Závod Přes dva kopce

Tak se den se dnem sešel a my jsme vyrazili na již očekávaný bike maraton Přes dva kopce do Jedomělic. Sešli nebo spíše sjeli jsme se na osmou hodinu ranní dne 14.dubna 2007 před mým domem v Kladně.

No a začalo montování příčníků a držáků kol (tři držáky zapůjčil Petr a jeden Pavel) na střechu mého vozu značky Škoda Forman vkombinovaném provedení pohonu- plyn, benzín (zn. velmi levný provoz, doporučuji všem). Po zjištění , že se moje kolo nevejde do držáku půjčeného od Pavla a Michalovo kolo se pro změnu kvůli příliš vysunuté sedlovce nevejde pod řídítka Tomova kola, nastoupili na scénu po marném pokusu Michala a Honzy zasunout nebo vytáhnout sedlo zrámu Michalova kola značky Scott, dlouhá léta osvědčené gumicuky. Kola jsme ksobě stáhli a mohlo se jet na závod. Řidičkou našeho závodního vozu byla moje milovaná žena Andrea. Původně jsem všechny přemlouval , že pojedeme zKladna do Jedomělic na kole cca 23 - 25 Km, ale po předešlém projetí této trasy a zdolání několika nemalých kopců, jsem od této myšlenky upustil. Takže jsme smalým zpožděním vyrazili autem. Do Jedomělic jsem řídil Já. Mezitím vším nám volal Pavel, kde že jako jsme, že už čeká vJedomělicích u hřiště, a že už tam nezaparkujeme. Cestou jsme se ještě zastavili vTescu neboť Honza navrhl, že zakoupíme nápoj pod jménem Gutar a pojedeme jako střely. Já jsem napřed nechtěl , protože to bylo další zdržení a Pavel už čekal, ale po dlouhém , dlouhém a dlouhém naléhání Honzy jsem ktéto zastávce svolil. Mezitím, než kluci a moje milovaná žena nakoupili, jsem zevloval před vchodem do marketu a informoval Pavla o našem výjezdu , a že tam budeme tak do půl hoďky. Hoši nakoupili a plni optimismu jsme konečně vyrazili na závod.

Když jsme dorazili za ceduli Jedomělice, spatřili jsme mávajícího Pavla a zapíchli jsme naše fáro hned u silnice na kraji vsi, vtěsné blízkosti fotbalového hřiště. Pavel nás hned informoval , že už nám vyzvedl startovní čísla a čipy na měření času a každému znás předal igelitku snápisem Čedok. Zájezd vní sice nebyl, ale byla tam sušenka vpodobě medvídka, již zmiňovaná čísla a čipy,kupón na jídlo a pití a pár reklamních letáků , Michal tam měl na rozdíl od nás ještě tričko na památku slogem TOI TOI a internetovou adresou www.presdvakopce.cz ( musel se znát sněkým zpořadatelů, jinak si to nedovedeme vysvětlit, on tedy tvrdí že ne, že si ho jen někdo musel splést). Byly vní také čtyři spínací špendlíky na připevnění čipu na záda, které jsem hned ztratil a vzápětí spomocí mé milované, ochotné a těhotné ženy našel. Po prvním rozhlédnutí kolem nás a po blízkém okolí jsme zjistili, že jsme asi jediní , kteří nemají cyklistické dresy, kalhoty,boty kraťasy apod. a jsme tudíž trochu za exoty. Musím říci, že nás na chviličku trošičku přešel humor. Tak jsme začali pojídat sušenky,někteří kouřit poslední cigaretky , vyřizovat telefony, nasazovat čísla na kola a čipy na bundy a mikiny. Během tohoto dýchánku , kolem nás prosvištělo cirka 214 závodníků zprvního závodního klání, které začínalo v10:00 a bylo dlouhé cca 80 Km (my jsme se přihlásili do kratšího o délce cca 45 Km, které začínalo v11:30). Rozloučili jsme se sAndrejkou a vyrazili se podívat odkud že vlastně budeme startovat. Dojeli jsme před Sokolovnu, od které byl start , kde jsme mohli shlédnout naše soupeře a soupeřky, když vtom vsí projížděli závodníci z80 Km tratě, přejíždějící přes valník. Byl kvidění dokonce i první pád. Okolí startu bylo vyzdobeno různými nafukovacími reklamami, kadibudkami TOI TOI, vozem záchranné služby, kameramanem, DJem a davem přihlížejících lidí.

Pomalu se blížil čas našeho startu, a tak jsme se zařadili mezi zhruba 260 bojovníků o prvenství a čekali až to někdo odmávne. Lehce po 10hodině a 30minutě jsme vyrazili. Já sHonzou jsme jeli vpopředí, za námi Pavel (Vomáčka) a o kolo dál Tomáš sMichalem.

ZÁVOD ZPOHLEDU MÉHO

SHonzou jsme drželi docela dobré tempo , první kopeček, průjezd stodolou, skokánek a hurá do kopce . Jenže ejhle chytla mě křeč do lýtka a musel jsem sesednout, minul mě Pavel a stíhal Honzu. Já chvíli vorazil a makal jsem dál, teď už ale sám - někde přede mnou Pavel sHonzou a někde za mnou Tomáš sMichalem. Po několika těžce vydřených km, jsem se začal proklínat do čeho jsem se to dostal a kdo za to může a tak podobně, ale to už jsem se blížil kvalníku. Hbitě jsem ho přejel. Někdo u občerstvení mi vrazil do ruky kelímek svodou a v kopci típek hlásí: „Jsi asi stotřicátej. Makej, makej, jeď! '' Čekal mě další průjezd stodolou, skokánek a zase do lesa. Teď už nevím, jak to bylo za sebou, ale absolvoval jsem super sjezd zprudkého kopce plného kamení (nahoře prohlásila jedna závodnice: „To je smrt, to nejedu!´´). Průjezd po pěšince mezi břízkami , které mi kvalitně sešvihali, další kopec, který byl hodně, hodně kolmý -takže hupky zkola dolů a tlačit pěkně nahoru(cestou kdosi utrousil: „To je odšťavňovač!´´). Dvakrát občerstvení se samými dobrotami - sušenky, koláčky,čokolády,citróny, banány, limonády ,voda, pivo, atd. Honza se vždy přežral, předjelo ho asi 20 až 30 závodníků a po rozjezdu se málem pozvracel . Někde mezi těmito kopci a kopečky mě neustále navštěvovaly křeče do stehen , takže asi po 20 km po startu jsem jel sjednou křečí za druhou, ale přesto to bylo fajn. Následovalo ještě několik kopců, kopečků, nahoru i dolů, vterénu i po silnici. Já naháněl čas zkopce, to mi nikdo nestačil , za to do kopce mě pořád někdo předjížděl. Při výjezdu zpolňačky mě potěšila tleskající rodinka vzatáčce - říkal jsem si, že už asi bude konec . Uviděl jsem ceduli Jedomělice do prava 3km , jenže ejhle šipka závodu ukazovala jasně: rovně a do polí do dlouhého a táhlého kopce. Uklidnil mě klučina na rozcestí: „Už jen 5 km.". Najednou jsem vyjel vJedomělicích, ani nevím jak, ale blížil jsem se kcíli. Říkal jsem si, že musím předjet alespoň toho chlápka přede mnou a šlápl jsem do pedálů . Vzal jsem ho zleva, ale on snad zapnul přídavný motor a předjel mě těsně před cílem.

Dojel jsem na krásném 170-tém místě, Pavel na úžasném 133-tím, Honza na skvělém 134-tém, Michal na bezvadném 194-tém, Tomáš na perfektním 195-tém. Přesné časy jsou kvidění na www.presdvakopce.cz .

Po závodě jsme proměnili lístky za jídlo a pivo, zaslouženě odpočívali a čekali na vyhlášení výsledků a hlavně tombolu - vté byla ještě šance něco vyhrát. Samozřejmě, že jsme nevyhráli ani vtombole. Dali jsme ještě nějaké to pivo. Pavel vyrazil kdomovu. Já , Honza, Michal a Tomáš jsme si ještě počkali na kus grilovaného prasete a chvilku sledovali vSokolovně na plátně videozáznam ze závodu. Kolem sedmé dorazila má milá žena a my hrdě vyrazili kdomovu.

Na závěr bych chtěl poděkovat všem zúčastněným a pořadatelům závodu Přes dva kopce , že jsme se mohli zúčastnit tohoto leč náročného, ale přesto bezvadného závodění. Trať i organizace byla skvělá a moc se mi to líbilo. Příště jedeme zase!

Doufám, že ostatní členové našeho kroužku, napíší ještě do komentářů své postřehy ztratě.

Ještě pár slov: Pavel mával babičce ve Hřešicích. Honza spolkl dvě mouchy. Tomáš nevykouřil ani jednu cigaretu. Michal si po prvních 500m sáhl na dno a nedovede si vysvětlit jak dokázal dojet těch zbylých 44,5km.

Ruchu a cyklistice Zdar! Jarda.

Fotogalerie