčná…..to se dnes jen tak nestává…. Času do odjezdu vlaku jsem měla ještě víc jak hodinu ale bylo nás tam víc, co jsme čekali na vlak a tak jsme se zabavili, jenže najednou přijel rychlík, kterým jsem původně neměla jet a měla jet osobákem a tak jsem do něj nasedla, těšíc se, že budu doma aspoň dřív. Kdepak, zase jsem v Ústí n/Labem-západ čekala tři čtvrtě hodiny na další přípoj do Teplic. Vlastně to bylo jedno čekat v Boleslavi nebo v Ústí, tentokrát zpáteční spojení z Boleslavi přes Ústí bylo špatné. Ale v Ústí bylo aspoň lepší nádraží….musela jsem to přečkat a tak jsem si vyfotila hned za nádražím stojící dnes již historickou budovu bývalého ředitelství Spolku pro chemickou a hutní výrobu, která již byla v dezolátním stavu, okna sem tam vytlučená ale budova vznosná a tak jsem zvědavá, zda ji opraví anebo zbourají. Také z nádraží byl vidět Kostel Nanebevzetí P.Marie se šikmou věží, jejíž vychýlení činí okolo 2 metrů a která dostala zásah ve válce. Je ale vyztužená betonovými injekcemi. Je obestavěná obchodním centrem Forum, jehož střecha kostel do poloviny zakrývá, byla to taková kdysi dominanta města, když se do něj přijíždělo vlakem, teď už není…..a z toho nádraží byl na kostel vyloženě monstrózní pohled, protože kostel ještě lemovaly různé kovové stožáry,svítidla a návěstí od nádraží.…..Taky jsem pozorovala provoz lanovek nahoru i dolů na výletní zámeček Větruši, na němž jsem ještě lanovkou nebyla, zato pěšky několikrát…..

Vlak po určené době přijel a v Teplicích jsem byla za čtvrt hodinky a tak dlouho jsem na něj musela čekat…..

A tak jsem se dostala k závěru mého vyprávění o Národní svatováclavské pouti.