ACK ČR – starostlivé zázemí českých cestovek

...cestujeme do Bulharska  •  Fotografie (3)

V srpnu oslaví 25 let své činnosti

Češi se vždy počítali mezi národy, s oblibou cestující. Platilo to dokonce i v letech, kdy cestovat za hranice rozhodně nebylo snadné. Více než čtyřicet let „lidově demokratický“ stát, na slovo poslouchající Moskvu, zcela nedemokraticky bránil svým občanům cestovat a poznávat zahraničí, které by chtěli. I tak jsme cestovali – v naprosté většině do ostatních „socialistických“ zemí, tu a tam při jisté dávce štěstí výjimečně i jinam. Říkalo se, že Češi vyjedou, i kdyby si k jídlu během cesty měli vyhrabat brambory u silnice…

...do Egypta  • 

Odstranění vlády jedné strany – komunistické - koncem roku 1989 přineslo kromě dalších svobod – i možnost svobodného cestování. Nastal až překotný boom – byly víkendy, kdy např. v Benátkách naráz parkovaly stovky autobusů z Čech. Takový nápor si vyžádal vznik služeb, bez kterých se turisté – zejména ti jazykově nevybavení – nemohli obejít. Několik do převratu existujících oficiálně povolených cestovních kanceláří se zčásti rozuteklo, jejich bývalí pracovníci si zakládali své vlastní, soukromé kanceláře a agentury, troufli si i do té doby laici. Brzy však se zcela logicky ukázalo, že situace vyžaduje ještě něco o stupeň vyššího, sdružení, které by činnost koordinovalo, usměrňovalo, pomáhalo řešit společné problémy a potřeby. A tak velmi záhy, 7. srpna roku 1990 byla zaregistrována Asociace cestovních kanceláří České republiky.

...ale třeba i do Číny  • 

Pamětníci by mohli dlouho vyprávět, jak se vyvíjela náplň práce v asociaci, jak se s vývojem způsobů a cílů cestování našich občanů současně rozvíjela agenda a rozmanitost zaměření a úkolů, které si ACK kladla k řešení. Dnes už zdaleka neplatí, že čeští turisté jedou plácnout sebou na pláž a tam se opékat, či prvoplánově shlédnout jen ty nejznámější objekty mezinárodního cestovního ruchu. Velmi významně se rozčlenily zájmy, záliby, požadavky, i náročnost českých občanů, mířících „za hranice všedních dnů“. Na rozdíl od cestovatelských možností v neblahém období tzv. „normalizace“ se trh cestovního ruchu v Česku stal skutečně normálním. Nelze také přehlédnout, že s překotným vývojem technologií se odpovídajícím způsobem změnil i proces, jakým si našinci svou dovolenou zajišťují. Nezanedbatelné procento – zejména těch dobře jazykově vybavených, kterých je stále více, především mezi mladými – si je schopno si svůj cestovatelský program zajistit i bez pomoci cestovek. I tak však pro cestovní kanceláře zůstalo dost a dost práce. Česká republika se přirozeně zařadila po bok ostatních – i těch nejrozvinutějších zemí, kde cestování patří k běžným součástem životního stylu, kde poznávání blízkého i exotického zahraničí patří ke kultuře, vzdělání, uspokojování přirozených tužeb a potřeb.

Co na to ACK? Po celá desetiletí pomáhá oběma stranám cestovatelských aktivit – jak cestovním kancelářím a agenturám, tak i jejich klientům v souladu s vývojem řešit otázky a problémy, s cestováním spojené. Je to důležité zejména ve snaze eliminovat nesolidní a podvodné aktivity, které se znovu a znovu vynořují. Dalším, takříkajíc trvalým úkolem je působit na vznik a potřebné formování pravidel pro činnosti v cestovním ruchu. Už hezkou řádku let se např. omílá zákon 159/1999 Sb., který stále ještě nemá definitivní uspokojivou podobu. Jak se stalo ve státě zvykem, ve rvačce politiků o benefity se s každým novým ministrem mění celá řada jeho podřízených. Ti, než se v oboru zorientují, už zase bývají nahrazeni partičkou dalšího ministra, takže i cestovní ruch je prakticky většinou v rukách laiků. Pro ACK je to nekonečná snaha promlouvat do hry, prosazovat pozitivní změny, úpravy, které budou cestování prospívat, nikoli škodit. Není to snadné, ale i tak je na současném stavu asociace jasně vidět, jak pokročila, jak se naučila bojovat a na druhé straně jak důsledně vychází vstříc svým členům, jak mnoho služeb a usnadnění jejich činnosti je schopna pro ně zajistit. Pracuje v celé řadě specializovaných sekcí, připravuje návody, jak se vypořádat se stále se měnícím podnikatelských prostředím, jak řešit neustávající příval směrnic, opatření, zákonů, daňových změn, evropských regulí a kdovíčeho ještě. Kdo sleduje práci asociace dlouhodobě, může potvrdit – od výkladu nejzákladnějšího názvosloví a jeho sjednocování, až po rady jak obstát i v těch nejzamotanějších pravidlech pro podnikání – vždy je tu pro své členy asociace a situaci jim usnadňuje. Mohli bychom dlouze vyjmenovávat – ale pro ilustraci uveďme například poslední pomůcku, kterou pro své členy ACK připravila: v reakci na události, jež se vyskytly v poslední době, sestavila kvalifikovanou brožuru, o jejímž obsahu nejlépe vypovídá její název – „Jak postupovat v kritických situacích v cestovním ruchu“. Každý mi jistě dá za pravdu – zraněného bližního nejlépe ošetří ten, kdo je připraven a ví jak. Proto brožura osahuje nejprve „Desatero pro kritické situace v cestovním ruchu s tragickými následky“. Následují kapitoly jak řešit úmrtí v zahraničí, co s účastníky, kteří přežili, co a jak v případě úmrtí turisty ze zahraničí na území ČR, ale i právní rámec řešení kritické události. Co dodat?

Činnost ACK ČR je nezastupitelná a její rozmanitost a kvalita je na spokojenosti členů vidět. Jako vnější pozorovatel – dlouholetý novinář v branži mohu jen potvrdit – nejen členům, ale i v širokém přesahu celé cestovatelské obci v Česku přináší ACK ČR výrazný prospěch.

Miroslav Navara