Maminka s bruslemi na nohou, Radka Kovaříková

Fotografie (4)

Být trojnásobnou mistryní světa v krasobruslení, hřát se na krasobruslařském výsluní a pak se vrhnout na mateřství, to nebylo pro Radku Kovaříkovou nic nepřirozeného. V životě, stejně jako ve vrcholovém sportu, má všechno svůj čas.

Jako aktivní sportovec máte jistě výbornou "fyzičku". Pomohlo Vám to v těhotenství nebo při porodu?

Víte, já jsem asi nebyla typickou "těhulkou", do konce šestého měsíce těhotenství jsem vedla krasobruslařské tréninky a nikterak jsem se výrazně neomezovala. Je ale pravda, že jsem od rozhodnutí založit rodinu, přestala řešit svou štíhlou postavu a snažila se trochu nabrat, aby s otěhotněním nebyl žádný problém. Rodila jsem císařským řezem; jednak kvůli věku (35 let) a také jako doporučení prevence možných komplikací. Při porodu samotném se ukázalo, že to byla správná volba, Klárka se totiž narodila koncem pánevním. Manželský pár gynekologů Valešových mi byl velkou oporou.

Jak se tak aktivní a společenský člověk jako jste Vy, vyrovnává s tím, že zůstane doma na mateřské?

Tak to vás musím zklamat... Už týden po porodu jsem začala pracovat na počítači, což mi umožňoval fakt, že byla Klárka docela spavé miminko. S manželem (scénáristou a režisérem Jindřichem Šimkem - pozn. redakce) jsme v tu dobu rozjížděli nový muzikálový projekt Popelka, jak jinak než na ledě, a tak na nějaké zahálení nebyl prostor. Trochu komplikací způsobilo cvičení Vojtovy metody od Klárčina 2. měsíce do sedmého kvůli srovnání mezilopatkových svalů. Možná právě tady se mi moje sportovní kariéra hodila, protože v krasobruslení musí člověk překonat spoustu problémů nebo různých překážek, než dojde ke kýženému výsledku, takže jsem se naučila trpělivosti a rozhodně nepatřím mezi maminky, které se nechají ovládnout strachem, když něco hned nejde tak, jak by mělo. Ostatně, já vývoj své dcerky nesrovnávám s jinými dětmi. Když si třeba vzpomenu, jak mě všichni strašili s růstem zoubků - a Klárce ty první vyrostly, aniž by měla jakékoli potíže.

Vrátím se ale zpět k otázce mateřské dovolené. Tu skutečně nemám, pracuji čím dál víc. V projektu Popelka mám na starosti krasobruslařský casting, obsadila jsem skvělé bruslaře ze sedmi evropských zemí a v pozici asistentky choreografky se podílím na celkovém ztvárnění muzikálu, zejména jeho části na bruslích.

Pokud to jde, beru Klárku s sebou, byla se mnou dokonce už i na ledě! To víte, premiéra 1.10. je vlastně už za dveřmi... Když to ale z nějakého důvodu nejde, využívám slečnu na hlídání.

Může mít Klárka při Vaší vytíženosti nějaký režim dne?

Jistěže má. Ráno se budí kolem sedmé hodiny, večer usíná kolem desáté. Sama zvolna posouvá dopolední spaní na spánek po obědě, co se týče krmení, to probíhá vždy ve zhruba stejnou dobu. Dokud jsem kojila (deset měsíců), bylo to určitě jednodušší, ale mám štěstí, že Klárka není vybíravá, baští dobře. I když to může vypadat, že jsem v jednom kole a na Klárku mi tolik času nezbývá, není to tak. Musím přiznat, že slovní spojení „time management“ mám dennodenně na mysli, protože to je snad pro mne to nejdůležitější. Pokud zvládnu toto, pak mám vyřešenou sama sebe, práci a volný čas s dcerkou, který trávíme aktivně společně.

Od pátého měsíce chodíme plavat do bazénu se slanou vodou, hodně si hrajeme a zpíváme. Klárka je opravdu dost muzikální. Jakmile zaslechne hudbu, brouká si, poskakuje do rytmu, různě se kývá. Hudba ji prostě baví. Manžel jí každé ráno pouští písničky z Popelky a ona na ně aktivně reaguje. Směje se, když v písničce zaslechne hlasy myšek nebo jiných zvířátek, tleská si, pobrukuje.

Přemýšlela jste už o tom, že by šla Klárka ve Vašich stopách krasobruslařky?

To rozhodně ne! Neříkám, že bych jí tuhle profesi rozmlouvala, kdyby si ji sama vybrala a šla si za tím, ale zcela jistě ji do krasobruslení nebudu lákat. Dnes je celá řada možností, čím může člověk být a my jako rodiče nepatříme k těm, kdož svým dětem linkují budoucnost. Klárka má od dvou měsíců svůj vlastní cestovní pas, hodně s ní jezdíme do zahraničí a určitě ji vždy podpoříme ve studiu cizích jazyků. Začít je nejlépe v dětství, než se je učit v dospělosti.

Nutno podotknout, že od počátku bereme Klárku jako sobě rovného partnera a tak ji budeme vychovávat i nadále. Nevím, jestli rozpoznám, na co má talent, ale pokud ano, nasměruji ji tou cestou.

www.popelkanalede.cz