Za Tutanchamonem nemusíte až do Egypta aneb jeho hrob a poklady (Brno 2009)

Tímto příspěvkem bych se rád vrátil ke dvěma významným milníkům svého života. Návštěva brněnské výstavy o objevu pokladů z hrobu relativně bezvýznamného faraona Tutanchamona bylo mou první akcí, kterou jsem absolvoval s digitálním fotoaparátem (na výstavě se naštěstí mohlo fotografovat zcela svobodně a neomezeně). A že jsem ho vydržel celkem dlouho odmítat. Druhým milníkem byl fakt, že jsem jel svým autem, které jsem koupil od synovce. Auto jsem totiž vydržel odmítat ještě mnohem déle a tvrdošíjněji …

Tradiční tedy zůstala jen manželka. Původně s námi měl jet i švagr s manželkou, ale simulovali jakousi chorobu, a tak jsme jeli sami ve dvou. Raději o něco (spíše o několik desítek minut) dříve. Na vstupence od Ticketpro byla sice uvedena hodina vstupu, ale doufal jsem, že nějak pronikneme dříve. Od té doby, co se mi zhoršilo oko, ve tmě řídím nerad. A v únoru je tma celkem brzo.

Moudrý internet mi vytiskl mapu, podle které jsem se měl promotat Brnem a vyrazili jsme. Bez dálniční známky, tudíž po staré cestě. Budu teď sice vypadat jako vůl, ale poprvé jsem blbě odbočil už v Prostějově. Zajel jsem si ale jen pár stovek metrů. Pak to šlo až na místo jako po másle. Čekal jsem, že parkoviště před brněnskou Titanic Hall, kde výstava probíhala, bude plné, a tak jsem auto raději nechal u nedalekého supermarketu. Sice jsem se mýlil, ale zase tolik jsme si nezašli.

Můj trik naštěstí vyšel a do interiéru haly jsme pronikli bez problémů asi o 1,5 hodiny dříve než nám bylo úředně předepsáno. Zatím jsem se cítil blaze, vše klapalo, foťák fotil, auto jelo, výstava vypadala hodně dobře, a tak jsem se i celkem lehce smířil s myšlenkou, že jsem „paďourem“ s nenáviděným digitálem a vlastním přibližovadlem…

Teď na chvilku opustím průběh cesty a soustředím se na její jediný cíl.

Výstava „Tutanchamon – jeho hrob a poklady“ byla v Brně (Titanic Hall) slavnostně zahájena 16. října 2008. Nám však stačilo si objednat vstupenky na konec února roku následujícího. Výstavu jsme si v žádném případě nemohli nechat ujít, protože Brno bylo teprve druhým evropským městem (po švýcarském Curychu), kde se tato velkolepá atrakce představila. Brno tak předběhlo svého věčného rivala v souboji o nejdůležitější město světa – tedy Prahu – letopočtem o 5 let. Jiné město v České republice prý v roce 2008 nebylo schopno nabídnout halu požadovaných XXXXL rozměrů.

Člověk nemusí odjíždět na jiné kontinety, kde je i voda pro našince nepitná, a přesto se dozví spoustu informací o egyptských dějinách ináboženství. V přesné kopii hrobového komplexu a v doprovodných expozicích jsme si mohli prohlédnout více než tisíc replik předmětů z královy pohřební výbavy. Doprovodné „reklamní plochy“ nás seznamovaly se starodávnou civilizací od břehů Nilu. Výstava ukázala Tutanchamonovu hrobku přesně tak, jak ji 26. listopadu 1922 objevil Howard Carter.

Výstavní projekt je naprosto jedinečný; přes pět let na jeho přípravě pracoval vědecký tým za pomoci renomovaných egyptologů, přičemž dva roky trvala samotná výroba kopií nalezených předmětů. K tématu výstavy je navíc přistupováno dvěma způsoby. Návštěvníci se jednak mohou vžít do role Howarda Cartera a znovu objevit skrytou hrobku, a jednak si velmi podrobně prohlédnout nejvýznamnější předměty, které byly v hrobce nalezeny. Vizuální dojem je podpořen spoustou informací o životě starých Egypťanů, a to na tomto i na tom onom světě. Jsou také k dispozici multimédia a u některých témat i interaktivní prezentace s pečlivě vybranými informacemi o egyptských dějinách a náboženství. Díky uvedeným možnostem výstava jedinečným způsobem představila návštěvníkům – jak v v listopadu roku 1922 napsaly slavné The Times - “nejfantastičtější egyptologický objev století”.

Pro výstavu “Tutanchamon – jeho hrob a poklady” byla faraonova hrobka, zahrnující tři místnosti, pečlivě zdokumentována. Potom byla vytvořena její přesná kopie. Při této příležitosti je třeba si uvědomit, že nikde jinde na světe – tedy ani v Egyptě – nemohou lidé vidět hrobku a její poklady uspořádány tak, jak byly nalezeny při objevu. Návštěvníci si na výstavě mohli dokonale prohlédnout i – třikrát přepracovanou - přesnou kopii zlaté Tutanchamonovy masky, jejíž originál cestoval po světě v osmdesátých letech minulého století. Originál masky dnes již nesmí opustit hranice Egypta

Exponáty, včetně schránky s vnitřnostmi, dorazily do Brna na 16 kamionech s tím, že v Curychu tuto výstavu shlédlo více než čtvrt milionu lidí (v Brně to bylo údajně něco přes 170 tisíc). Největší zájem byl zřejmě o pohřební komory, pokladnice a sarkofágy. A perfektní bylo, že byly rozloženy téměř stejně jako se rozkládá ruská matrjoška. Výstava celkem zabírá čtyři tisíce metrů čtverečních.

A samotný Tutanchamon, jehož rodné jméno bylo Tutanchaton a trůnní jméno Nebcheperure? Tento egyptský král patřil do 18. dynastie a byl jejím dvanáctým faraonem. Až do objevu jeho hrobky byl vždy považován za naprosto nevýznamného panovníka. Sám Carter tehdy prohlásil, že jeho "jediným významným činem bylo to, že zemřel a byl pochován". Zemi vládl asi deset let (přibližně v rozmezí let 1333-1323 př.n.l.) v období, kdy Egypt procházel náboženskou a politickou krizí, a okolo (spíše před) svých dvacátých narozenin zemřel. Jeho smrt byla pravděpodobně způsobena malárií nebo na gangrénou po zlomenině stehenní kosti při pádu z vozu. Jeho manželkou byla Anchesenpaaton (asi nevlastní sestra) a zemřel bezdětný. Jeho rodiči byli zřejmě král Achnaton a jeho vlastní sestra (pěkná famílie, jen co je pravda, ale holt platí „jiný kraj – jiný mrav“). Na malém Tutanchatonovi se to projevilo malým rozštěpem horního patra a kratší levou nohou.

Zájemce, kteří do hrobky odvážně vstoupili, překvapila autentičnost exponátů i skvělé zpracování tématu. Vystavena byla opravdu unikátní směs šperků, předmětů denní potřeby i zlatých sarkofágů, ve kterých byla mumie uložena. Jednotlivé „zlaté“ exponáty jsou většinou vyrobeny ze sádry. Použit však byl i plast nebo kov, výjimečně i skutečné plátkové zlato. Atmosféru starodávné civilizace dokreslily motivy dávných božstev a nástěnné malby.

Je zajímavé, že se vždy – mylně – předpokládalo, že Tutanchamonova hrobka v Údolí králů nebyla nikdy vyloupena. Stalo se tak již ve starověku, ale nikdo netuší, proč si odsud vykrádači hrobů odnesli jen pár drobností. Pak již vchod do hrobky zasypala sutina ze stavby hrobky faraona Ramesse VI.

Po ukončení brněnské etapy se výstava – dva týdny po naší návštěvě – přesunula do do Mnichova a poté do Barcelony. My jsme se přesouvali hned a na bližší vzdálenost. Díky úspěšnému dřívějšímu vstupu jsme odjížděli ještě za sluníčka. Tak rychle pryč a směr Olomouc. Šipka žádná, Martina se jako zkušený navigátor také moc neukázala a náhle vidím nápis Olomoucká ulice kdesi na pravoboku a daleko za sebou. Zkušeně obkroužím několik bloků a najedu znovu na stejnou silnici a … výše uvedenou minelu si pro jistotu pěkně zopakuji. Následný pokus již je úspěšnější a bez problémů dojedeme za Prostějov. Pak se sice již šero rychle mění v černočernou, ale to už nevadí. Do Olomouce je to kousek a z Olomouce už můžu jet i po slepu. Auto sice ještě schytalo pár ran od všemi milovaných výtluků, ale vydrželo. Na parkovišti před panelákem jsme chytili poslední Volné místo a Na koupališti také volné židle ještě zůstaly.

Mohu bez obav říct, že výstava stála za to. A tedy všem, kteří o její návštěvě v Praze uvažují, doporučit, aby neuvažovali, ale rychle zajeli. Praha kupodivu dokonce podržela tehdejší brněnskou cenu 350,- Kč (připomínám, že výstava trvala od 16.10.2008 do 15.3.2009), jen na víkend si čtyřicet korun přirazila.