Egypt očima středoevropana

Odpočinkový pobyt, potápění, cesty za mumiemi či golfové zájezdy, pouštní safari, večeře u beduínů, plavba po Nilu, vynikající golfové podmínky, slavná bojiště „pouštních krys“ z druhé světové války… prsty obou rukou nám nestačí k vyjmenování turistických lákadel, která Egypt nabízí. A to jsme ještě nepřipomněli obligátní památky – pyramidy v Gíze, Sfingu či Údolí králů a kolosy v Karnaku a Luxoru.

Především zmíníme Hurghadu, jednu z nejlepších egyptských turistických destinací, která bezesporu patří mezi nejoblíbenější a nejznámější přímořská turistická letoviska na africkém pobřeží Rudého moře. Přímý let z Prahy sem trvá čtyři a půl hodiny. Od března je zde již velmi příjemné klíma a brzy tady, po dlouhé české zimě, pookřejeme. Jak známo, jedná se o destinaci starou dvě desítky let, která vznikla z rybářské osady. Dnes se dělí na staré centrum Dahar, nové centrum Zalkala a nejnovější centrum Resorts Street. Egypťané jsou k hostům usměvaví a ochotní, ale víc než bakšišem si je koupíte pár slůvky v jejich mateřštině, jako třeba pozdravem salám alékum (pokoj vám). V Hurghadě jsou mešity, koptský kostel i orientální bazar, kde nechybí typické egyptské kafetérie s kouřením vodní dýmky ani břišní tance orientálních krasavic.

Výhodou Hurghady jsou nejenom široké písčité pláže a blízkost atraktivních podmořských korálových útesů, ale i rozumná vzdálenost od Káhiry a Luxoru, kde můžeme navštívit monumentální staroegyptské památky.

Safaga

Jednou z turistických novinek, kterými Egypt rok co rok překvapuje své zahraniční hosty, je letos kupříkladu i malé klidné město s přístavem, vzdálené od Hurhady necelých šedesát kilometrů. Safagu a její skvostné pláže s veškerým turistickým servisem včetně adrenalinových sportů, i korálové útesy s bohatým podvodním životem, ocení především milovníci slunění, relaxu, vodních sportů a šnorchlování. Jistě to nebude trvat dlouho, a i Safaga se zapíše mezi nejoblíbenější potápěčské lokality.

Egyptský almanach – výprava na poušť

Slunce zapadlo za obzor. Poušť náhle a okamžitě potemněla. Cvakot uzávěrek fotoaparátů a nadšené výkřiky turistů tichnou. Ten zážitek zapadajícího slunce je natolik úžasný, že je součástí safari jeep výprav do nitra pouště. Člověk, který zde nikdy nebyl, si jen těžko představí krásu pouště. Nekonečné písečné pláně, čas od času rozkolísané vysokými písečnými dunami, nebo skalisky z pískovce či zkamenělého jílu však mají své neopakovatelné kouzlo. Ale pozor. Bez původce je smrt vyčerpáním, dehydrací a úpalem naprosto vážná a reálná věc. I o tom vám budou průvodci beduíni u nočního ohýnku vyprávět…

Karavana má za sebou vyčerpávající pochod, velbloudi jsou uvázáni a odpočívají, stany jsou vztyčeny, přišel čas almanachu - vypravěči se střídají v historkách a ve vzpomínkách, nikomu se nechce jít spát. Velké dobrodružství a cestu pouští přináší kupříkladu poznávací safari program s ubytováním v Údolí balzámových stromů v oáze Bahariya. Napínavá cesta necestou nás přivede do Black desert – Černé pouště, kde jsou vyvřeliny železa v podobě malých kvítečků, vděčný suvenýr, na který se nevztahuje přísný egyptský zákaz vývozu starožitností ani minerálů a zkamenělin. V nedalekém Cristal Mountians – Křišťálovém pohoří, starém minimálně sedm milionů let, zase lze, řečeno obrazně, sbírat materiál na lustry v Kamenickém Šenově doslova lopatou. Součástí itineráře výpravy je i nahlédnutí do Whiste desert, Bílé pouště, kde je tak jemný písek, že se s ním lidé pouště, jak si sami beduíni říkají, myjí.

Oáza Síwa a Kleopatřin pramen

Jsme v nejzápadnější egyptské oáze, 310 km jižně od Marsy Matrun a přibližně 50 km od libyjských hranic. Svého času to byla důležitá křižovatka karavanních cest, 500 km od nilského údolí. Z Káhiry se sem dostaneme linkovým autobusem, nebo džípy cestovních kanceláří v rámci safari cest pouští. Teprve se zde rodí cestovní ruch. Ale rekreační areály pod uzavřením, vystavěné v jedinečné architektuře předloh původních berberských vesnic se systémem vodních kanálů a bazénů včetně služeb all inculsive, jsou již připraveny pro milovníky romantiky. Je to svým způsobem něco nepochopitelného. Stovky a stovky kilometrů smrtonosné, vyprahlé písečné pustiny, a najednou palmy, jezera, oslíci, velbloudi, památky, starověká pevnost, horké prameny a místa, kde se procházela sama královna Kleopatra. Tomu se již skutečně říká – zážitková dovolená!

Oáza je značně velká, má asi třicet tisíc obyvatel. Pohybovat se zde po vlastní ose můžeme nejlépe na kole či skútru z půjčovny, nebo na vozíku, taženém oslíkem. Něco bezkonkurenčního je historický střed oázy – Šali s pevností (založ.r.1203), trčící vysoko nad město. Pevnost i domy byly stavěny z místní hlíny, která se po staletí smíchávala a zpracovávala se slanou vodou, což se stalo osudným za mimořádně velkých a nezvyklých několikadenních dešťů v roce 1926, kdy došlo k sesutí mnoha staveb a vystěhování obyvatel. Co to muselo být ze průtrž vysledujeme z údaje, že v Káhiře prší dvakrát až třikrát do roka, v Alexandrii o trošičku více. To ale nic nemění na věc, že pevnost je v hledáčku trvalého zájmu filmařů profesionálních i amatérských, jako i místní Trosky Amonova chrámu (počátky stavby se kladou do doby panovníka Haibrea z 26. dynastie), který svého času navštívil i Alexandr Veliký, aby si vyslechl orákulum.

Ve starověku bylo v Síwě přes tisíc pramenů, dnes je jich funkčních kolem 300. Voda, kterou dávají, je přes 30 tisíc let stará a obsahuje značné množství minerálů. Ty ale napájejí mimo obyvatel a turistů na čtvrt milionu datlových palem a kolem dvaceti tisíc olivovníků. Síwa je významným exportérem olivového oleje, který je velmi kvalitní a zde i velmi laciný, což je pro našince velmi dobré, když chce udělat doma po návratu z dovolené radost více lidem.

Jakousi vyhlídkovou věží oázy je Džebel Dakrúr, nejvyšší vrch oázy, asi 3 km od Šali. Má trojitý vrchol a je na něm kromě lomů také několik skalních hrobů. Ani se nechce věřit, že tohle všechno okolo bylo kdysi mořským dnem. Svědčí však o tom spousta ulit mořských živočichů, které nám tady křupají pod nohama. Berberské děti je navlékají na šňůrky a prodávají turistům jako suvenýry. Je třeba dodat, že milovníci památek tady jen září. Kam se podívají, všude je něco zajímavého. Hrob Alexandra Velkého, který ale dosud čeká na své objevení, chrámy, Trosky pevností, pohřebiště, pouštní jezera s vodou horkou do čtyřiceti stupňů Celsia, jako třeba nedaleký Bir Wahed. Užívejme si, užívejme, jen nezapomeňme, že kupříkladu do oázy Baharíja to máme 14 hodin jízdy terénním vozem. A protože nikde nevíte, co se může přihodit, nezbytným doplňkem příručního zavazadla tady vždycky musí být plastová láhev vody.

Ztracená perská armáda

Archeologickým trhákem je nedávný nález ostatků padesátitisícové perské armády, která byla pohřbena písečnou bouří na cestě z egyptských Théb do již zmiňované oázy Síwa. Sahara po dvou a půl tisíci lety konečně vydala ostatky Peršanů. Nejsou to jen Hory vybělených kostí, ale i bronzové zbraně, štíty, udidla, spony, stříbrné náramky – zkrátka vše, co měli vojáci na sobě a u sebe. Části nálezu jsou již k vidění v muzeu oázy, které bylo v Síwě za tímto účelem zbudováno, ostatní věci jsou v nové expozici Archeologického muzea v Alexandrii. Vojsko, které se kompletně do posledního muže ztratilo v egyptské Západní poušti v roce 525 př.n.l., vyslal perský vládce Kambýses, aby zničilo Amonův chrám v oáze Síwa, neboť právě odtud měla přijít věštba o očekávané vládcově smrti. V praktické rovině šlo o to, že Kambýses při pokusu obsadit Egypt dobyl deltu s údolím Nilu, ale odbojnou oázu neměl pod kontrolou.

Věštba se vyplnila, jak si bohové přáli. Armáda uchvatitelů zahynula v gigantické písečné bouři, po čase zemřel i perský vádce. A o dvě století později byl v šíwském chrámu potvrzen jako vládce Egypta Alexandr Makedonský.

Zpět k moři

Poušť je poušť. Ale koupání v moří a slunění na písečných plážích, lemovaných palmovými háji, nad to není. Zvláště pak v lokalitě El Gouna nebo Makadi Bay, vzdálených od Hurghady do třiceti kilometrů. El Gouna je špičkové letovisko, vystavěné mezi horami východní pouště a křišťálově čistým mořem ve stylu klasické arabské architektury. Oba resorty jsou proslulé svými nádhernými plážemi, prvotřídními službami a příjemným klimatem.

Pár dobrý rad na cestu:

Doporučená měna pro Egypt je americký dolar, který má v místě jednoznačně lepší směnný kurz než eura.

Městské modrooranžové taxi jezdí bez taxametrů a je nutné si vždy předem dohodnout cenu, jinak mohou nastat komplikace při vystupování a může se stát, že zaplatíme více, než bývá zvykem.

Při nákupech se nevyhneme smlouvání. Pokud na to nemá turista nervy, může nakupovat ve státních obchodech či marketech (klimatizované samoobsluhy), kde jsou ceny pevné. Na tržištích se nesmlouvá pouze u ovoce, zeleniny a dalších potravin. Ceny jsou všeobecně o cca 50% nižší než u nás, u zboží z dovozu cca o 15%.

Lepší je nakupovat ve starších částech lokalit, výsledná cena pak může být ještě nižší. Kupříkladu v Hurghadě je nejlevnější původní čtvrť Dahar, kde je také soustředěno nejvíce maličkých krámků, obchůdků a bazárků. Naopak nejdražší jsou hotelové zóny, kupříkladu resort Makadi u Hurghhady.

V případě, že člověk ví, že nebude nic kupovat, není dobré jen tak pro zábavu začít smlouvat. Začátkem smlouvání je nutné dohodnout měnu. Pokud nemíníte nakupovat, zbavíte se obtěžujícího obchodníka rázným La Šukran – ne děkuji, což je vždy respektováno. Smlouvání je hra a je to vždy o trpělivosti. Minimálně se usmlouvá 1/3 až polovic z toho, co požadoval obchodník původně. Pár minut před závěrem prodejní doby se může stát, že zákazník usmlouvá až čtvrtinu původní ceny. Výhodné je zde zlato a stříbro, hodinky ( většinou zdařilé napodobeniny světových značek), výrobky z kůže i vynikající olejové parfémy, kosmetické krémy a oleje.

Více na: www.azurreizen.cz

Co je dobré respektovat:

Jsme v zemi jiného kontinentu, jiné kultury a jiných zvyklostí. Je třeba ctít místní zvyky. Nemá smysl se rozčilovat nad věcmi, které jdou mimo nás. Ani půlhodina není žádný čas a bakšiš (honorář za to či ono), patří k věci. Nezvyšujte hlas a raději si co nejdříve zvykněte na inššaláh (když dá Bůh), bukra (zítra) a „never mind“ – když se něco nezdaří, život jde dál.

Více na: info@azurreizen.cz

Ivan Černý, foto: Ivana Masáková