Náměšť nad Oslavou

Na vysvětlenou pro nezasvěcené – zvadlo = pozvánka, kterou zvou trampové na potlachy = setkání u táboráku. K trampům se ještě vrátíme, ale nejdříve si pojďme nazoomovat město, které je ze všech světových stran velice fotogenické.

Trocha historie nikoho nezabije

Město Náměšť nad Oslavou během staletí vznikalo postupně z trhové osady rozložené v místě, kde se pravý břeh řeky Oslavy otevírá pozvolněji do KRAJINY směrem západním. O to více dominuje jeho panoramatu budova renesančního zámku, který nechal vybudovat na vysoké a strmé skalní ostrožně nad údolím na místě původního gotického hradu Jan starší ze Žerotína v letech 1572-79. Do dnešní doby se z něj dochovala oválná strážní věž z lomového kamene, která se nachází v areálu zámku.

Často se uvádí první písemná zmínka o Náměšti z roku 1234, což se sice dobře pamatuje, ale není to pravda. Pan Budiš, který se jako první psal de Names v této listině dosvědčuje, že jeho příbuzný Heřman z Rudíkova věnoval se svojí matkou patronátní práva rudíkovského kostela cisterciáckému klášteru v Oslavanech. Listina však byla pořízena v písařské dílně oslavanského kláštera až v roce 1270. Panují i další nejasnosti ohledně totožnosti Budiše, jeho rodové příslušnosti a příslušnosti pečetních znaků, a proto je listina z r. 1234 považována odborníky za středověké falzum.

Důležitější než pravost první listiny byly události, které se přes Náměšť během věků převalily. Zprávy o nich můžeme rozdělit na dva druhy – špatné a dobré, přičemž změny majitelů panství patří spíše k neutrálním. Každé dobytí hradu mělo zlé následky i pro obyvatele podhradí. Město bylo několikrát vojsky vydrancováno. Začalo to vpádem rakouského a uherského vojska za doprovodu kumánské jízdy v roce 1304, při němž tehdy ještě „dřevěná“ Náměšť lehla popelem. Následovaly bratrovražedné války markrabat Jošta a Prokopa, řádění císařských vojsk i drancování Torstensonovy švédské armády za třicetileté války, nájezdy Turků i Tatarů a tažení Napoleonových vojsk. Náměšti se sice vyhnula morová epidemie, ale nevyhnul se jí hladomor v r. 1770, kdy „lidé pekli chleba ze zelných zlomků, pýru i pilin a svařovali trávu“.

Osvícení majitelé

Na tak malé město bylo těch špatných zpráv už dost a věnujme se raději těm dobrým.

Náměšť patřila často osvíceným a podnikavým majitelům, kteří podporovali rozvoj města, vytvářeli pracovní příležitosti v manufakturách a zároveň byli i kulturně založeni. Za Žerotínů, kteří byli přívrženci Jednoty bratrské, došlo nejen k rozsáhlé přestavbě hradu na renesanční zámek podle italského vzoru, ale na zámku byla asi 10 let ukryta bratrská tiskárna z Kralic. Tam jí hrozilo nebezpečí od olomouckého biskupa, který získal od císaře Rudolfa II. právo k cenzurování všech tisků. Mandát cenzury pak převzali jiní mocní potentáti a skončil

v podstatě teprve před dvaceti lety. Mimo jiné tu byla v r. 1533 vytištěna První česká gramatika a o dva roky později český Úvod do pravopisu, čtení a počtů. Karel st. ze Žerotína pokračoval v budování rozsáhlé knihovny, pod jejíž tíží se prý zámek téměř rozpukával. Současná knihovna čítá dnes asi 10.000 svazků, ale z té doby se zachoval na zámku pouze jediný exemplář!

Poslední majitelé Haugwitzové byli naladěni hudebně. Jindřich Vilém sestavil z učitelů a zaměstnanců panství šedesátičlennou kapelu, která hrála skladby od Händla, Haydna i Sallieriho.

Při prohlídce interiéru zámku, který je v zimních měsících pro veřejnost uzavřen, procházíme překrásně vyzdobenými sály s malovanými stropy a štuky, stěny některých sálů jsou zdobeny tapiseriemi, raně barokními koberci, vlámskými a nizozemskými gobelíny, z nichž ten nejkrásnější - Diana odpočívající po lovu - byl nedávno po dlouholeté náročné restaurátorské práci znovu instalován.

Zámek si za letní sídlo vybral i první poválečný prezident ČSR Eduard Beneš.

K zámku patří i obora s chovem daňků, která je však přístupná omezeně v letních měsících.

„Podzámčí“

Po prohlídce anglického parku sestupme do „podzámčí“. I zde má město zvídavému turistovi co nabídnout. Po přejití kamenného barokního mostu klenoucího se nad řekou Oslavou již od roku 1737 a zdobeného 20 sochami svatých se nechme vést po deseti zastaveních vkusně provedené Kulturní promenády, která nás seznámí se všemi zdejšími kulturně historickými památkami a jednou památkou technickou. Na náměstí neujde naší pozornosti sousoší Nejsvětější trojice z r. 1715, které bylo postaveno jako projev díků, že se městu vyhnula morová epidemie. Vpravo můžeme nahlédnout do interiéru kostela sv. Jana Křtitele s cennými oltářními obrazy od malířů Stolla a Trogera. Za kostelem se nachází barokní fara, na Žerotínově ulici tzv. Špitálek s kaplí sv. Anny se sochami od Josefa Winterhaltera a za rohem asi 100 m odtud před městským hřbitovem je zrenovovaná empírová rodinná hrobka rodiny Haugwitzů, v níž je jako poslední pohřben Karl Haugwitz, který zemřel v roce 1995 v Třebíči, druhý den po rodinném setkání v Náměšti nad Oslavou.

Historické technické památky

Vraťme se zpátky na Komenského náměstí, které splývá s náměstím Masarykovým. Zde na horní straně se nachází Informační kancelář, jejíž pracovnice spravuje, mimo jiné,

i dvě zajímavé expozice, které se nacházejí v průjezdu historické Radnice. Jedna nás seznámí se životem a dílem velmi známého průkopníka fotografie Ondřeje Knolla, který od roku 1906 pořizoval fotografie nejen na jihozápadní a západní Moravě ale i z jiných krajů. Vydával pohlednice pro mnoho obcí v celém Československu. Byl autorem i rozsáhlého cyklu diapozitivů a stereoskopických obrazů a za svoji práci byl oceněn v roce 1932 na první členské výstavě společenstva fotografů v Brně bronzovou medailí.

Neméně zajímavá je i expozice historické tiskárny, kterou v roce 1926 začal provozovat pan Jiří Papírník, tiskař a dlouholetý náměšťský kronikář. Jsou tu k vidění historické stroje a nářadí, seznámíte se s technologií tisku – uložení písmenek v kasách, nasázení do štočků, tisk, řezání a vázání knih. Na historickém stroji a ručním papíru si můžete sami vytisknout náměšťský znak, kterým je holub či Holubice se snítkem v zobáčku.

Cestou na vlakové nádraží si ještě kousek zajděte podívat se na ojedinělou technickou památku - tzv. Schulzovy biofiltry, které čistily odpadní vodu pomocí vzduchu a mikroorganismů. V Evropě existují již pouze dvě, z nichž zdejší fungovala nejdéle – téměř 50 let do roku 2006 do zprovoznění moderní čističky odpadních bod, která je opodál. Dostanete se tam od kruhové křižovatky vlevo po pravém břehu řeky ve směru toku.

Na návštěvu krásného okolí – údolí divoké Oslavy, Vicenického žlebu s možností koupání v létě a bruslení v zimě a další výlety, si vyčleňte některý z dalších víkendů.

Město totiž otevřelo v srpnu t.r. nový dopravní terminál jehož součástí je i první cyklopoint svého druhu v České republice. První a ojedinělý je proto, že navazuje na integrovaný dopravní systém jižní Moravy a vzájemně propojuje šest způsobů turistického pohybu. Cestování železnicí a autobusy s přepravou kol, individuálními motorovými prostředky, které tu lze odstavit na přilehlém parkovišti, cyklistiku, pěší turistiku a dokonce i lodní Dopravu, neboť Dalešická přehrada je odtud jen 17 km.

Terminál je vybaven velkým elektronickým informačním systémem, který informuje turisty i cestující nejen o dopravních spojích, ale i o turistických, sportovních a kulturních akcích ve městě a okolí.

Pro cyklisty tu bude v letní sezóně od 7.00 – 19.00 otevřena úschovna kol. Mohou si tu dobít baterie svítilen i mobilů. Před „naloděním“ do vlaku si v umývacím boxu bicykl opláchnou od nečistot, které nasbírají cestou, v sociálním zařízení se mohou sami opláchnout a v čekárně vysušit propocené trikoty. Střecha budovy je totiž opatřena větracími šachtami, které umožňují přirozenou cirkulaci vzduchu bez nákladného provozu vzduchotechniky. Navíc je tu i možnost drobných oprav, které umožní sada nezbytného nářadí připevněného pro jistotu na ocelových lankách, protože i mezi cyklisty se najdou lidé „zapomětliví“.

Pro cyklisty jsou všechny služby poskytovány zdarma, a to i úschovna kol! Mají tu k dispozici řadu informačních materiálů o husté síti cyklostezek, kterými je tato část kraje

Vysočiny protkána – mlynářskou, energetickou, pivovarnickou, hornickou a templářskou.

Město s více než 5.000 obyvateli má výborné dopravní spojení vlakem i autobusy a najdete je na turistické mapě č. 84 – Velkomeziříčsko.

Text i foto: Ing. Rostislav Novák

Fotogalerie