Bratislava – brána k vinařům Malých Karpat

Bratislavský hrad z restaurace UFO  •  Fotografie (6)

160 sklepů se otevřelo na „Deň otvorených pivníc“…

Pozvánka na vinařskou stezku  • 

Málokterý návštěvník slovenské metropole při toulce bratislavským historickým centrem odolá lákavé vyhlídce z výškové restaurace zvané UFO. Prosklený objekt futuristického tvaru sedí pevně na nosných pilířích Mostu SNP, překlenujícího Dunaj nedaleko od Bratislavského hradu. Užili jsme si jej o letošní první adventní neděli, kdy obvyklá sváteční atmosféra města byla znásobena vůní a ruchem vánočních trhů. Naše počínání mělo aktuální logiku: když jsme se prošli kolem hlavních zajímavostí středu města, hrad dominující městu a vyfešákovaný pro pololetí slovenského předsednictví Evropské unii nevyjímaje, ochutnali lokše na sladko a horký punč, hodilo se vyjet do výšky a odtamtud si čerstvé dojmy při skvělém obědě (v našem případě pstruhu na grilu s originální oblohou) v poklidu zrekapitulovat. Většina významných objektů města je z UFA vidět a dají se odtud pořídit i fotozáběry, skoro nahrazující mapu… Když si vlastním okem připomenete všechny objekty, kolem kterých jste v minulých hodinách prošli, severovýchodním směrem se váš pohled zastaví u siluety Malých Karpat. Budete-li se zajímat o turistické možnosti Bratislavského kraje, pak pod svahy tohoto pohoří objevíte kromě kulturně historických, architektonických apod. památek, folkloru a zajímavostí současného života ještě jednu – návštěvnicky velmi přitažlivou atraktivitu. V turistických prospektech se vyskytuje pod vše objasňujícím názvem: „Malokarpatská vínna cesta“. Svahy Malých Karpat totiž směřují nesmlouvavě k jihovýchodu – a to v kombinaci se slunným, mírným klimatem vytváří mimořádně příznivé podmínky pro pěstování vinné révy. Není divu, že se takových možností ujalo hned několik stovek vinařů…

Advent v Bratislavském kraji začal spolu se svátkem vinařů

Deň otvorených pivníc v plném proudu  • 

Jak nás informoval předseda sdružení Malokarpatská vinná cesta Ing. Milan Pavelka, ideový otec této události, letos se vinařské sklepy otevřely již po sedmnácté. Nutno přiznat, že na Slovensku je tato akce o mnoho rozsáhlejší, než podobné na Jižní Moravě. V podhůří Malých Karpat se zapojilo během dvou dnů – 25. a 26. listopadu celkem 160 „pivnic“ (sklepů) ve 35 obcích, přičemž se zúčastnilo 200 vinařství. Aby nedošlo k přehlcení návštěvnosti, prodalo se limitovaných 2400 vstupů. Jako vstupenka návštěvníkům slouží suvenýrový zdobený bavlněný sáček na krk, ve kterém si každý bezpečně přepravuje svoji degustační sklenku. Akce zahrnuje celý region, v principu byste mohli ochutnávat ve všech 160 sklepech – což samozřejmě není reálné. A tak záleží jen na vás, jak si svou „vinařskou stezku“ zorganizujete, kolik toho stihnete. Jak jsme viděli, krajem křižují automobily plné účastníků – a tak je jasné, že část z nich, která usedá za volant, nedegustuje, ale užívá si ostatních nabídek, které pro ně pořadatelé připravili. Mezi ty patří široký výběr nealko nápojů – řada z nich vyrobená také z hroznů, ale i bohatá typická malokarpatská kuchyně, na mnoha místech provázená muzikou, zábavou, folklorem. Zaznamenali jsme dokonce i účast country kapely z Benátek nad Jizerou – blízké vztahy mezi Čechy a Slováky z doby společného státu tedy uspokojivě přetrvávají. O kvalitě letošní vinařské produkce Ing. Pavelka říká: „každý rok je jiný a něčím výjimečný, podepíše se tak na charakteru vína v dané sklizni. Letošní rok byl – na rozdíl od předešlých – takříkajíc průměrný, bez extrémů. Jaro bylo jarem, léto bylo bez velkých teplotních výkyvů, jen babí léto bylo o něco chudší. Věřím však, že s tím si umění našich vinohradníků dokáže poradit a na naše stoly tak přinese příjemný mok, který bude dobrým společníkem a podporovatelem dobré nálady ve společnosti – a o to přece právě při popíjení vína spolu s přáteli jde…“ S tím nelze než plně souhlasit. My jsme stihli něco přes deset sklepů, ochutnali vynikající vína ve třech známějších lokalitách, zajímavých i turisticky. Které to byly?

Svätý Jur

památník obětem komunismu  • 

Toto starobylé městečko je asi 14 km SV od Bratislavy po silnici č 502. Jeho historické jádro bylo roku 1990 vyhlášeno městskou památkovou rezervací. Vínu se tu daří už více než 700 let. Okolo roku 3000 před n.l. na vyvýšeném ostrově v mokřině pralesa Šúr zakotvili lidé mladší doby kamenné, kteří už obdělávali pole. Pozdější hradiště náleželo do systému tzv. Bratislavské brány spolu s pevnostmi v Bratislavě, Děvíně a Děvínské Nové Vsi. Nejstarší písemná zmínka je z roku 1209. Zachycuje povýšení osady králem Ondrejem II. na svobodné tržní město. Pozdější dokumenty zaznamenávají nájezdy Tatarů, německou kolonizaci, dobytí Přemyslem Otakarem II. Roku 1647 Ferdinand III. povýšil Sv. Jur na svobodné královské město. Tehdejší rozvoj odráží i architektura pohledných, dodnes dochovaných vinařských domů ze 16. – 17. stol. Pozdější vývoj už nebyl nijak výrazný, Sv. Jur si tak zachoval svůj historický ráz. Památky, které stojí za pozornost, jsou zejména budova první koňské železnice na území Uherska, gotický kostel sv. Jiří s dřevěnou zvonicí, evangelický kostel, sídlo rodu Pálfy, morový sloup se sousoším sv. Trojice, piaristický klášter a kostel svaté Trojice, ruiny hradu Bílý Kámen a zbytky velkomoravského hradiště i hradeb ze 16.století. Kolik jich vyhledáme, to závisí od času, který máme k dispozici…

Pezinok

Modranská keramika  • 

Leží něco přes 20 km SV od Bratislavy rovněž na silnici č. 502. V písemných záznamech se poprvé objevuje roku 1208 jako "terra Bozin". Během staletí se sídlo postupně měnilo z hornické osady na městečko vinařů. Královská práva svobodného města udělil Ferdinand III. Pezinku v roce 1647. V tomto a následujícím století proběhl největší rozkvět a město se řadilo se mezi nejbohatší v celém Uhersku, hlavně díky produkci kvalitních vín. O století později nastoupil průmysl: rozjela se první továrna na výrobu kyseliny sírové v Uhersku, továrna na výrobu jehel a cihelna. Ke konjunktuře v 19. stol. přispělo i obnovení těžby zlata a zavedení železnice. Poté však následoval postupný úpadek. Ten spolu s poklesem vinařské produkce zapříčinil masivní vystěhovalectví do Ameriky. Oživení nastalo až s koncem druhé světové války. Na čas se administrativním centrem regionu se stala sousední Modra, což se na poklesu významu Pezinku také podepsalo. Dnešní Pezinok je moderním městem s průmyslem, kvalitní vinařskou produkcí a – co nás turisty zajímá nejvíce - zajímavými historickými památkami. Zaujme nás historické centrum s typickými měšťanskými domy, ulicemi v pravidelném síťovém půdorysu a zbytky původních hradeb. K nejvýznamnějším památkám patří Pezinský zámek z 13. století, čtyři historicky i architektonicky cenné kostely, renesanční Radnice a městské hradby.

Modra

soutok Moravy a Dunaje  • 

Je na silnici 502 ještě o kousek dál, cca 30 km SV od Bratislavy. Počátky možného osídlení zde spadají do 9. století, do doby rozkvětu Velkomoravské říše. Po vstupu Maďarů do Panonie v 10. století oblast spadla do Uherského království. Nejstarší písemný záznam o obci Modra je list Bély IV. z roku 1256, vymezující hranice katastru Pezinok. Z doby, kdy Modru vlastnil Matúš Čák Trenčianský, pocházejí první zmínky o modranském vinařství.. V roce 1607 získala Modra od císaře Rudolfa II. statut svobodného královského města. V letech 1610 až 1646 byl vybudován systém opevnění s třemi bránami. Jeho část a tzv. horní brána se zachovaly dodnes. V 17. a 18. století nastalo období největšího hospodářského a kulturního rozkvětu. Středoevropský význam měla od 18. do raného 20. století zdejší keramická výroba - fajáns s charakteristickou pestrobarevnou malbou štětcem, stylově blízká keramice habánské. Je zastoupena v mnoha českých a slovenských muzejních sbírkách a opěvuje ji například básník Jaroslav Seifert. Od roku 1883 se tu vyrábí tradiční modrobílá keramika. Svobodným královským městem Modra zůstala až do roku 1876, poté se stala městem, jež řídil magistrát. Od roku 1939 po deset let byla Modra městem okresním. Nejstarší církevní stavbou je gotický kostel Narození sv. Jana Křtitele, budovaný od poloviny 14. až do 17. století. Stojí v dolní části náměstí. Uprostřed náměstí je římskokatolický kostel sv. Štěpána z roku 1876. Kaple z roku 1740 je zasvěcena Panně Marii Sněžné, kaple z roku 1873 sv. Michalovi a kaple z roku 1876 sv. Maří Magdaléně. Na náměstí a v jeho blízkosti lze vidět zbytky městských hradeb. V roce 1991 bylo historické jádro města prohlášeno za památkovou zónu. Prošli jste zajímavosti a dostali hlad? Pak doporučuji v Dolné ulici č. 108 restaurant Mlyn 108. Kromě vynikající kuchyně vás tu potěší interiér, zachovávající trámovou konstrukci stavby, plný svědků minulých časů - od dobových fotografií, přes starožitný nábytek, sérii tradičních krbových kachlů, někdejší řemeslnické nářadí, až po malou, leč půvabnou sbírku flétniček, fléten a fujar.

Děvín pohledný i varující

Měli jsme o den více času, než trval den otevřených sklepů. Kam se ještě podívat? Volba padla na místo, pozoruhodné hned z několika důvodů – Děvín. Od Bratislavy není daleko a za příznivého počasí je tu okouzlující výhled na soutok řeky Moravy s majestátným Dunajem. Pod impozantní siluetou zříceniny hradu je kromě jiných zajímavostí i pomník obětem komunistické zvůle a totality. Byl sem situován nejspíš proto, že také pokusy o překonání řeky v tomto místě se snažila řada lidí tehdy uniknout ze života v nesvobodě. S pohnutím na něm čteme fakta: za léta vlády komunistů, slibujících světlé zítřky, bylo na 20.000 osob odvlečeno do gulagů v SSSR, 2 200 000 deportováno, 180 000 uteklo, 80 000 bylo zavřeno za pokus o útěk a více než 400 zavražděno. Návštěvník žasne, že s touto bilancí se dnes komunisté bezostyšně dovolávají demokracie, demagogicky poukazují na „nespravedlnosti“ dnešní doby, plíživě zamlžují historická fakta a snaží se podkopávat orientaci naší země na západní demokracii. Není od věci za dnešní situace ve světě si tato fakta připomínat… Naštěstí hned když se vrátíme do Bratislavy, její dnešní tvář, ale i některé drobné postřehy uklidňují. Naši sousedé působí sebevědomě, optimisticky a přátelsky. Z bratislavského kraje se domů vracíme s pěknými dojmy a zážitky a – jak jinak – s přesvědčením, že se sem brzy zase podíváme – není to daleko, jsme tu vítáni a je toho tu spousta k objevování. Ne-li dříve, tak zase za rok, na osmnáctý „Deň otvorených pivníc“…

Miroslav Navara