Loading...
Ze Starých Splavů na Starý Bernštejn…
…po starých nohách.
Dnes přišel na řadu dlouho odkládaný plán, projít lesnatou krajinu západně od máchova jezera ze Starých Splavů se zastávkou na Starém Bernštejně a obloukem se vrátit na zpáteční vlak do Doks.
Trasu kolem pětadvaceti kilometrů dává do kupy kolega Karel, já získávám další členy All Starc Teamu a do Starých Splavů přijíždí smíšené šestičlenné družstvo kolem půl desáté. Dřív se sem z matičky stověžaté nedostaneme ale sedm hodin do zpátečního vlaku by mělo bohatě stačit. Zvláště když naděje na posezení v hospůdce na trase je víc než mizivá.
Od nádraží vyrážíme po zelené turistické, kolem penzionu Staré Splavy s výhledem na vrch Šroubený, doleva přes trať a kolem Nového rybníka okupovaného rybáři dychtivými svých úlovků k frekventované silnici na Jestřebí. Tu jen přecházíme a za ní a chatovou osadou lesem do Dlouhého dolu.
Široká lesní cesta vede víc než kilometr západním směrem a pak se ostře lomí doleva k jihu a pokračuje mezi pískovcovými skalami kolem Braniborské jeskyně k rozcestí Nad Braniborskou jeskyní. Hezký úsek cesty, je kolem jedenácté a sluneční paprsky se úspěšně prodírají mezi lesními velikány. I houba se sem tam ukáže ale dnes tu kvůli nim nejsme, i když taková dobrá smaženice není k zahození. Na pár desítek metrů se tu potkáváme s červenou od Ovčácké rokle ze Starých Splavů, ta nás na dalším rozcestí Nad Černou roklí opouští a pokračuje k Jestřebí.
My sestupujeme docela prudkým sešupem a pokračujeme k jihovýchodu sevřenější a více zastíněnou Černou roklí. Cesta, tak typická pro Kokořínsko a Český ráj, lemovaná skalami a smrkovým či borovým lesem nás po víc než kilometru přivede k dalšímu rozcestí, tentokrát Pod Černou roklí.
Dál jdeme po žluté turistické ke Starému Bernštejnu i když poučeni víme že za hradby nenahlédneme. Cesta lesem pozvolna stoupá a staví nám do cesty nepřehlédnutelnou překážku, prudké stoupání k vrchu Šedina a jeho západní vyhlídce. Dobrý tréning na Bernštejn, který z vyhlídky vypadá dosti strmě (a je).
Sestupujeme od vyhlídky klikatou cestou a krajem lesa přes louku stoupáme k Bernštejnu. Poslední úsek rozdýchá mé obstarožní plíce na plný výkon ale myslím že ostatní jsou na tom stejně. Vystoupáme ještě od rozcestníku těch pár desítek metrů nahoru ke zřícenině a plížíce se kolem zdí úzkou šmiklavou pěšinkou míříme k tzv. vyhlídkové plošině. Úzký výhled východním směrem k Bezdězu, dohlednost mizerná. Pan Novák není doma, na bráně bytelný zámek. Zbytky opevnění spodního hradu. Zpátky k rozcestníku a dolů do Vrchovan, obce jižně pod Bernštejnem.
Ve Vrchovanech odbočujem ze žluté doleva a jdeme pár set metrů po silnici s hezkými výhledy zpátky na Bernštejn a louky s pasoucími se koníky. Pak Doprava k jihu z hlavní silnice odbočka k osadě Horka s výhledy ke Koreckému vrchu a zpět na Bernštejn, Šedinu, Maršovický vrch a ty co jsem zapomněl. Horky, zapadlá vesnička s typickými rázovitými chalupami, úhledným kostelíkem, jako by se tu zastavil čas který ubíhá stále rychleji.
Zbytek cesty k silnici od Dubé procházíme po staré asfaltce Horeckým dolem, z jedné strany vysoká pískovcová stěna, z druhé louky a volnější krajina. Na silnici odbočujeme doleva ke vsi Korce. Tam jsme po necelých dvou kilometrech a marně hledajíce lavičku nebo cosi na čem by mohlo spočinout tělo poutníkovo, usedáme na kamennou zídku a posvačíme z domácích zásob. S nějakou restaurací je to samosebou jako s tou lavičkou.
Ze vsi pokračujeme po zelené, obcházíme Zbynský vrch k obci Zbyny. Tady už definitivně opouštíme lesy a skály a zbytek cesty jdeme po polních cestách a silničkách. Před Zbynami uhýbáme doleva na Skalku u Doks a na návsi už beze značky silnicí a za vsí polní cestou do cíle dnešní cesty, nádraží Doksy.
Tam v restauraci dáváme první a poslední dnešní pivo a s povinným krátkým zpožděním (na ČD je v tomto ohledu spolehnutí) vracíme se k domovu.
Co dodat, krásná vycházka po okraji Kokořínska – Máchova kraje dosud neporušenou krajinou, nezbývá než si přát aby to tak vydrželo.
Zdrávi došli, zase někdy. Seventy