Adventní obrázky z jihu

vánoční strom v Jindřichově Hradci  •  Fotografie (10)

černá kuchyně na zámku Jindřichův Hradec v provozu  • 

Jak se můžeme v těchto dnech přesvědčit na cestách po celé republice, období adventu a vše, co s ním souvisí se – po létech přiškrcování za totality - opět rozšířilo i do nejzazších koutů země. Náměstí zdobí vánoční stromy, jejichž půvab vynikne zejména s příchodem setmění, kdy se rozzáří tisíci světel všech barev. Na mnoha místech voní vánoční trhy skořicí, trdelníkem, či krajovým pečivem, z hrnků či kelímků stoupá opar punče nebo „svařáku“, zní charakteristické tóny vánočních melodií, pořádají se koncerty. Zejména o víkendech si tohoto času užívají celé rodiny a – pochopitelně – především děti. Obecně rozšířená blbá nálada, produkt to úsilí po desetiletí vyvíjeného našimi politiky napříč politickým spektrem - ustupuje do pozadí, krajinou se šíří atmosféra dočasného smíření, vstřícnosti, vzájemného porozumění a respektu. Někde více, někde méně, podle charakteru a podmínek v regionu, ale přece jen prakticky všude. Zamířili jsme se skupinou kolegů novinářů na jih, do oblasti podél naší jižní – česko rakouské hranice, na obě její strany. Obrázky, které jsme tam spatřili, byly nejen turisticky přitažlivé a inspirativní jak pro čas adventu, tak celého roku, ale i mimořádně poetické a povzbuzující…

Skvělý Jindřichův Hradec

naše průvodkyně Věra Kubátová hraje  • 

Stručně si připomeňme: kořeny historie sahají do doby slovanského hradiska na ostrohu řeky Nežárky, od 10. století správního střediska širokého okolí. Přemyslovský stát tu měl důležitý strategický bod. Koncem 12. století získal jihovýchodní Čechy Vítek z Prčice a rozdělil je mezi své syny. Tak se zrodily rody ze Stráže, z Landštejna, z Ústí, z Hradce a Rožmberků. Všichni Vítkovci měli v erbu pětilistou růži, rody se odlišovaly jejich barvou. Nejstarší písemná zmínka o Hradci je z roku 1220, kdy byl vlastníkem Jindřich I., nejstarší syn Vítka z Prčice. Ten na místě předchozího hradiska vybudoval gotický hrad. V jeho předhradí se původní řemeslnicko obchodní osada proměnila ve 13. století v město, pojmenované právě po Jindřichovi. Dnešní název Jindřichův Hradec je doložen z roku 1410. Erb pánů z Hradce – zlatá růže v modrém poli, doplněná privilegiem Vladislava II. z roku 1483 o dva zlaté královské lvy a iniciálu W s korunkou je znakem města dodnes.

zámek Weinberg  • 

Při naší návštěvě město jako by nás mimovolně chtělo přesvědčit o své noblese a kulturní úrovni. Především – o sobotě těsně před třetí adventní nedělí byl zámek, ale i centrální náměstí Míru nabito lidmi. Davy proudily za relativně příznivého počasí od středu města na zámek a zase zpět, okupovaly stánky s vánočním, ale i ostatním rukodělným zbožím, popíjely typické nápoje, ochutnávaly občerstvení všeho možného druhu. Dlužno poznamenat, že Jindřichohradeckým se letos vánoční strom na náměstí mimořádně podařil, okouzlující byl hlavně za tmy se svým oslnivě pestrým osvětlením. Skvěle harmonizoval s osvětlením věže kostela Nanebevzetí p. Marie, jemuž dominovala obří kometa. Možnosti, jak strávit adventní čas v Jindřichově Hradci byly rozšířeny o otevřené Muzeum Jindřichohradecka, Dům gobelínů (desítky dětí si tu vyzkoušely výrobu drobných uměleckých pokusů různými textilními technikami) a Muzeum fotografie a moderních obrazových médií. Na zámku pak byla nejvíce obležena zámecká černá kuchyně, která jako jedna z mála v republice je schopna provozu a o adventu svým návštěvníkům nabízela vynikající dobové pohoštění. Sváteční náladu pak velmi zdařile zvýraznil koncert v zámeckém Rondelu, okouzlujícím nejen výbornou akustikou, ale i svým exkluzivním zlatobílým interiérem, nedávno restaurovaným. My jsme navíc měli to štěstí, že nás městem v době adventní provázela paní Mgr. Věra Kubátová, která k průvodcovské rutině přidává jak nezvykle rozsáhlé znalosti, zápal a přesvědčivost, tak navíc například i ukázku vánoční hudby v osobním provedení na flétničku, kterou v nenápadném pouzdře vykouzlila z kabelky. Vděčíme jí za zážitek o mnoho silnější, než běžná prohlídka města. Kdo by chtěl, ještě by atmosféru adventu v Jindřichově Hradci letos stihl – a kdyby ne, za rok tu bude znovu…

Advent mezi renesančními sgrafity

Další zastávkou na naší adventní toulce byly Slavonice. Kudy se ubírala jejich historie?

gotický oltář ve farním kostele v Kefermarktu  • 

Určujícím prvkem tu byla geografická poloha. Na trojmezí Čech, Moravy a Rakouska tu vznikla především zastávka na cestách, spojujících Prahu a Vídeň via Jindřichův Hradec nebo i brno s Českými Budějovicemi - s pokračováním do Pasova. Pohyb na těchto obchodních, později i poštovních stezkách dal vznik slovanské osadě už ve 12. století. V polovině následujícího století bylo původní slovanské obyvatelstvo vystřídáno německými kolonizátory. Ti tu poté měli většinu až do roku 1945. Statut města se zmiňuje ve Slavonicích od roku 1354, v období, kdy dominuje celé jihozápadní Moravě a pyšní se rozvinutým obchodem i řemesly, zejména cechem soukeníků. Rozkvět pokračoval celá staletí, až do počátku 18. století, kdy nastal úpadek. Teprve druhá polovina 19. století přinesla oživení, rozšířil se průmysl, byla přivedena železnice. Při vzniku ČSR se německé město pokusilo připojit k Rakousku, tyto snahy však ukončila armáda nového státu. Za 2. světové války prakticky vymizeli čeští a židovští obyvatelé, na oplátku po válce v roce 1945 byli odsunuti Němci. Stagnaci přineslo za komunistů hraniční pásmo, kam město spadlo. Poslední desetiletí znamenají snahy o obnovu, oživení, rozvoj turistického ruchu. Jako unikátní oceníme stavby historického jádra města. Originální dispozice a stavební konstrukce, hlavně klenby a sgrafita na průčelích i v interiérech domů – to jsou lahůdky nejen pro oko odborníků. Prvenství ve středoevropském měřítku si Slavonice drží i co do počtu renesančních objektů. Městská věž z počátku 16. století je vysoká 56,5 m, na Ochoz vede 172 schodů. Rozhled určitě stojí za námahu. Vidět lze také pozůstatky obranných hradeb a příkopů. Na náměstí je luteránská modlitebna se sálem s freskami a výstavou hospodářského nářadí. Na náměstí Míru objevíme Cechovní sál se sgrafity a mázhaus s valenou klenbou. Podobné prostory nám ke shlédnutí nabízí sousední čp. 480, s tím rozdílem, že mázhaus je zaklenut mimořádně zajímavou klenbou sklípkovou. Nevynecháme pak ani stavby církevní – kostel Nanebevzetí p. Marie na Horním nám., sv. Jana Křtitele v ul. Jana Žižky a Božího těla (sv. Ducha) za městem ve směru na Stálkov. Zejména prvně jmenovaný oplývá cenným interiérem. Nu a advent? Uprostřed náměstí jej připomíná vánoční strom, ozářený v modré barvě, odívající celý prostor tajemným, až mystickým přísvitem. Trhy jsme však neobjevili a celkově se nám zdálo, že město poněkud svazuje rozčarování ze zkaženého procesu zařazení mezi památky světového dědictví UNESCO.

Na skok do Horního Rakouska

Sandl - Hinterglasmuseum - obrázky na skle  • 

Státní hranice dnes v Evropě nejsou nepřekonatelnou překážkou (straší snad jen ve zvrácených úvahách takzvaných euroskeptiků, kteří by si asi zase rádi dávali razítkovat pasy před zavřenými závorami) a tak jsme této možnosti využili. Naším adventním tipem tentokrát bylo město Kefermarkt. Leží něco přes 10 km jihojihovýchodně od Freistadtu, který většina z nás dobře zná, neb tudy skoro každoročně projíždí do Rakouska či Itálie, ať na zimní, či letní dovolenou. Toto městečko se může chlubit dvěma pozoruhodnostmi, daleko přesahujícími svým významem a památkovou hodnotou hranice regionu. Jde jednak o čtrnáctimetrový celodřevěný gotický křídlový oltář ve farním kostele, který nechal vyrobit Kryštof z Zelkingu koncem 15. století a jednak o zámek Weinberg, tyčící se na svahu nad městem. Oltář fascinuje svým dokonalým řemeslným zpracováním, které těžko vyjádřit slovy. Spolu s oltářem v Krakově a St. Wolfgangu patří ke třem největším dílům své doby a svého druhu v Evropě. V čase adventním však vládne zcela bezkonkurenčně zámek. Každoročně tu pod názvem Zámecký advent vrcholí druhý adventní týden tradičními řemeslnými trhy. Na rozdíl od Jindřichova Hradce, kde trhy zabírají jen zámecké venkovní prostory (ty jsou však dostatečně velké, vždyť zámek Jindřichův Hradec je třetím největším památkovým objektem v České republice), tady na Weinbergu jsou stánky a kiosky nabity nejen venkovní, ale i vnitřní prostory zámku. Turistické autokary sem o třech vyhlášených dnech svážejí z široka daleka návštěvníky, kterých se tu vystřídají tisíce. Zdejší region – Mühlviertel – klade při své nabídce důraz právě především na řemeslnou a domácí, často rodinnou produkci, zakládající se na všem, co v regionu roste, lze nalézt či z místních zdrojů vyrobit. Proto je weinbergský advent jedním z vrcholů prodejních sezon. V Kefermarktu a na Weinbergu nás zastihlo takřka Jarní počasí, byť v polovině prosince, šlo tedy o zážitek, na jaký se nezapomíná…

Kde na Čechy vzpomínají s vděčností

advent na Weinbergu - stánek s pečivem  • 

Cestou zpět do Čech, severoseverovýchodním směrem, téměř u našich hranic stojí za zastávku lokalita Sandl. Mají tu tzv. Hinterglasmuseum – tedy muzeum obrázků, malovaných na zadní stranu deskového skla. Na pomezí Čech, Rakouska a Bavorska – v do té doby pro obživu nepříliš výhodném regionu se dohodli sedláci s držitelem lesů, hrabětem Harrachem, který jim poskytl cca 20 ha lesů, které postupně vypalovali. Z vhodného popela získávali potaš a spolu se sklářskými Písky tak měli k dispozici suroviny k výrobě skla. Počínaje 16. stoletím tak zde vznikaly sklářské hutě. Ve druhé polovině 18. století nastala sklářská krize, v jejímž důsledku přišli ze severních Čech zkušení skláři a hledali novou příležitost k obživě v Čechách jižních. Okolo roku 1770 přicházeli z Rokytnice, Nového Boru skláři, brusiči skla, zlatiči a malíři skla do Pohoří na Šumavě. Tady se poté zrodila myšlenka malby obrázků na spodní stranu skleněných tabulek, které se počaly věnovat celé rodiny. Produkce se pro svou úspěšnost rychle šířila i do Horního Rakouska. Kolem roku 1800 přišel do Sandlu Franz Pautsch a začal i zde s malováním obrázků na sklo. Brzy tak Sandl proslul v celé monarchii. Místní dodnes uznávají, že Čechům ze severních Čech vděčí za celou etapu úspěšné obživy – vždyť tehdy tzv. krosnaři – podomní obchodníci malovaných obrázků prodali až 60 tisíc kusů za rok… Našinec se tak vrací z Horních Rakous s pocitem jisté národní hrdosti, založené na respektu v zahraničí. O to příjemnější zážitek, odehraje-li se v emočně poněkud exponovanějším ročním období – adventu...

Máte-li čas a chuť, stihnete ještě letos zachytit kus adventní nálady Jižních Čech, popř. i Horního Rakouska. Pokud ne, berte tyto obrázky jako inspiraci – jde o turistické cíle, které stojí za návštěvu kdykoli v roce.

Miroslav Navara