Za tajemnem a energií nedostavěného kláštera Klarisek v Panenském Týnci

Za tajemnem a energií do nedostavěného kláštera Klarisek v Panenském Týnci…….

Kdysi v dobách dávných se tu začal stavět klášter Klarisek s kostelem Panny Marie….kdysi,ale nedostavěl.Vznikl do roku 1280 a zasloužil se o něj Habart ze Žirotína.Z toho,co z něj zbylo nyní,využívá dnes budovy Obecní úřad,který má zde své kanceláře,také tu oddává a je zde místní knihovna.

Ruina katedrály je dlouhá 50 m,vysoká cca 20 m a široká cca 22 m.Měl to být klášter Klarisek,který měl být třetí(františkánský) v Čechách.Do něj přešly řeholnice z kláštera sv.Anežky Přemyslovny na Starém městě Pražském,který založila sv.Anežka,sestra krále Václava I.

A jako každý klášter, kostel i hrad tak v minulosti vyhořel a to v r.1382-znovu byl obnoven,ale husitské bouře jej znovu zničily.Byl znovu vypálen a řeholní sestry pobity.To samé ale potkalo i pražský klášter,odkud jeptišky ale uprchly do Týnce pod ochranu bratrů Jaroslava a Plichty ze Žirotína,jenž zpustošený klášter po vypálení znovu obnovili.Bratři Žirotínové byli věrnými katolíky ale také stáli v národním boji s husity a Ti již jeptiškám neublížili.

Poslední potomek rodu Jaroslav ze Žirotínů začal s opravou kláštera v r.1443,ale opravu kostela již nedokončil,protože zemřel. Klášter je naposledy připomínán r.1467.Vystřídaly se tu mnohé abatyše, mezi jinými v letech 1539 – 1564 Anna z Litoměřic,která nechala klášter opravit a jehož nápis je nade dveřmi do kláštera – A Z L s letopočtem 1548. Poslední abatyší v tomto klášteře byla Anna Colletová,neboť v r.1782 byl císařem Josefem II. klášter zrušen a abatyše a ostatní sestry dostaly výslužné.

O nedostavěném chrámu dosud panuje mnoho nejasností – neví se vůbec kdy přesně byl založen a kým…..

Ale ať je to jak chce,dalekou minulost už nikdo nedopátrá,jedno je však ale jisté, že chrám stojí na silné pozitivní léčivé zóně,což dokázali mnozí psychotronici.Tato zóna má přinášet lidem optimismus,dobrou náladu,elán a zejména se doporučuje lidem navštívit tato místa,kteří trpí maniodepresemi,zkrátka lidem,kteří jsou psychicky labilní,přecitlivělí,postiženi nemocemi jakéhokoli druhu nervového systému…ale i po mozkové příhodě,úrazech hlavy a pod.

Sama návštěva tohoto místa uprostřed nedostavěných zděných sloupů katedrály na Vás působí jakoby ochranitelsky a přitom tajemně a rozhlížíte se kolem sebe a hledáte odkud na Vás slétne ten uzdravující a zklidňující paprsek,nebo kam si máte stoupnout – na jaké místo aby tělo přijalo do sebe tu správnou uzdravující energii,můžete zde i zapálit svíčku…..jako dík za neviditelný dar člověku od neznámé moci……..

Já měla tu možnost,že pro mě přijel syn s tím,že jedeme na tajný výlet……..ale ať jsem vyzvídala jak jsem chtěla,nic jsem se nedozvěděla kam že to jedeme…..Pro artrozu kolene a i páteře jsou moje výlety do přírody už omezené a tak to byl od něj jako „Dar s nebe“….samozřejmě že jsem byla ráda,ale pořád mě vrtalo hlavou kam mě to veze….Dozvěděla jsem se jen že je to asi 100 km vzdáleno od Teplic.Ale už cestou jsem se při jízdě kochala krajinou,viděla kopce a kopečky Středohoří,zdáli viděla neomylné věže hradu Hazmburku,které trochu připomínají svojí siluetou i Bezděz,ale jen na první pohled,dále kopec Ranou- a i další vrchy, zkrátka už jen při jízdě krajinou za pro mě neznámým cílem jsem měla nádherný pocit,zvlášť když se tou přírodou už nemohu tolik pohybovat. A přijízděli jsme do obce a já najednou viděla tabuli se jménem Panenský Týnec…..a už jsem byla doma,to „sem“ do tohoto místa mě vezl syn-díky mu za to! Kdysi před pár měsíci mě poslal e-mail o tomto klášteru,ale já jsem o něm věděla již dávno-mnoho let a tolik jsem toužila se sem podívat…..tolik a teď se mě to splnilo! Jako kdyby to věděl že po tom toužím ale on zná moji duši a ví co mám ráda,neboť je stejného založení jako já,přírodu miluje,památky,historii,jenže jako „chlap“ si toho může daleko víc dovolit - brázdit cizí krajinou a opuštěnými místy,kde by si žena nedovolila jít sama, tak on může chodit sám a nemusí se bát na rozdíl ode mě – ženy.

No,zkrátka když jsem vyslovila slovo Panenský Týnec a tedy že „sem že to“ jedeme….,tak ani na to mě neodpověděl a snad se v duchu uculoval,to jsem nepoznala,ale už jsem věděla,kam mě na ten tajemný výlet pozval. Zamířili jsme vozem zaparkovat-bylo to u kostela,kam bylo do kláštera jen minimálně pár metrů,což mě nečinilo potíže a já šťastná a naplněná radostí jsem šla,s foťákem na krku a už jsem se začala okolo sebe rozhlížet,co by zaujalo můj objektiv.Samozřejmě věcí dost,než jsme došli k samotnému klášteru a pak už jsem viděla vstupní portál ke klášteru s přiléhající věží a ruiny kláštera se přede mnou zjevily v celé své kráse……..pohádka! Pohádka pro toho,kdo má rád historii a zvlášť i tajemno…a ještě zvlášť pro mě,která jsem již mnoho let po tomto místě toužila se sem podívat.A také pro toho koho láká poznávat naši zem. Je toho tolik v naší české zemi,co mnoho lidí nezná ,ač jezdí do ciziny a zná mnoho jiných zemí. Škoda! Máme tu moc krásná a historicky zajímavá místa,která stojí za to znát…..a nechlubit se jen při hovoru o dovolené se známými…já byl v Chorvatsku,Řecku,Turecku,Seychelách,nebo na Malorce,dnes se každý honosí cizími názvy míst kde byl,aby druhého okouzlil a hlavně se pochlubil….a při tom nezná naše krásné Čechy.Ale každý jsme jiný……..

Takže jsme vstoupili na posvátná místa,rozhlíželi se okolo sebe,prohlíželi torza nedostavěných zdí a zděné sloupy tyčící se k nebi jak hrozící prsty…….a snažili se do sebe nasávat tu vzácnou energii.Zda se nám to podařilo to nevím,snad čas ukáže…..možná bychom se tam měli podívat častěji…ale je toho tolik k poznávání dalšího nepoznaného…Snad budu mít ještě možnost se tam znovu podívat.

Nebyli jsme tam sami ale i další zájemci navštívili tato místa.Ve věži byl obchůdek s upomínkovými předměty,ale magnetky,které sbíráme my,ty neměl a pan prodavač se vymlouval na nedostatek peněz na nákup….ale hrníčky nebo jiné větší upomínkové předměty na ty měl a myslel si asi že tím víc vydělá,ale já si myslím že nejsou tolik žádané jako turistické známky a magnetky,měl by se více zaměřit co víc „frčí!. Když jdete přírodou ještě i dál,tak hrnek můžete lehce rozbít nebo i jinou upomínkovou věc,ale magnetku nebo známku leckam zastrčíte a nic se jí nestane,no,na štěstí tam byl i před vstupním portálem ještě jiný krámek,kde jsme magnetky sehnali a ještě k tomu už poslední.Takže jsem měla radost.To se mě stalo na hradu Hasištejn, taky neměli magnetky,ale končila už sezona,tak asi proto a já toho litovala, kdoví kdy se tam ještě podívám a jestli vůbec.Mám ráda magnetky…..turist,známky nesbírám,ty sbírá moje dcera,to stačí.

A tak jsme nafotili,co se nám líbilo a co nás zaujalo,obešli jsme celý areál kláštera,okolo něhož byl malý parčík a pomalu jsme se rozloučili s místem,které bylo zvlášť pro mě velkým překvapením- zkrátka tajemným výletem,který syn pro mě zosnoval.Velké díky mu za to!

Nasedli jsme do auta a jeli dál…..pořád jsem slyšela od něj slovo Klobuky,ale co to mělo znamenat jsem hned nepochopila až po chvíli že je tam nedaleko menhir a to ne ledajaký,největší český menhir,který u nás máme.Cestou jsme jeli okolo kostelíka sv.Blažeje s vedle stojící zastřešenou Studánkou pod kulatou kopulí se zázračnou vodičkou k níž se váže pověst o uzdravení hošíka…kostelík dal postavit hrabě Martinic J.Adam II. ze Smečna. Kostelík se zastřešenou Studánkou stál hned u silnice,ale bohužel jsme nezastavili,neboť jsme hned nepochopili že je to ono památné místo,o kterém jsme od jednoho obyvatele,kdy jsme se ptali na cestu k menhiru slyšeli a tak jsme dál mířili k obci Klobuky,kde poblíž měl stát menhir.O něm ale napíši v dalším článku.