Jozuův strom

Skupina U2 vydala v roce 1987 album Joshua Tree. Stalo se okamžitě hitem, nejrychleji se prodávajícím britským albem v historii. Zajistilo status irských muzikantů jako skutečných globálních superstars. Písničku Joshua Tree (česky Jozuův strom) ale na albu nenajdete. Dokonce nescházelo moc a jmenovalo se úplně jinak: pracovní název byl Dvě Ameriky, protože všechny skladby jsou inspirované fascinací hlavně zpěváka Bona Amerikou a její dvojí tváří. Tou idealizovanou a tou skutečnou, často krutou a nelítostnou.

Když pak nizozemského fotografa Antona Korbijna skupina U2 nechala vybrat americkou krajinu, která nejlíp vyjádří ducha celého alba, rozhodl se pořídit snímky na obal v Mohavské poušti. Tak se do obrazu dostal Jozuův strom, který autora všech textů Bona prý uchvátil natolik, že dal jeho jméno celému albu, které pak sehrálo v kariéře skupiny tak klíčovou roli.

Zvláštní tvar – zvláštní název

Obvykle se dočtete, že ho v 19. století pojmenovali mormoni, když přecházeli Mohavskou poušť na cestě do Kalifornie. Prý jim připomínal příběh ze Starého zákona, ve kterém prorok Jozue vztáhl směrem k nebesům ruce k modlitbě. A právě tenhle příběh tak mocně inspiroval zpěváka Bona. Ne, že by na tom až tak záleželo, ale tuhle verzi způsobu pojmenování stromu nic věrohodně nepotvrzuje. Aspoň podle oficiálních infromací americké Správy národních parků (National Park Service).

Nechci pravdou kazit hezkou legendu, ale pro pořádek: s jistotou víme jen to, že  odborně popsal a pojmenoval tuhle rostlinu v roce 1871 americký botanik George Engelmann, rodák z německého Frankfurtu. Nazval ho Juka krátkolistá, protože rod těchto jednoděložných porostů, podčeledi agávovitých, čeledi chřestovitých se juka prostě odborně nazývá. A ano, uhádli jste, má opravdu na první pohled krátké listy.  I když juky připomínají palmy, nemají s nimi nic společného. Zvláštní je na nich to, že se těžko určuje jejich stáří, protože nemají letokruhy. Jejich kmen totiž tvoří svazky souběžných vláken. Věk se odhaduje jenom velmi přibližně podle velikosti, dožívají řádově se stovek let.

TIP: Vydejte se na zájezd do USA a zažijte to nejlepší z Ameriky. Zájezd Národní parky a města Západu USA pořídíte už 47 590 Kč za 17 dní.

Symbol amerického jihozápadu

Ve volné přírodě juky krátkolisté nenajdete jinde než v Mohavské poušti na hranicích Kalifornie, Arizony, Nevady a Utahu. Symbolizují tamní vyprahlou, kamenitou a drsnou krajinu. Jsou natolik jedinečné, že neinspirovaly jenom zpěváka Bona. Federální vláda Spojených států amerických podle nich už o desetiletí dřív nazvala nejprve národní památku (national monument) a později národní park, který tady vyhlásila v roce 1994.

Když se přitom řekne Mohavská poušť, má hodně Středoevropanů tendenci si představovat písečné duny, jaké najdete na Sahaře nebo arabském poloostrově. Ale tenhle druh pouště obvyklé na americkém jihozápadě je jiný, říká se mu anglicky „High Desert“. Je ve vyšší poloze, obvykle 600 – 1200 metrů nad mořem. Půda je kamenitá, na mnoha místech se k nebi tyčí skály a obří balvany.

Vyprahlá ale živá krajina

Mohavská poušť stejně jako velká část Velké pánve leží ve srážkovém stínu. Vlhký oceánský vzduch z Pacifiku sem nepronikne přes pohoří Sierra Nevadu, jehož nejvyšší vrcholky přesahují 4000 metrů nad mořem. Obvykle tam za rok naprší nebo nasněží jen asi 12 centimetrů vody. To je pro srovnání zhruba pětina toho, co můžete čekat v českých a moravských krajích. Prakticky to znemožňuje přirozené zemědělství. Pokud chcete na takovém místě něco pěstovat, musíte zavlažovat a voda je samozřejmě vzácná a drahocenná. Studny se dají vykopat, ale musejí být setsakramentsky hluboké.

To ale neznamená, že by to byla mrtvá krajina. Na území dnešního parku Joshua Tree žili indiáni kmenů Serrano, Chemehuevi a Cahuilla a jejich předci tisíce let. Živili se lovem drobné i větší zvěře. Protože kromě hmyzu, plazů a hlodavců tady dokáží přežít i pouštní zajíci, kojoti. Ovce tlustorohé, zvyklé na tvrdé podmínky a několik jiných větších savců do parku dodnes přiláká občas i pumu a dokonce černé medvědy. Od 19. století se v těch místech usazovali také první bílí osadníci. Většinou to byli horníci a hledali zlato a stříbro ukryté v hlubinách země. Ale uživili se velmi extenzivním pastevectvím i rančeři, zloději dobytka rádi ukrývali svá stáda v odlehlých kaňonech.

Joshua Tree: strom – nestrom

Jestli něco novým obyvatelům tohoto koutu Ameriky v 19. století zjevně scházelo, byly to stromy. Je sice pravda, že podobná absence lesů začíná při cestě z východu na západ USA už na prériích po překročení řek Mississippi nebo Missouri. Ale tam ještě pořád narazíte aspoň na nějaké vrbiny a druhy topolu u řek a potoků. V Mohavské poušti už nenajdete ani takovou zeleň a juka krátkolistá je jediným výtvorem drsné přírody, který strom aspoň připomíná. I když to z botanického pohledu žádný strom ani palma vlastně není. Ale je to rostlina nebo zjev natolik jedinečný, že se prostě nedá pominout. Není divu, že tak inspirovala Bona a jeho kolegy z U2, stejně jako byrokraty americké vlády a politiky v Kongresu, kteří podle  ní nazvali celý jeden národní park.

Poznámka pro čtenáře se zájmem o lezení: národní park Joshua Tree nabízí asi 8 000 cest po skalách, 2000 velkých balvanů vhodných pro lezení. Zkušení a samostatní lezci žádné zvláštní povolení nepotřebují. Pro začátečníky nebo ty, kteří si chtějí rozšířit dovednosti, doporučuje správa Národního parku najmout průvodce z jedné z víc než tří desítek společností s patřičným povolením. Jejich seznam najdete tady: www.nps.gov/jotr/planyourvisit/climbing.htm

Autorem článku je Vít Pohanka.