Zimní výšlap přes Velkou Javořinu na Velký Lopeník.

Zimní výšlap přes Velkou Javořinu na Velký Lopeník.

Východiskem naší túry je rozcestí Javořina, kde pokračujeme autem po červené značce až ke Kamenné boudě. Rozcestí Javořina se nachází 6km za obcí Slavkov a asi 2 km před obcí Strání. Cesta je posetá různě velkými výmoly, proto jedeme pomalu a opatrně. Zastavujeme na rozlehlém parkovišti u Kamenné boudy a chystáme se do mrazivého rána, je po 7 hodině ranní a teploměr v autě ukazuje venkovní teplotu -10°C. Z vyhřátého auta se nám moc nechce. O půl osmé jsme připraveni na cestu a vyrážíme po červené značce na vrchol Velké Javořiny. Pokračujeme lesní cestou, která nás zavede až k rozcestí U Bětina Javoru, máme za sebou první 3 km. Objevují se první paprsky vycházejícího slunce, které se prodírá korunami stromů až do lesa a vytváří tak působivé efekty, to umocňuje fakt, že všechno pokrývá několika centimetrová námraza. Všichni tři vytahujeme fotoaparáty a snažíme se o co nejpodařenější snímky. U Bětina Javoru zjišťujeme, že se nejedná o rozcestí, ale o místní název. Javor jsme žádný nenašli, proč to se dozvíme za okamžik.

Pověst praví:

„Ve Strání žila v minulém století odvážná dívka. Jmenovala se Běta. Jako pasačka vyháněla denně krávy na pastvu do lesa. Také ovce pásala, a to až v javořinských lesích. Za letních nocí v lesích nocovávala. Nabrala si jídla na celý týden a domů se vracela, až jí jídlo docházelo. Její nejobyčejnější stravou byl chléb se sýrem. Na pastvě jí nic nescházelo, jen pitná voda. A to se jí stalo osudným. Když jednou pojídala chléb se sýrem, uvízlo jí sousto ve vyschlém hrdle, a tak se zadusila. Po několika dnech ji našli na jejím nejmilejším místě u javoru, jemuž se dodnes říká Bětin javor.“ Takto sepsal pověst v roce 1951 podle místních lidí kronikář František Zavadil. Javor byl prý památný strom, který byl skácen v roce 1952.

Od Bětina Javoru stálým stoupáním vyjdeme až na louku pod Velkou Javořinou. Vrchol vysílače je zahalen v mlze, kterou doplňuje silný studený vítr. Při focení nám pěkně tuhnou prsty. Na pár okamžiků vysvitne i slunce a osvětlí okolní nádhernou krajinu. Na postávání to opravdu není, tak ihned putujeme k Holubyho chatě. Její rekonstrukce stále pokračuje a čelní vchod už je hezky obložený kamenem. V závětří chaty si každý dáváme horké nápoje z termosek a rozhodujeme se, že budeme hned pokračovat dále po zelené značce směr Velký Lopeník.

Sestupujeme z 970 m n. m. lesní cestou až do obce Květná, která leží v údolíčku o nadmořské výšce 418 m n. m. Převýšení je tedy plných 552 m. Je 10 hodin a místní restaurace otevírá až v jedenáct. U restaurace nacházíme místo, kde na nás nefouká, ale zato svítí slunce. Hřeje příjemně. Posvačíme a Petr stihne i jedno malé pivo.

Vyrážíme po zelené značce na kopecNová Hora 552 m n. m., odkud je krásný rozhled na obce Květná – Strání i na masiv Javořiny. Máme smůlu, protože vrchol Velké Javořiny je stále schovaný v mlze. Od Nové Hory sestupujeme lesní pěšinou až k Janáčkově studánce, kde potkáváme místní rodinku s kanystrem. Dozvídáme se, že kyselka pomáhá léčit štítnou žlázu a mladá paní nám nabízí plechový hrnek s místní pochoutkou. Odvahu napít se má jen Petr a hned dodává: „To je síla“. Myslel tím nevábný zápach po zkažených vajíčkách, který mu nejdříve udeřil do nosu. Jarek i já jsme s díky nabízený šálek odmítli. Překračujeme potok Hrubár a přicházíme do osady Staré Díly. Odtud nám na vrchol kopce Velký Lopeník zbývá 3,7 km. Ze začátku kopírujeme cestu kolem bezejmenného potůčku až k cípu lesa. V lesích pod Lopeníkem se náramně daří houbě zvané Jidášovo ucho. Rostou jich tam celé trsy, nic na tom nemění fakt, že jsou na kost zmrzlé, vyfotit je přece můžeme. Po přebrodění potoka, naštěstí suchou nohou, se cesta stává čím dál strmější. Funíme do kopce a posledních 1,5 km je nekonečných. Podle mapy musíme překonat 311 výškových metrů. Záchytnými a psychologickými body se nám stávají hraniční patníky. Po překonání výškové nemoci se konečně prodíráme na vrchol Velkého Lopeníku ve výšce 911 m n. m.

Rozhlednu jsem s dcerou navštívil v létě roku 2012, za pěkného počasí jsou zde nádherné výhledy do okolí.Jelikož dnes nebyl zrovna teplý a slunečný den, návštěvu rozhledny jsem vynechal. Po nezbytném načerpání čerstvých sil, svačině a zbytky teplých nápojů nás čekala zpáteční cesta po stejné trase až do Květné. Plán byl jiný, ale čas hrál proti nám.V půl páté zapadá sluníčko a myo něco později přicházíme do restaurace u autobusové zastávky v Květné. Kluci si dávají Krakonoše a já jen žlutou sodovku. Po krátké poradě, kudy se nejlépe dostaneme ke Kamenné boudě, jsme se rozhodli pro variantu nejkratší.

Vycházíme z restaurace za šera a vydáváme se cestou kolem místní sklárny a u koupaliště míříme hned Doprava, kde se na poli napojujeme na naučnou stezku Květná. Podle mapy se budeme pořád držet polní cesty vedoucí kolem lesa. Je tma a obec Květná je rozzářena osvětlením. Cesta je dosti zřetelná i bez použití baterky. Po pár metrech přicházíme ke dřevěnému přístřešku, kde se kříží naše cesta s cyklistickou stezkou č. 5051. Po ní pokračujeme lesem asi 1 km, která nás dovede k červené turistické značce vedoucí ke Kamenné boudě. Baterku jsme používali jen u rozcestí, neboť zasněžené cesty byly dobře viditelné i za tmy. U auta jsme měli obavy, jestli jej nastartujeme, ale naštěstí bylo vše v pořádku, nasedáme a za venkovní teploty -14°C odjíždíme do Brna.

Hlavní body naší trasy:

Kamenná Bouda – Velká Javořina (4,4 km) – Květná bus (10 km) – Velký Lopeník (17,1 km) – Květná bus (24,2 km) – Kamenná Bouda (29,3)