Graubünden (Švýcarsko): pro opravdové dobyvatele vrchol

1000 horských vrcholků, 150 údolí a 615 jezer. Graubünden je místo, kde může každý prožít svou letní dovolenou zcela nezatížen – v Graubündenu nazývají tento stav příjemného bytí slovem „patschifig“. Pěším turistům usnadňují horský výšlap bezplatné lanovky. Dálkoví cyklisté mohou využít službu transportu zavazadel.
Znalci jazyků se radují z rétorománských hlášení ve vlacích Rhétské dráhy.
Mimoto je Graubünden se svými 7 106 čtverečními kilometry největším dětským hřištěm na světě.

Byli to letní hosté, kdo v Graubündenu zavedl turismus – angličtí lordi, italské
komtesy a němečtí průmyslníci. Snímky z tehdejší doby ukazují těžce naložené,
rozlíceně vyhlížející horolezce s kníry nebo naopak elegány, kteří se procházeli
světlými lesy a psali romantické básně. Děti bylo možno spatřit na těchto obrázcích jen velmi zřídka.
Kdo se dnes vydá do Graubündenu na letní dovolenou, vstoupí do úplně jiného
světa. Na jedné straně jsou to top prázdninová střediska jako Sv. Mořic a Davos Klosters. Jako „malé, ale hezké“ se proti nim prezentují mnohé původní horské vesničky a údolí. Jsou tu muži, ženy a děti na cestách, v malých a velkých skupinkách, smějí se, mají barevné oblečení. Jejich vycházka nebo túra již není žádná smrtelně nebezpečná expedice ani tvarově dokonalá chůze na dokonalých stezkách, ale veselý pohodový výlet přes kopce a údolí, který může být někdy také náročný. Ale nemusí.
Bizarní skalní útvary Rýnské soutěsky mezi Tamins a Ilanzem lze obdivovat na
příjemném výletě švýcarským Grand Canyonem. V postranních údolích Horního
Engadinu můžete nejbližšího výběžku ledovce dosáhnout za pouhou hodinu cesty.
Železniční naučná stezka na trati Albula otevře pohled na odvážná umělecká díla
Rhétské dráhy. A na naučné stezce „Champlönch“ v národním parku poukazuje
hlídač parku řízený pomocí GPS, virtuální svišť nebo jelen Tumasch, na
zajímavosti tohoto největšího přírodního parku Švýcarska. To jsou čtyři z
nesčetných výletů, které jsou na 10 000 kilometrů rozlehlé síti pěších tras možné a které si vy sami spontánně naplánujete. Proto jsou tak odpočinkové. A když se po cestě vyskytne křišťálové lesní nebo horské jezírko, pak k pěšímu zážitku přibude ještě jeden koupací.

Kdo se naopak rozhodne pro vysokohorskou túru, obvykle dvoudenní expedici do ledu a skal až do výšek kolem 4 000 metrů, potřebuje trochu více plánování,
možná odborné vedení a také musí být připraven zatnout zuby. Za to se nahoře při zapisování do vrcholové knihy může cítit jako vítěz. Stále více lidí – především těch mladších – touží po takových výzvách ve skále a ledu. Populární jsou i dálkové túry. Například Via Spluga na tradiční cestě průsmykem z Thusis do Chiavenny. Nebo Senda Sursilvana, která vede v několika etapách rétorománsky mluvícím jádrem Graubündenu. Jelikož je vedle snídaně zahrnuta v balíčcích hotelů i Doprava zavazadel, stávají se vícedenní putování zážitkem bez starostí s logistikou.
„Kämpfa, kämpfa, khum.“ Toto až vojenské vybízení se však pěších turistů netýká. Heslem, které by se dalo přeložit jako „Bojuj! Bojuj! Pojeď!“, se honosí téměř oficiální cyklistické dresy kantonu, který se se svými 4 000 kilometry značených tratí stal nejoblíbenějším cílem bikerů v Alpách. Mnoho tras tady v horách – jako třeba víceetapová graubündenská trasa č. 90 – vyžaduje dobře trénované jezdce. Najde se tu ale také mnoho jednoduchých tratí mezi kvetoucími loukami a mírně stoupajícími lesy. Kdo si chce z cyklistické túry vytvořit čistě požitkářskou jízdu, může si v jedné z mnoha půjčoven zajistit elektrokolo. Anketa mimochodem ukazuje, že bikeři berou graubündenský slogan přesně tak, jak je míněn: s velkou rezervou. Kdo by si totiž prázdniny vyplnil jen vrcholovými sportovními výkony, mnoho by toho v Graubündenu propásl. Nikde neleží příroda a tři jazykové oblasti a kultury tak harmonicky vedle sebe jako v Graubündenu. Středověké kostely vedle hradů a zřícenin v Domleschg. Sakrální stavební umění a nedotčené statkářské vesničky v Surselvě. Itálií inspirované palazzi ve Valposchiavo. Románský klášter Müstair, který je na seznamu světového dědictví UNESCO. Termální lázně Petera Zumthora ve Valsu. Umělecké muzeum Chur ukazuje obrazové světy Segantiniho a rodiny Giacometti. V kostele Zillis zachycuje působivě vymalovaný kazetový strop bohatství obrazů dob dávno minulých.
Všude v Graubündenu se to příběhy jen hemží. Ten nejznámější se odehrává u
brány do tohoto prázdninového kantonu, ve vesnici, kde žila nejslavnější
obyvatelka Graubündenu: Heidi, děvčátko z románu Johanny Spyriové, která ve
Frankfurtu onemocněla steskem a nakonec se směla vrátit zpět na svou oblíbenou louku nad Maienfeldem. V úplně jiném cípu Graubündenu, v Engadinu, žil Schellenursli, také jeden z nejznámějších obyvatel Graubündenu, který vážil dobrodružné putování nahoru do zimní alpské chalupy, aby si pro Jarní festival Chalandamarz obstaral ten největší kravský zvonec.
Příběhy jako tyto, ale také zážitkové a naučné stezky, výpravy za kozorožci s
průvodcem a lanové parky činí z Graubündenu ideální cíl pro dovolenou rodin s
dětmi. Stovky potůčků lákají ke stavbě přehrad. Tajuplné lesy a zakletá jezera
rozbuší srdce každého dítěte. V mnoha destinacích se to nazývá takto jasně:
„Rodiny vítány“. A mnoho hotelů zaměřených na rodiny se ve své nabídce – od
jídelního lístku až po aktivity ve volném čase a dekoraci – zaměřilo plně na potřeby rodin.

V začátcích turismu bylo bohatství kulturních památek a přírody vyhrazeno pouze bohatým vrstvám. Nablýskané drahé hotely a destinace jsou ještě dnes součástí prázdninového kantonu, jejich paušální nabídky a početné prázdninové byty a domy ale otevřely Graubünden pro lidi všech vrstev společnosti a téměř všech zemí světa. To ukazují také statistiky: každý rok přijede do Graubündenu okolo 1 milionu letních hostů, kteří se ubytují v jednom z téměř 800 hotelů. Obzvláště oblíbené jsou nabídky all inclusive v Arose, Engadinu Sv. Mořici, Davos Klosters, Savogninu a Samnaun. Využití horských lanovek je zdarma pro všechny, kteří zde stráví alespoň jednu nebo dvě noci. A tyto nabídky se využívají. Každý den jezdí lanovkou tisíce návštěvníků do světa kozorožců. Statné zvíře, které nese Graubünden ve svém znaku, bylo vyhubeno – do té doby, než si odhodlaní hajní kozorožce ne vždy legální cestou pořídili v okolních alpských regionech a vysadili ho ve švýcarských horách. Zvířata se rychle rozmnožila. Protože nejsou lovena, ztratila postupně svoji plachost a nechají k sobě lidi často přiblížit.

Ne u kozorožců, ale přece jen blízko přírodě jsou v Graubündenu také golfisté. Golfová hřiště regionu jsou vybudována tak, že tvoří součást KRAJINY, a za soumraku se může stát, že se na cestě za svěží pastvou objeví na kraji fairwaye jelen nebo kamzík nebo že špatně odpálený míček vyplaší zajíce. Rájem pro golfisty je Graubünden také z hlediska infrastruktury. Nachází se zde, v přepočtu na obyvatele, dvakrát více golfových hřišť než v Anglii! Desetkrát více než v Německu! Kdo přijede do Graubündenu za golfem, bude na něj mít spoustu času: žádné ze 14 hřišť není přeplněné.

Chodit na túry. Jezdit na kole. Hrát golf. Při všech těchto aktivitách je vítaným
společníkem apetit. Zvláště v Graubündenu, kde je také kuchyně ovlivněna
místními a okolními kulturami. Na jídelním lístku se nachází na vzduchu sušené
maso Bündnerfleisch a syrová šunka z německé části Graubündenu, klobásky se jmény jako Andutgel a Salsiz z rétorománských údolí, Formaggi z italské části Graubündenu. U některé ze studených specialit nebo u teplého jídla s Capuns doprovázených prvotřídním pinotem ze severního Graubündenu nebo
temperamentním veltlínským lze výborně přemýšlet o regionu, kde příroda a
člověk, zemědělství a turismus vytvořili rozmanitou kulturní krajinu.

A možná právě v tom momentě připomene pískot lokomotivy součást inventáře, která k prázdninovému regionu č. 1 patří stejně jako krávy nebo malé bílé kostelíky: Rhétskou dráhu. Malé červené vláčky spojují dohromady jednotlivé kulturní oblasti, přetínají hluboké soutěsky a překonávají velké výškové rozdíly. Tratě Albula a Bernina jsou tak velkolepé a zároveň tak harmonicky zasazené do KRAJINY, že si je UNESCO zapsalo na svůj seznam světového dědictví. Doplňkem k železnici, chloubě všech obyvatel Graubündenu, jsou žluté poštovní autobusy, které zpřístupňují i odlehlá údolí a zapadlé vesničky. Pravidelně, přesně, spolehlivě… a přesto s nádechem dobrodružství, které vytrhne prázdninové dny z všedních. Třeba tehdy, když šofér autobusu manévruje pár centimetrů od propasti nebo když před nepřehlednými zatáčkami – a těch je hodně – zatroubí pro výstrahu trojtón z Rossiniho opery Vilém Tell. Cis – e – a. Vždy, když se troubení rozezní, rozzáří se tváře pasažérů. Stejné nadšení lze pozorovat u cestujících na Rhétské dráze, když stojí u otevřeného okna, obličej jim ovívá vítr a oni ukazují na okolní vrcholy. A když řidič na rovné silnici musí zastavit, protože pár drzých koz nechce uvolnit cestu, pak všichni vědí: Graubünden je rodinná prázdninová destinace. Nebo pěší turisté, kterým se za zatáčkou na horské stezce otevře výhled do nového údolí. Je to rozzáření hostů před dřevěnou stěnou horské restaurace ošlehané počasím. Nebo když si v noci uvědomíte ticho hor. Rozzáření, které značí vydařenou letní dovolenou.

http://cz.graubuenden.ch/