Zelená voda a hrad Beckov ( retro 1986)

Chystáme sa na výlet do Moravského krasu a na Vysočinu, ale předtým, než sa tam rozjedem, tož sa rodičové uznésli, že napřeď mosíme negde zehnat okurky a meruňky na zavaření a teprv potom sa može jet na delší výlet. Ráno proto všeci naskáčeme do našého žigulíka a jede sa do Uherského Brodu, gde hore na náměstí možů drobní kolchozníci prodávat liďom svoje přebytky. Okurky zme tu zehnali hneď, ale za meruňkami mosíme jet až na Slovensko do Nového Města nad Váhom skrz hlavní hřebeň Bílých Karpat. Tady si prolézáme centrum města s obchodama a obchodňák a zastavujem sa tu aj na oběd.

Protože hlavní úkol dňa - nákup zeleniny - byl splněný na 120 procent, tož potom hneď jedeme na " Zelenů vodu". To sú jezera, keré vznikly po vybagrování štěrka. Je tu docela slušná hlúbka vody, tá je čistá a má fakt zelenkavů barvu, je tu moc príma kúpání a na břehu sú chatky a stánky s občerstvením a aj hospody a lidí je tu jak much !!!

Nejakú dobu nám trvalo, než zme si mezi týma davama našli súkromý flek, přeslékli zme sa do plavek my chlapi a potom zme přes auto přehodili deku, aby sa do nich mohla přezléct aj mama. Pak už enom opékání našich tělesných schránek pod "tropickým" slunčiskem a kúpání a čtení knížek a časáků ... a tak furt dokola až skorem do úplného zblbnutí. Přeplavál sem si celé štěrkovisko na šířku, ale kúsek od břehu už sem býl vyfluslý jak psí hovénko a nebyt bráchy Stani, kerý za mňů plavál na lehátku, tož gdoví jak by to dopadlo...

( Málem bysem zapomněl, že skoro každý pátý člověk, kerého zme tady potkali, tož býl od nás z Brumova, Bylnice anebo z Tarahúnů.) Okolo 7.hodiny večér zme si zbalili věci a vyjeli ke Hradu Beckovu, který sa vypíná na ohromném vápencovém bradli nad větší stejnojmennů dědinů. Skala je skorem 70 m vysoká a je to poslední výběžek hor, keré sa menujú Povážský Inovec a zasahujů až dole k Váhu.

Auto zme zaparkovali dole na náměstíčku před vinárnů a já a máti zme sa vydali hore na hrad. Hrad sa včil celý opravuje a tož zme si moc velké naděje na volný vstup do zříceniny moc nedělali. Měli zme ale veliké štěstí : správca už to tady chtěl pozamykat, ale podařilo sa ně ho ukecat a tak se slibem, že budem za chvílu zpátky, sem předběhl mamu a začál rychlo prolézat hradní zříceniny. Mimochodem - sú velice rozsáhlé a sú na nich vidět eště velice dobře zachovalé architektonické prvky (například fragmenty hradní kapličky) - a mezi lešením sem prokličkovál až do nitra hradního paláca.Zvrchu z hradu je moc pěkný pohled dole na baráky Beckova, Pováží a hřebeň Bílých Karpat aj s její nejvyšší horů Velkú Javořinů. Na opačnú stranu pak velice pěkné lúky, pasínky a lesy a vršky Povážského Inovca. Vracám sa ze zříceniny dole do Beckova za našíma k autu a mezitým vzpomínám, co vím o hradě a jeho histórii :

Podle pověsti měl jakýsi velmož Ctibor šaška, kerém měl splnit za služby jakési přání a šašek si přál na velikéj skale nad Váhem postavit hrad. Hrad býl jako pohraniční pevnosť založený po roce 1200 a o 100 roků pozděj, kdy patříl slavnému Matúšovi Čákovi z Trenčína, tož býl přestavěný a rozšířený. Ten zmiňovaný Ctibor ho vlastníl až o moc pozděj a udělál z něho skorem nedobytnů pevnosť. Do renesančním slohu sa přeslékl za vlády Bánffyů a roku 1599 sa ubránil proti Turkom !! v pol.18.století ho postihl veliký požár, hrad vyhořél do mrtě a ostala z něho enom zřícenina, kerá je od r.1970 Národní památků a včil sa opravuje...

Blíží sa podvečér, lúčíme sa s Beckovem a přes krásné město Trenčín a okolo jeho nádherného hradu na ohromnéj skale - dominanty celého středního Pováží - jedeme po mostě přes Váh, okolo Skalky a přes Nemšovů do Vlárského průsmyka a přes něho pak k nám dom na Moravu...