Hlavní město zachránilo secesní památku

Historicky významný objekt Vršovické vodárny v Braníku, na jehož výstavbě se podílel i věhlasný profesor Jan Kotěra, má za sebou dvouletou kompletní rekonstrukci. Pomohla zachránit tento secesní skvost a navrátit jeho původní tvář. Areál je nyní po mnoha desítkách let znovu otevřen pro veřejnost.

„Stav celého areálu před rekonstrukcí byl kritický a stavby byly v ohrožení. Záměrem bylo celý tento objekt zachovat jako doklad industriální stavby ve stylu pozdní geometrické secese. Význam areálu umocňuje i návaznost na hlavní objekt Vršovické vodárny v Michli, s níž tvoří branická část výjimečný architektonický provozně – technický celek,“ řekla radní Hlavního města Prahy Aleksandra Udženija.

Vodárna je situována podél ulice Vltavanů. Z původní výstavby byla dochována budova strojovny, obytný dům, uhelna, objekty studní, oplocení a zbytky budovy skladů. Rekonstrukce probíhala s ohledem na kulturně historickou hodnotu objektu a zvláštní důraz byl kladen na restaurování fasád, které vznikaly podle návrhu již zmíněného profesora Jana Kotěry.

Areál Vršovické vodárny byl realizován v letech 1906 – 1907. Zdroj vody byl vytipován již v roce 1905. Projekt zpracoval profesor J. V. Hráský, firma Karel Kress. Návrh areálu v Braníku obsahoval dvě jímací studně, strojovnu, koksovnu, kotelnu a obytný domek. Areál byl součástí vodárenského komplexu, jehož nedílnou složku tvořila přečerpávací stanice spolu s vodojemem zemním a věžovým a rovněž obytný dům na Zelené Lišce v Michli, s níž dodnes tvoří výjimečný architektonický provozně – technický celek. Fasády všech budov navrhl profesor Jan Kotěra ve stylu geometrické secese.

Branická část Vršovické vodárny sloužila svým účelům až do začátku šedesátých let. V této době fungovala jako rezervní zdroj vody pro potřeby civilní obrany. V sedmdesátých letech byl areál využíván jako sportovně rekreační, v bývalé uhelně byla vybudována sauna, vinárna, klubovny a na přilehlých pozemcích vzniklo několik tenisových kurtů. Pražské vodárny se rozhodly využívat bývalou strojovnu jako ubytovnu. Tento záměr však byl realizován jen částečně.

V době před zahájením rekonstrukce sloužila budova strojovny z části jako opravna sekaček na trávu a sklad. Bývalá kolna na uhlí sloužila zčásti k bydlení a jako sklad. Obytný dům byl obydlen a samostatně oplocen.

V roce 2002 prohlásilo Ministerstvo kultury ČR areál kulturní památkou. Rekonstrukce vodárny probíhala 1. 5. 2009 – 30. 4. 2011.