Alpská příroda mě inspiruje, říká hudebník!

V horách čerpá sílu pro život, ale i inspiraci pro svá hudební díla. Martin Gratz je vskutku renesanční člověk. Vyzařuje z něj klid, je odlišný od horalů, farmářů, je z něj cítit lehkost, romantika a křeká duše. Martin je aktivní hudebník, skladatel a v neposlední řadě také průvodce horskou přírodou ve východotyrolském údolí Dorfertal. Je krásné sledovat, jak mu to všechno ladí dohromady.

Kals je malé městečko uprostřed alpských vrcholků. Leží ve stínu Glossglockneru, nejvyšší rakouské Hory. Právě tady se začala psát historie vysokohorské turistiky minimálně pro východní Alpy. A právě tady chodil Martin do školy. „Vyrostl jsem tu, prožil dětství. Později jsem odešel studovat klasickou hudbu do Innsbrucku a do Mnichova,” prozradil mi hned po našem setkání u vstupu do Národního parku Vysoké Taury.

Soutěska Dabaklamm se otevře do údolí Dorfertal

Cesta stoupala strměji do kopce. Okolní skály se přibližovaly k sobě a my se ocitli na úzké stezičce uprostřed soutěsky Dabaklamm. Několik desítek metrů pod námi si razila cestu horská bystřina a stejné to bylo i na opačnou stranu. Vysoko nad našimi hlavami se do soutěsky dralo ranní slunce. Cesta stezkou nahoru nicméně není nic dramatického, dá se dokonce vyjet na elektrokole a zdatnější cyklisté to zvládnou i „za svoje“. Až na jeden kratičký úsek několika metrů je cesta vhodná i pro rodiny s dětmi a projedete ji i s kočárkem. Horské chaty v údolí Dorfertal, které na soutěsku navazuje, jsou dokonce dostupné autem, tedy v létě. V zimě je celé údolí kvůli sněhu zavřené. „Cesta soutěskou do údolí byla dokončena po dvou letech v roce 1913. Proto jsou tu tyhle tunely,” vysvětlil mi Martin.

To už jsme byli skoro u vstupu do údolí, když se před námi objevilo železné schodiště, po kterém když vystoupáte na kovovou plošinu, otevře se vám ještě krásnější pohled na soutěsku. Slabší povahy trpící závratí by možná měly zůstat na cestě. Protože celá konstrukce je postavena tak, že otvory v podlaze pod nohama vidíte několik desítek metrů hlubokou propast. A ne každý to má rád.

Řeka plná hadích kamenů

Po několia desítkách metrů se okolní skály rozestoupily a před námi se otevřelo široké údolí Dorfertal. Právě tohle údolí je považováno za kolébku Národního parku Vysoké Taury. „Když vidíš tu krásnou přírodu kolem, musí ti být jasné, že pracovat tady je jako sen. Nikdy nevím, jestli pracuji, nebo jestli mám prázdniny. Před deseti lety jsem žil v Mnichově, ale cítil jsem se ztracený. Má duše byla ztracená. Až tady po návratu do Kalsu jsem ji zase našel,“ zasnil se Martin. Sám říká, že hudbu miluje a že je dobré mít síť kontaktů také mimo Kals. Ve Vídni, v Mnichově či v Salcburku. Ale žít tam je něco docela jiného, než žít tady. „Moje srdce je zde a tady je také můj domov. I když velmi často pracuji jinde, sem se nejraději vracím. Navíc tohle prostředí je tak inspirativní pro moji hudbu, že bych byl sám proti sobě, kdybych tu nezůstal,” usmál se trumpetista a průvodce přírodou.

Cestou k Bergalmu, první chatě v údolí v 1.637 metrech, jsem obdivoval rozkvetlé horské louky plné krásných květin. Fotil jsem si je s pozadím zasněžených vrcholků hor a nechal si od Marina vyprávět zajímavosti o údolí. U řeky jsme narazili na zvláštní kámen, který se v údolí hojně vyskytuje. Jmenuje se serpentin. Olivově zelený kámen, se ještě více rozzáří, když jej omyjete ve vodě. Původ jeho názvu je opředen tajemstvím. Jedna z verzí mluví o jeho účincích proti hadímu uštknutí, jiná zase o podobnosti jeho vzhledu s hadí kůží. Netrvalo dlouho a Martin mě upozornil na několik kamzíků procházejících přes sněhové závěje na kopci. Dokonce jsme pomocí dalekohledu pozorovali několik kozorožců.

Kalser Tauernhaus, poslední zastávka před Dorfersee

Ani ne hodinu cesty od Bergalmu se před námi objevila krásná kamenná chata Kalser Tauernhaus. Tohle místo v 1.755 metrech je poslední zastávkou před krásným jezerem Dorfersee. Chata byla postavena v letech 1928 až 1930 za pomoci horských vůdců z Kalsu jako základna pro výstupy na vrchol Grossglockneru. Dnes si tu můžete dát výborné jídlo nebo tu přespat a další den odtud vyrazit na nějakou delší túru po okolních kopcích. Hned za chatou padá z výšky několika desítek metrů voda do údolí, je to opravdu úchvatný pohled. Také sem vodí některé návštěvníky hotelu Taurerwirt Martin Gratz. Jako horský vůdce ročně absolvuje kolem 80 - 90 túr po údolí a jeho okolí.

„Chodíme pozorovat kozorožce, obdivujeme horské květiny, ale děláme i sportovnější túry po okolních kopcích,” vysvětlil průvodce. Život v Alpách je podle něj výrazně klidnější něž kdekoliv jinde. „Tady nikam nespěchám. Abys tu žil spokojeně, je třeba být trochu kreativní, ale není to nemožné. Vím o spoustě lidí, kteří se tu jako já narodili a po zkušenostech jinde v Rakousku nebo ve světě se sem zase rádi vrátili,” dodal Martin.

Hotel Taurerwirt, pro který pracuje, patří jeho rodině. Snaha pomoci místním lidem spokojeně žít v malé horské vesnici se projevuje i na provozu hotelu. „Nakupujeme produkty pouze od místních producentů. Není nutné prodávat víno z Autrálie a hovězí maso z Argentiny. Snažíme se mít vše lokální. A hosté, kteří k nám přicházejí a přicházejí opakovaně, to mají moc rádi. Vědí, že svým pobytem podporují místní lidi a tím pomáhají udržet Kals živý,” uvedl jasný příklad skvělého soužití s horami Martin. Navíc takové nákupy podle něj dělají přátelskou atmosféru. A tak i personál hotelu je z velké části přímo z Kalsu.

Hotel Taurerwirt se chová odpovědně

Hotel patří rodině Martina Gratze. Snaha pomoci místním lidem spokojeně žít v malé horské vesnici se projevuje i na provozu hotelu. „Nakupujeme produkty pouze od místních producentů. Není nutné prodávat víno z Autrálie a hovězí maso z Argentiny. Snažíme se mít vše lokální. A hosté, kteří k nám přicházejí a přicházejí opakovaně, to mají moc rádi. Vědí, že svým pobytem podporují místní lidi a tím pomáhají udržet Kals živý,” uvedl jasný příklad skvělého soužití s horami Martin. Navíc takové nákupy podle něj dělají přátelskou atmosféru. A tak i personál hotelu je z velké části přímo z Kalsu.  Více informací: k horským túrám, ubytování a dalším aktivitám najdete na http://www.taurerwirt.at/   Jak se tam dostanete: Cesta z Prahy, přes Plzeň, Rozvadov, Regensburg, Mnichov, Kufstein, Kitzbühl, Matrei in Osttirol, Huben a Kals am Grossglockner trvá 6 hodin 36 minut bez zastávek. Ujedete 606 kilometrů.   Půjčení kola: je možné přímo v Kals am Grossglockner. Více informací na www.sport-gratz.com Partnerem článku je Osttirol Werbung GmbH.

Zaujal Vás tento článek? Rádi fotografujete? Chtěli byste si vyzkoušet fotografování v Rakousku pod vedením zkušeného fotografa? Pak neváhejte a zúčastněte se naší soutěže: www.turistika.cz/souteze

Projekt Alpský životní styl vznikl ve spolupráci s Rakouskou národní turistickou centrálou Österreich Werbung, specialistou na letní i zimní dovolenou v Rakousku, Osttirol Werbung GmbH a Weissensee Information. Autorem článků je Tomáš Hájek - fotograf, novinář a cestovatel. Vede vlastní travel blog My Lost Hat. Jeho fotografie a příběhy můžete také sledovat na Instagramu nebo na Facebooku.