Ticho tam není nikdy. A daleko více, než jako destinace pláže chtivých turistů, se město Lisabon jeví jako nepřehledné termití hnízdo. Jako bláznivý zmatek vneustálém a neutuchajícím pohybu: asijští obchodníci překládají hromady tašek, paní vžupanu se naklání zbalkónu a hlasitě vykládá, ulicí si to chrastí žlutá tramvaj, jejíž řidič bez většího stresu tlačí na zvonek - přesně tak dlouho, než zbistra vpoklidu vykráčí postarší muž, vlastník auta, co parkuje uprostřed kolejí. Odplivne si tak zhluboka a s takovou razancí, až se vám zježí chlupy na rukou. Matka na druhé straně ulice se snaží utišit plačící dítě. Pustilo se do řevu, když se do sebe zakousli dva toulaví psi kvůli kusu na zemi ležícího sladkého pečiva. Zotevřených oken bytu hraje hlasitě hudba a kdesi vdáli někdo telefonuje... A to nemluvím o rachotu letadel, která krouží nad centrem města jakoby chtěla nouzově přistát na některém zjeho velkolepých náměstí. Tak to je Lisabon, město protkané všemi možnými vůněmi i smrady. Město, které ještě neztratilo svůj pel a šmrnc, svou osobitou atmosféru. Město, kde vnoci můžete žít svůj vlastní sen, bude-li se vám jen trochu chtít - vtéto nejzápadněji položené evropské metropoli je totiž možné vše.

Bez mapy ani krok

Mezi nejkrásnější zážitky, co může Lisabonu svým návštěvníkům poskytnout, patří ztratit se v uličkách starých čtvrtí Alfama a Graça. Ty se nepřehledně vinou kHradu svatého Jiří, kdysi sídlu portugalských králů. Nečekejte zde žádnou turistickou vyšperkovanost. Mimo několika obchodů se suvenýry tu narazíte na místními hojně navštěvované restaurace jen sněkolika málo stoly, kam se chodí obědovat, na krámky se smíšeným zbožím a na kavárny (portugalsky pastelaria), kde i vté nejschovanější a nejzaplivanější mají za barem kvalitní stroj na báječné kafe. Jeho konzumace se tu rovná náboženskému rituálu. Nikdo si ani slovem nedovolí vás popohnat, abyste dopili a zaplatili. Fajnšmekrům doporučuji nalézt si ve spleti zastaralých paláců, domů a garáží jednu zmnoha kaváren, jejichž výhled zterasy je situován do ulic centra města a na řeku Tejo.

Stramvajenkou přes hory a doly

Téměř jako adrenalinový sport se jeví jízda starými tramvajemi. VLisabonu nejsou brané jen jako atrakce pro cizince, ale jako součást městské hromadné Dopravy a nikomu nevadí, že by v pozici výstavního exponátu mohly zdobit nejedno muzeum. Dýchavičně si to šplhají do strmých kopců, aby se pak rozjely neskutečnou rychlostí dolů. A vy sedíte uprostřed drncajícího dřevěného vozu, ptáte se, jestli je na místě být vtakové pohodě, vjaké se jeví pískající si řidička, a míjíte otevřená okna vedoucí do obývacích pokojů a kuchyní lisabonských domácností.

Vedle tramvajových okruhů existují vLisabonu i výtahy, takové lanové dráhy, které vás jednoduše vyvezou na kopec. I ty patří do sítě městské hromadné Dopravy a nesmíte si je nechat ujít. Tím nejznámějším je Elevador de Santa Justa, volně stojící ocelová konstrukce svýtahem uvnitř, který překonává výškový rozdíl třiceti dvou metrů a ušetří vás stoupání do čtvrti Chiado. Na jeho vrcholu je kavárna sjedním znejromantičtějších pohledů na panorama města. Často zde hraje živá hudba, a jak už to vLisabonu bývá, nejde o předraženou turistickou atrakci, šálek kávy si tu může dovolit opravdu každý.

Lanové dráhy Elevador da Bica, Elevador da Lavra a Elevador da Glória vás vyvezou do míst skrásnými vyhlídkami na město. Tak trochu mimo epicentrum turistického dění si tu můžete odpočinou vměstských zahradách a pozorovat místní život.

Falas português? Mluvíš portugalsky?

Portugalci se určitě pokusí zapříst svámi rozhovor a zaručeně nebudou brát zřetel na to, že neumíte portugalsky, proč byste taky měli? Když se ale pokusíte dát dohromady několik slovíček ztoho jejich myšího jazyka, budou nadšeni. Sami o své řeči tvrdí, že portugalština nemá ustálený přízvuk, ten si každý musí najít sám, důležité je, aby jste při mluvení téměř jako zpívali. A nutno dodat, že když se místní pustí do vyprávění, rychle zapomenout na takové drobnosti jako je oddělování slov, které se ve výsledku transformují do pouhých citoslovcí, mužské a ženské koncovky nebo jednotné a množné číslo. Na co to všechno?

Zpět do časů portugalského zlatého věku

Jeden znutných celodenních výletů každého turisty vLisabonu je městské čtvrť Belém, přístav, odkud vyplouvaly lodě Vasco de Gamy a Bartolomea Diaze na světoznámé zámořské výpravy. Některé ze zdejších architektonických skvostů připomínají zašlou slávu portugalské expanze, hlavně pak velkolepé stavby kláštera svatého Jeronýma a Torre de Belém, které jsou krásnými ukázkami Manuelského stylu (tj. specialita Portugalska, stavební styl zdoby krále Manuela I. vyznačující se lodními prvky - např. smotky lan, kotvami, vyobrazením lodí - astylizací mořské flory afauny). Zmonumentálního Památníku objevitelů, který je jednou zmnoha připomínek pravicové Salazarovy diktatury, se otevírá nádherný pohled na řeku Tejo ústící do Atlanstkého oceánu. Věž Torre de Belém je jedním ze symbolů města Lisabon. Vjejí bohatě zdobené omítce naleznete i mýty opředenou hlavu nosorožce, kterého prý obdržel král Manuel I. jako dárek zIndie. Lisabonští byli ze zvířete nadšeni a uspořádali souboj nosorožce se slonem. Chtěli zjistit, které ze zvířat je silnější. Slon měl tehdy podle legendy utéct a ksouboji vůbec nedošlo. Když přestal tlustokožec krále bavit, rozhodl ho poslat do Říma jako dárek papeži, loď se ale tehdy prý i snákladem potopila.

Ta pravá lisabonská pohoda

Mám-li charakterizovat Portugalce, stačí mi pro to tři slova: pohoda, nedochvilnost a přátelskost. Obchody se tu otevírají vdevět bez ohledu na to, kolik je hodin, k siestě patří šálek lahodné mléčné kávy galão a sladký přesladký zákusek pastel de nata (smetanový koláček), večírky začínají pozdě vnoci, končí až dopoledne a nikdo se při nich plánovitě neopíjí. Jen se většinou postává u baru nebo na ulici před podnikem a dlouze se rozpráví. Centrem veškerého nočního života je čtvrť Bairro Alto, kde si můžete dát třeba i večeři při zpěvu portugalských Fado - melancholických, teskně fatalistických balad.

Suma sumárum

Lisabon vás pohltí svou živelností. Neexistuje žádné obyčejné město pro místní a nablýskané pro turisty, je jen jedno. Rozhodnete-li se sem vyrazit, musíte počítat stím, že vedle těch nejkrásnějších staveb, muzeí a panoramat ucítíte i ty nejprotivnější smrady, které kměstu a k jeho opravdovému životu patří, které dělají Lisabon Lisabonem.

Tento článek byl napsán pro časopis Turistika.