100 let železnice Jungfrau v roce 2012

1.8.1912 byla otevřena nejvýše položená železniční stanice v Evropě, která byla později nazývána „Top of Europe“. Jedinečný výhled na alpské panorama ze sedla Jungfraujoch ve výšce 3454 m n.m. se tak zpřístupnil veřejnosti. Je to dosud jedna z hlavních atrakcí Švýcarska.

Jak se zrodil tenhle smělý plán? Významný švýcarský průmyslník Adolf Guyer-Zeller v oblasti Jungfrau v roce 1893 trávil dovolenou a při jedné procházce ho napadlo vystavět železnici až na Jungfrau. Úchvatné panorama nerozlučné trojice Eiger, Mnich a Jungfrau ho fascinovalo a po návratu načrtl první skicu a napsal první poznámky k této později realizované stavbě. Tato skica již naznačila mnohé. Adolf Guyer nebyl zdaleka první, kdo o projektu „železnice do nebes“ snil. Jeho návrh byl ale v mnohém revoluční. Přichází s ním v době tzv. zlaté doby alpinismu. Postupně jsou dobývány vrcholky Alp horolezci a cílem se stává, alespoň některé z úžasných vyhlídek umožnit i veřejnosti. To je počátek výstavby horských železnic. A v čem byl samotný projekt jedinečný? Zaprvé dráha nevyjíždí z údolí, ale z Kleine Scheidegg, kam už je železnice vybudována, čímž se ušetří mnoho výškových metrů. Zadruhé trasa železnice vede tunelem, což ji ochraňuje před nepřízní počasí. A zatřetí to byl návrh panoramatických oken na mezistanicích, která jsou sama o sobě již turistickou atrakcí, což umožní otevřít již první vybudovanou sekci a začít tak vydělávat na další úsek stavby. Ve své žádosti o stavební povolení pak vylíčil krásu alpské přírody, kterou tak bude možné zpřístupnit široké veřejnosti. Parlament pak přislíbil vydat 100.000 CHF na výstavbu meteorologické stanice na vrcholu.

Stavba začala v roce 1896. Stovky dělníků pracovaly ve směnách a hloubily ručně tunel. Stavba se protahovala díky nepříznivým geologickým podmínkám, finančním problémům i smrtelným úrazům. Z původně plánovaných sedmi let bylo nakonec šestnáct. A rozpočet z 10 milionů švýcarských franků vyšplhal až na 15. 1.8.1912 byla železnice ale dokončena a slavnostně otevřena. A i když se Adolf Guyer-Zeller zmýlil v době potřebné k realizaci stavby a v rozpočtu, byla jeho vize podnikatelsky naprosto zdravá a úspěšná. Již v prvním roce provozu vykázala železnice černá čísla a za celou dobu existence byla jen jediný rok ve ztrátě. Guyer-Zeller sám neměl možnost se železnicí projet, zemřel v roce 1899 ve věku 60 let. Měl sice pověst tvrdého obchodníka, ale byl oblíbený jako zaměstnavatel. Dělníky na stavbě navštěvoval, jedl s nimi a rozděloval jim peníze, jeho smrti všichni litovali.

Železnice zůstává i po sto letech technickým zázrakem a Jungfraujoch je stále nejvýše položenou železniční stanicí v Evropě.

Původní horská chata z roku 1924 vyhořela v roce 1972 a byla nahrazena moderní novou konstrukcí. Celý provoz je tady maximálně ekologický, intenzivní sluneční záření je hlavním zdrojem energie. Teplo nashromážděné přes den se ukládá na noc a nenajdete tady žádné topení. Počítá se ale se všemi zdroji energie: s teplem ze světel, s teplem z elektrických přístrojů, ale i s energií, kterou vydávají těla hostů. Ani když nesvítí slunce a teplota je 30 stupňů pod nulou, není nutné přes den žádné vytápění. Pouze v noci je klimatizací z elektrárny Jungfraubahnen dodáváno teplo, tak aby teplota neklesla pod 18 stupňů.

Pitná voda je dovážena z Kleine Scheidegg, užitková voda se získává ze sněhu. Odpadní voda je pak odváděna 9,4 km dlouhým tunelem do údolí do Grindelwaldu.

Tato unikátní stavba nabízející neopakovatelné výhledy rozhodně stojí za návštěvu!

Více informací na: www.jungfraubahn.ch

V češtině na: www.MojeSvycarsko.com