Zastavení v Paříži

Fotografie (1)  • Foto: msch30

Francie, Paříž 2001

5. 10.

Let z Prahy do hlavního města Francie, Paříže trval hodinu a půl. Z letiště jedeme rychlovlakem RER do centra ( 50Fr ) asi 45 min.

První hostel vybraný podle našeho průvodce je bohužel plný, a tak nám nezbývá nic jiného, než nasednout zpět na metro a vydat se k hostelu číslo dvě. Ten se nachází na ulici Poissonniere poblíž Monmartre (89Fr se snídaní) ve staré zástavbě a má naštěstí volno. Má útulné pokoje po šesti a společně s námi ho sdílí ještě jedna Australanka a jeden Novozélanďan.

Batohy necháváme v pokoji a vyrážíme do noční Paříže. Metrem jedeme dvě zastávky a po krátké procházce po nábřeží, se nám ze tmy vyloupne krásně osvětlená Eifelovka.

Stoupáme na Pl. Du Trocadero a vychutnáváme první okamžiky z Paříže.

Cestou zpět do hostelu večeříme v jedné malé hospůdce na Monmartru. Menu zakončíme samozřejmě sýrem a červeným vínem.

První den v Paříži, unaveni cestováním usínáme, jako když nás do vody hodí.

16. 10.

Po snídani (toasty, máslo, marmeláda a jogurt) vyrážíme do ulic. Nejprve jdeme pěšky k Louveru. Je krásné počasí a tak návštěvu muzea vynecháváme a jen fotíme na nádvoří.

Pokračujeme přes Sénu do staré gotické kaple St.Chapell, která jako jedna z mála nevyhořela a je uvnitř krásně barevně vyzdobena. Vstup je zdarma.

Kousek odtud je i chrám Notre–Dame. Podívali jsme se i dovnitř. Okolo stěn hořely svíčky a všude se motalo množství turistů. Vnitřní výzdoba není nijak zvlášť ohromující.

Fotíme vnější průčelí s portálem a obědváme ještě z vlastních zásob na lavičce s výhledem na katedrálu.

Kolem univerzity La Sorbone a Pantheonu, pokračujeme do Lucemburských zahrad. Já zůstávám sedět na odpočívadle v centru parku a Lucie obdivuje a fotí okolní sochy a palác, ve kterém je nyní sídlo senátu.

Další příjemnou procházkou se dostáváme k Invalidovně, ve které je hrobka Napoleona II a muzeum války. Neodoláme a vcházíme dovnitř (40Fr).

Odtud je to už jen co by kamenem dohodil k Eifelovce. Vyjíždíme do druhého patra výtahem ( 45Fr ) a kocháme se pohledem na Paříž. Máme štěstí, je krásný rozhled. Dole na prostranství si kupuji jednu malou Eifelovku na památku.

K Vítěznému oblouku je to hodný kus cesty, a tak přidáváme do kroku, ať jsme tam za světla.

Máme smůlu, zrovna se tam koná nějaká vojenská přehlídka, tak nám nezbude než obdivovat další dominantu Paříže jen z povzdálí.

Jsme už notně ušlí. Slavnou Avenue Des Champse Lyseas s množstvím luxusních obchodů jen přeletíme a odpočinek v nedalekém parku využijeme i k občerstvení.

Za tmy se vracíme kolem obelisku na náměstí La Concorde a opery zpět do hostelu, kde následuje hygiena a VÝTUH.

17. 10.

Stejná snídaně jako včera. Dnes jsme se rozhodli pro návštěvu Versailles. Vlivem nevědomosti, zažíváme trochu drama na konečné u turniketů. Lístky, které jsme zakoupily při vstupu do metra, nás nechtěly pustit ven. V nestřeženém okamžiku přeskakujeme turnikety, ale prošlo nám to bez následků. Později si všímáme, že je to i běžná praxe Pařížanů.

Prohlídka Versailles (49Fr) aspoň co se týká interiérů, nás zklamala. Zato přilehlý park nám vše vynahradil. Procházíme se zahradami. Posedáváme u kanálu pozorujíce neobratné manévrování turistů, zejména z Japonska na pronajatých pramicích a vychutnáváme si krásné, slunečné odpoledne.

Pří zpáteční cestě jsme nuceni opět přeskočit turnikety a opět nám to prošlo. Metrem jedeme až do čtvrti Monmartre. Vystupujeme ke kostelu Du Sacre–Coueur. Jelikož se na nás u vstupu vrhli prodavači suvenýrů, rychle hledáme útočiště uvnitř. Právě zde vrcholí mše.

Po prohlídce se touláme v okolí, ochutnáváme palačinky s čokoládou, až jsme se ocitli ve vykřičené čtvrtí poblíž Moulin Ruege. Chytám Lucii za ruku, jinak už by mně “lehké děvy“ dávno vtáhli do některého z podniků. Samotný Moulin Ruege na nás zapůsobil jako kolotočová atrakce. Uvnitř jsme nebyli, ale lísky jsou údajně vyprodány hodně dlouho dopředu.

Poslední večer jsme strávili v jedné z klasických kavárniček, kde jsme utratili poslední franky za pivo a kávu.

Protože nás čeká brzký budíček, moc dlouho neponocujeme.

Sepsal Marek Schauer