Zteč hradu Házmburk

Tak v neděli 16. června se vydáváme na další výlet našeho klubu, jak si hrdě my trošku blázni a hlavně milovníci přírody, zvláště Českého Středohoří, říkáme - klub Přátel Milešovky. Zteč hradu Hazmburk jsme plánovali již od loňského roku a po zvážení všech pro a proti jsme stanovili datum akce. Počasí jsem objednal včas a na správné adrese. Tento výlet je jen takový cvičný výšlap našeho klubu, to aby jsme nezakrněli a neochably naše svaly. Hlavní akce klubu je každoroční výstup na horu, jejíž jméno je v názvu našeho klubu.

Účast na zteč Házmburku jsem něl přislíbeno zhruba od 13 členů i nečlenů klubu. Nakonec se nás sešlo 9 lidiček připravených k nevšednímu zážitku a poznat nepoznané. Snad jen odborný poradce klubu Vítek navštívil tuto dominantní stavbu Českého středohoří. Pro ostatní účastníky expedice i pro mne, to byl prvovýstup. Tak jsme se v neděli postupně sešli ve vlacích ČD, ale vše popořádku. Než Vám popíšu samotný průběh expedice, něco z historie hradu Házmburk.

Hrad Házmburk - dnes již zřícenina hradu, byl postaven koncem 13. století. První spolehlivý písemný pramen o hradu je z roku 1335, kdy hrad od Hynka z Lichtenberka získal český král Jan Lucemburský a poté ho obratem prodal Zbyňku Zajíci z Valdeka. Zbyněk Zajíc dal novému hradu svoje jméno a podle tehdejší módy začal užívat německý název Hasenburg. Hase - německy zajíc a burg německy hrad. Tento název se brzy počeštil na české Házmburk. Zbyněk Zajíc nechal na hradě vybudovat obytný palác a dnes na hradě najdeme jen jeho zbytky. Na hradě Házmburku Zajícové bez úhony přečkali trojí dobývání hradu Husity a to v letech 1424, 1429 a 1431. Tento nedobytný hrad vlastnil rod Zajíců až do roku 1558 ,kdy jej od Kryšofa Zajíce z Házmburku koupil Jan starší z Lobkowicz. Od tohoto roku patřil hrad trvale k libochovickému panství, které držel od roku 1569 Jiří Popel z Lobkowicz. Po konfiskaci jeho jmění v roce 1594 patřil hrad nějaký čas královské komoře a poté hrad změnil několikrát majitele. Pomalu hrad začal pustnout a v roce 1586 je v písemných pramenech Házmburk označen jako "hrad pustý". Pomalu se Házmburk proměnil ve zřízeninu a po celá staletí přitahoval svojí romantickou polohou malíře, básníky a spisovatele. Hrad byl od první poloviny 19. století s přestávkami přístupný veřejnosti. V roce 1938 byla na hradě z iniciativy Okresního úřadu v Roudnici nad Labem otevřena v Bílé věži rozhledna a vybudováno dřevěné schodiště. Tato rozhledna je otevřena i v dnešní době a výhledy jsou s ní přímo úchvatné. Během 2. světové války německá vojska využívala Bílou věž jako stanoviště letecké pozorovací hlídky. Po válce věž sloužila jako rozhledna do roku 1966, kdy byla z bezpečnostních důvodů uzavřena. V květnu v roce 1974 byly při bouřce a úderu blesku do Černé věže usmrceny dvě osoby, jedno dítě a voj. Jan Burian a 14 dalších lidí bylo vážně poraněno. V červenci 1975 na hradě utrpěl po pádu ze skály smrtelný úraz žák ZDŠ v Mostě, která zde byla na školním výletě. Po těchto tragických událostech byl hrad úředně uzavřen a po opravách hradu byla v roce 1997 znovu otevřena Bílá věž hradu jako rozhledna. V dnešní době je Státní Hrad Házmburk ve správě Národního památkového ústavu,(pracoviště v Ústí nad Labem).

Informace čerpány z brožury vydané Národním památkovým ústavem.

Tak teď už víte o této dominantě Českého středohoří skoro vše a teď k věci! Spíše k výletu, jak už jsem se zmínil jelo nás 9 lidí a lidiček a start výletu začal jako vždy na kladenském nádraží na Ostrovci. Oproti výstupu na Milešovku nás jelo trošku méně i psík tiskového mluvčí zůstal doma. Podle předpovědi mělo být teplo a trasa výletu povede otevřenou krajinou a tak hlídal domov Honzy. Jeli jsme vláčkem v 9,35 z Ostrovce, já a mé dcery, Tiskový mluvčí klubu s chotí. Opět jedeme motoráčkem do Kralup nad Vltavou, kde jsme přestoupili do rychlíku z hlavního města, kde už cestoval Milan s Věrkou a její sestrou Jájou. V pohodě jsme si sedli a cesta do Lovosic nám utekla jak voda, ta skutečná voda ležela ješte po povodních na polích a průtok Labe byl ještě zvýšen. V Lovosicích nám z motoráčku mával Vítek a tak jsme nastoupili do vláčku a přivítali jsme se s naším Odborným poradcem klubu. Dnes jsme si jako základní tábor k výstupu na vrch Klapý, na kterém již po staletí stojí Hrad Házmburk vybrali městečko Libochovice. Samotný výstup na hrad by měl měřit asi 4,5 km. Po cestě vlakem z Lovosic už vidíme náš cíl zříceninu hradu, vlak tuto dominantu Středohoří objíždí a tak Házmburk vidíte skoro po celou cestu. Asi po 20 minutové jízdě motoráčkem z Lovosic vystupujeme na nádraží Libochovice město. Přepočítám účastníky, je nás 9 a tak to má byť, nikdo nepřibyl a nikoho jsme po cestě neztratili. Vyrážíme po červené TZ směr Házmburk, jdeme po silnici a turistické značky jsou jen sporadicky. Dnes udává vražedné tempo moje dcera Danča, což u některých členů vyvolává údiv a někteří mne nařknou, že jsem ji nadopoval. Málem jsme přešli značku a dostali se na statek místního JZD, ale máme mezi sebou všímavé turisty. Ze silnice odbočujeme na polňačku a mezi poli šlapeme vstříc našemu cíli hradu Házmburk, který máme před sebou na dohled. Cesta je spíše přerostlá tráva a Milan vytahuje repelent proti klíšťatům a nabízí ostatním členům zapůjčení tohoto prostředku PCHKO. Později je cesta lemována sady jabloní a hrušní a poté se napojujeme na cestu, která vede po žluté TZ ze vsi Klapý.

Konečně stojíme před pokladnou hradu a paní v pokladně se nás snaží dopočítat. Pomocí matematiky a čestného prohlášení, že obě moje dcery ještě studují, zaplatíme vstupné a rozprchneme se po hradě. V pokladně zakupujeme turistické vyzitky a dáváme razítka do našich tur. deníčků, abych se v budoucnu vnoučatům mohl vychloubat, kdeže jejich dědeček byl. Posvačíme, spíše poobědváme z vlastních zásob a rozvičíme se na výstup na rozhlednu. Dnes v areálu hradu jsou dochované 2. věže a to Bílá, kde je rozhledna a Černá věž, která je veřejnosti nepřístupná. Kocháme se výhledy z hradu a vyrážíme vzhůru na Bílou věž. Po dřevěných schodech vystoupáme na vrchol rozhledny a žasneme jak krásná je naše země ČESKÁ. Výhledy jsou luxusní a dohlednost je asi 70 km, beru to podle toho, že vydíme vrcholky kladenských věžáků. Středohoří máme jako na dlani a v dáli je vidět i Ještěd. Pořizujeme fotky a připravujeme se na sestup.

Po sestoupení z rozhledny prolezeme zbytky hradního paláce a u vchodu vybírám vhodné místo pro skupinové foto(moje specialita, kdo mě zná tak ví, že při samotném focení nic nepodcením). Pořizuju první fotku pomocí malého stativu a se samospouští. Při kontrole zjišťuji, že Milan zakrývá svojí hlavou další členy výpravy. Tak znova příprava a to už nás se zájmem sleduje paní v pokladně a nabízí, že nás vyfotí, což hrdě odmítám. Ještě nám paní radí jak se správně usmívat, znáte to" řekni sýr, hermelín" a já hlavně nabádám ostatní ať zapomenou na ementál! Druhé foto se povedlo a jdeme zpět do údolí. Všem účastníkům slibuji, že jsem se dočetl na Turistice, že je v Libochovicích skvělá pizzerie a že se nadlábneme a posedíme, než nám pojede zpáteční vlak. Tak šlapeme zpět do Libochovic cestou necestou a já na nějaké zbloudilé hroudě zakopávám a zkouším tvrdost úrodné půdy. Špinavý a někteří i s naraženou nohou vcházíme do města a jdeme hledat pizzerii. Po chvilce pizzerii najdeme a bohužel má v neděli zavřeno a my se vracíme na libochovické náměstí a v těsné blízkosti zámku zapadneme do Zámecké krčmy . Do syta se najíme a napijeme, Danča mi u stolu pošeptá, že ji připadá, že ji po noze něco leze a já jako starostlivý otec hledám klíště. Ptám se "myslíš tudle tečku"? a to už nahlas na celou hospodu hlásí," todle né, to je bahno". Po dobrém jídle i pití, jednotně jsme si dali kofolu, vyrážíme na malinkou procházku zámeckého parku a já sleduji čas a popoháním účastníky výletu k přesunu na nádraží, ale to už Milan a jeho harém okolo něj mizí v dálce v zahradě. Po cestě si ještě dáváme zmrzlinu v cukrárně a jdeme na nádraží. Přicházíme včas a máme možnost si prohlédnout nádraží, jen z venku. Nedobytná pevnost sloužící k něčemu jinému než nádraží, asi ubytovna pro zaměstnance ČD? Přijíždí vláček, který zde 10 minut čeká, Milan nikde. Nakonec Milan, Věrka a Jája přichází 3 minuty před odjezdem vlaku a vyprávějí o krásné výstavě kaktusů, kterou navštívili v zámecké zahradě, a že ta zmrzlina taky nebyla špatná....Pak už jedeme jen zpět do svých domovů a hodnotíme to co jsme zažili. Já osobně při hodnocení nebudu vůbec skromný, jak by se slušelo, BYLO TO S U P E R !! Krásné místo a výhledy, snad nejkrásnější jaké jsem kdy v životě viděl. Děkuju Vám všem, byli jste jako vždy skvělí a děkuji vám za důvěru vloženou do mé osoby. Tak příště, zatím nevíme kdy a kde, ale určitě něco vymyslíme.

Náčelník klubu Přátel Milešovky