Zřícenina hradu Vikštejn a krásy i památky v jejím okolí

Minulou neděli jsme konečně uskutečnili první letošní celodenní výlet. Náš cíl byl dlouhodobě jasný, protože už od loňska jsem měl v plánu navštívit rozsáhlou zříceninu hradu Vikštejn, nacházející se v Moravskoslezském kraji, nedaleko "legendárního" Vítkova. Ze Šumperka odjíždíme ráno autem, počasí je lepší než v sobotu, ale ty parametry, které slibovali celý týden, zdaleka nemá. Velice brzy zjišťujeme, že kvalita našich vozovek je po zimě opravdu úděsná. Přitom je zajímavé, že (nejen) západním směrem dělají silnice dvakrát levněji, ale současně několikanásobně kvalitněji. Například úsek před Uničovem jedeme střídavě jako v Anglii a jako Šárka Záhrobská, když jí to ještě šlo. Hned poté, co přejedeme hranice mezi Olomouckým a Moravskoslezským krajem, jsme překvapeni znovu. Silnice jsou naprosto v pořádku a ten zlom mi připomene loňský výlet v České Kanadě, kde se obdobně lišil stav polností na naší a rakouské straně.

První malou zastávku uděláme v Budišově nad Budišovkou. Chceme využít zbytků modré oblohy a vyfotit si místní kostel Nanebevzetí Panny Marie z poloviny 18. století. Jedná se o monumentální barokní stavbu s dvojvěžovým průčelím, dokončeným v této podobě ovšem až počátkem 20. století. Díky tomu, že uvnitř se mší, nahlédneme od dveří i do interiéru. Hned se ke mně ovšem přitočí jakýsi lebkoun (asi nějaký pohunek z fary nebo kostelník) a dosti neurvale mi zakazuje fotit (ještě jsem ani nezačal, protože při bohoslužbách bývám v tomto směru i já dost ostýchavý). Kdybych byl býval tušil, že venku již napadl kamarádku Janu za to, že fotí exteriéry kostela, byl bych ho poslal do p.... (tedy asi do pekla) ...

Jednu fotku jsem si tedy udělal (ale jen proto, abych to jeho chování potrestal) a raději pokračujeme dál. Projíždíme Vítkovem, v autě hraje Orlík Bílou ligu (ale byla to fakt náhoda, většina skladeb na nekonečném výběru české muziky je někde jinde) a kolem se tak nějak zvláštně temní. Proto také mineme bez povšimnutí místní dominantu v podobě novogotického kostela. Za městečkem už na nás čekají serpentiny kamsi na skalní ostroh, kde se tyčí "naše" zřícenina. Zaparkujeme a po asi 250 m "pěší tůry" po lesní cestě jsme na místě.

A žádné zklamání to rozhodně nebylo. Vikštejn je dnes zbytkem rozlehlé stavby z poloviny 13. století (éru zříceniny zahájil někdejší strážce opavského knížectví o čtyři století později), která je zrestaurovaná a stále udržovaná, navíc s množstvím zachovalého undergroundu. Před hradem velké tabule, které mimo jiné zakazují rozdělávání ohňů v prostorách hradu. Jako slušně vychovaný hoch mám téměř strach z cigarety, kterou držím v ruce, ale vzápětí už "tančíme" mezi několika ohni, které zde bivakující trampové poctivě udržovali v činnosti. Pobyt takového množství lidu mě překvapil natolik, že jsem si některé části hradu ani nevyfotil. Pak ještě přijíždějí nějací motorkáři, začíná zde být přeplněno, a tak pomalu opouštíme tuto lokalitu, jejíž návštěvu ovšem mohu jen a jen doporučit.

Další zastávkou je Radkov - Dubová, kde se nachází pozdně barokní zámeček z roku 1776, zvaný též Horní Vikštejn (protože tato dědinka je ještě kousek nad hradem). Přes internetové pohrůžky o přestavbě na podnikatelské sídlo, je v zámečku ještě pořád dětský domov. Do interiérů jsme nezavítali, do zámeckého parčíku jen lehce nahlédli a na místní hlavní (a jediné) třídě nás mírně zaskočila stále funkční vánoční výzdoba.

Dále pokračujeme do obce Melč, kde se nachází další barokní zámek s funkčním dětským domovem. Oproti svému kolegovi z Dubové je starší (z počátku 18. století), větší a empírově upravený. Podíváme se i k hřbitovnímu kostelu sv. Antonína Paduánského z konce 19. století, který postavil světoznámý stavitel Josef Maria Olbrich z dotací hraběte Razumovského. Dle místních znalců je kostel zajímavý zejména chrámovou lodí ve tvaru obráceného lodního kýlu a tyto kostely jsou údajně v Evropě jen asi tři nebo čtyři.

A pak už jen kochání se přírodou v údolí řeky Moravice, druhá zastávka v Budišově n.B. kvůli vyfocení smírčího kříže u kostela a jediná u továrny Ondrášovka, abychom zde doplnili plastovky s tekutinami (onen 1.000 litrový barel, který jsme chtěli původně naplnit a tekutinu následně prodávat, jsme, bohužel, zapomněli doma, ale většině místních se to nestalo, takže zde byla dosti fronta). Výborný oběd na Rybářské baště u Uničova, slalom na tankodromu k Šumvaldu a Šeráček na Koupáku už jenom hezký den vhodně zakončily.

(psáno v dubnu 2011)