"Mlýnská čtvrť" – region hodný objevení

Ptáte se, co je to za divný název? Jednoduché: postačí překlad do němčiny – Mühlviertel – a mnohým z nás už svitne. Ano, jde o rakouskou příhraniční oblast naproti jihočeské krajině, kde se schází východní konec Šumavy se západním výběžkem Novohradských hor. Od nás sem vstupujeme nejčastěji přes hraniční přechod Dolní Dvořiště (a mnozí z nás, starších, přitom vzpomenou extrémně nepříjemných situací, jaké se tu odehrávaly za komunistů a jejich celní služby, která se většinou vyřádila na spoluobčanech, když už měli to štěstí a dostali se legálně za turistikou na Západ. Všichni ven z vozu či autobusu, kufry s sebou - a jali se prohrabovat – někdy si na to vzali bílé rukavičky jako do tanečních… (Dnešní mladí už si to pravděpodobně nedokáží ani představit). Dnes jen přibrzdíme, projedeme opuštěnou celnicí a plynule pokračujeme dál přívětivou, tak nějak „uklizenou“ krajinou. Zalesněné kopce se střídají s do posledního aru obdělanou, obhospodařenou zemědělskou půdou, nepravidelně posypanou staveními, vesnicemi a městečky, upravenými a obklopenými dekorativní florou. Přiznám se – když už jsem se sem někdy za totality dostal, v duchu jsem si říkal – tak sem mentálně patříme, tak bych si přál, aby vyhlížela naše republika… Avšak už dost sentimentu, je to dávno a naštěstí i naše krajina – byť ještě ne docela – se vzhledu sousedních oblastí od nás na jihu a západě přibližuje. Takže – vstoupili jsme do regionu Mühlviertel a stáváme se dychtivými turisty. Je tu co objevovat…

Fantazii tu nechme rozběhnout

Region Mühlviertel vymezuje romantický tok Dunaje na jihu a zelené vrcholy Šumavy a Novohradských hor na severu. Z podloží tu na mnoha místech prorážejí na povrch mohutné žulové masivy a vytvářejí skalní útvary, jež v minulosti inspirovaly zrod názvů jako Čertův most (Teufelsbrücke), Čertova mísa (Teufelsschüssel), nebo třeba Čertův kostel (Teufelskirche). Množství roztroušeně ležících skalních bloků dalo vznik okouzlující pověsti: když už stvoření světa bylo před dokončením, v rámci dodělávek letěl nad touto oblastí anděl, v pytli přepravující hromadu balvanů. Dle obecně známého pravidla o vzájemném působení akce a reakce se z čistajasna objevil čert a nepozorovaně pytel nařízl. Balvany se rozsypaly po kraji a zaujaly polohu, v níž je můžeme spatřit dodnes. Neporušené rozlehlé prastaré lesy pak skalním celkům vytvářejí kouzelný rámec. Tady, v severní části Horního rakouska, jehož vrcholky se tyčí do výšky až 1300 m, nás nadchnou malebné selské usedlosti, obdiv budící hrady a skvostné zámky, mezi kterými můžeme volit cíle svých toulek.

Freistadt – přirozená metropole regionu

Pohlédneme-li na mapu oblasti, pak v pomyslném středu regionu Mühlviertel leží tzv. „srdce regionu“ – Mühlviertel Kernland a přibližně v jeho středu pak město Freistadt. Svým významem, ale i malebností si přímo říká, abychom svoji toulku započali právě tady… Město vyrostlo na místě původní obce Zaglau (česky Zahlow)podle symetrického plánu pravděpodobně roku 1220 - z popudu hraběte Leopolda VI. Babenberského a to na tzv. Linecké stezce. Po ní od Dunaje Čech plynula zejména sůl a železo, opačným směrem pak do rakouska především ryby. Svobodné město disponovalo značnými privilegii a z obchodu záhy zbohatlo. Ve 14. století si tak Freistadt mohl dovolit obestavět celé tehdejší osídlení novými, dodnes téměř zcela zachovanými obrannými hradbami s Lineckou bránou na jihu, Českou bránou na severu a předsunutým širokým příkopem. Farní kostel svaté Kateřiny, vybudovaný ve 13. století byl postupně rekonstruován a rozšiřován a tak dnes můžeme obdivovat jeho pět lodí. S nástupem 16. století město podlehlo dvěma požárům, dalším oslabením pak bylo vypuzení protestantů po selském povstání v roce 1620. Freistadt v té době pozbyl svých privilegií a navíc nově vzniklá koňská dráha z Budějovic do Lince (1832) se městu vyhnula. Až později, od roku 1873 má Freistadt vlastní nádraží na trati Linec – Dolní Dvořiště – České Budějovice. I když se pozdější pohnuté události dějin městu nevyhýbaly, dnes je nalezneme ve vynikající kondici, která nezapře onu prapůvodní „svobodnost“ – tedy sebevědomí a vůli řídit si své osudy podle vlastních představ. Symboly tohoto úsilí jsou i na exteriérech města jasně viditelné. Jak to bylo, tedy už víme, otevřeme tedy oči doširoka a pojďme si Freistadt prohlédnout. Město je skvěle zachovaný městský celek s hradebním opevněním, zámkem ze 16. století, který dnes hostí okresní muzeum a pravidelným náměstím. Celý příkop je upraven jako park s množstvím míst k odpočinku i s dětskými hřišti. Gotický farní kostel na náměstí nás zaujme pozoruhodnou klenbou a barokní věží z roku1737. Tady, ale i v přilehlých ulicích je řada historických domů s gotickými, renesančními i barokními prvky. Jak jinak – nechybí tu ani mariánská kašna z roku 1704. V západní části městského půdorysu objevíme původní středověký hrad, pozdější Salzhof - jak název napovídá, svým účelem spjatý s provozem solné obchodní stezky. Dnes se využívá jako mnohoúčelové kulturní středisko a sídlí tu také hudební škola. Před hradbami, naproti České bráně nás k prohlídce přiláká gotický kostel Panny Marie, v roce 1422 sice vypleněný husity, ale zanedlouho obnovený. Na závěr malé tajemství: přijedeme-li v zimě, kdy vodní nádrž, která je součástí příkopu kolem města, zamrzne, budeme svědky místní atrakce – zdejší občané se tu scházejí na curling. Jde nejen o sport, ale o vysoce společenskou záležitost, která je zejména pro obyvatele vnitřního (středu) města jakousi samozřejmostí a slouží k přátelskému, sousedskému setkání a poklábosení, utužujícímu dobré vztahy…

Finále, vhodné pro českou povahu

Prohlídku jsme dokončili, nohy unavili, atraktivity nafotili, poznámkový blok zaplnili – co teď? V dolním rohu náměstí můžeme zakotvit na výborné kávě a dortíku v rozlehlé kavárně a cukrárně. Anebo – naší mentalitě blíže – můžeme vyhledat, prohlédnout si a vychutnat nabídku – no ovšem – zdejšího pivovaru! Jmenuje se Freistädter Brauhaus a nejdeme jej pár set metrů jihozápadně od hlavního náměstí na ulici, jejíž jméno určitě nezapomeneme, jmenuje se takříkajíc stejně: Brauhausstrasse (č.2). Určitě stojí za návštěvu - velmi sympatické hostesky nás seznámí s historií, současností i zvláštnostmi této tzv. Braukommune, tedy „pivovarské komuny“. Název vás nesporně zaujme a je proč: bylo to roku 1777, kdy se dalo dohromady 149 občanů vnitřního města a protože cítili potřebu a poptávku, vybudovali pivovar. Šlo o iniciativu nezvykle velkého množství individualit – a tak vznikla také zcela nezvyklá pravidla řízení tohoto podniku. Princip demokratického řízení dal vznik zmíněnému názvu Braukommune (později se zrodil také v legraci míněný název společníků – „braukomunisté“…). Co však je zvláště pozoruhodné – tento princip funguje dodnes, pivovar je zcela nezávislý a členství ve vedení se dědí a je prakticky uzavřené vstupu kohokoli vnějšího. Prohlídka vede výrobními, expedičními, prodejními, ale i výstavními a návštěvnickými prostorami rozsáhlých budov, nesoucích znaky skutečnosti, že freistadtské pivo jde velmi dobře na odbyt. Několik druhů zde vyrobených piv v rámci prohlídky ochutnáte a na závěr neodoláte nabídce mimořádně nápaditých suvenýrů všech možných druhů – od otvíráků přes různé druhy dárkových balení a kazet s pivem, nespočet skla pro konzumaci piva až po nezvykle vkusná trička, fleecové blůzy, vesty, či lehoučké větrovky v barvách a se značkou pivovaru. Vstup na celý proces včetně degustace je v tyto dny pro dospělou osobu 8 EUR. Zážitek, po kterém nebudete litovat.

Pro každého něco, na mnoha místech

Budete-li mít k dispozici více času, čeká na vás spousta dalších atraktivit na území celého regionu. Freistadtu blízká města, jako Rainbach, Windhaag, Grünbach, St. Oswald, Waldburg, Lasberg, či vzdálenější, jako Leopoldschlag, Sandl, Hirschbach, Kefermarkt, Neumarkt, Gutau, Hagenberg, Tragwein, či Pregarten nabídnou jak kulturně historické památky, tak zdejší přírodní produkty (byliny, med, čaje, kosmetiku apod.), rukodělnou výrobu textilního modrotisku, dřevořezby, keramiku, ale zejména skvělou gastronomii, provázenou jak regionálním pivem, tak originálními „šnapsy“ – tedy pálenkami a likéry. O vynikající kuchyni nás přesvědčil např. restaurant „Vis-á-Vis“ v těsném sousedství Salzhofu v ulici Salzgasse (č. 13). Takže - příjemné počasí, dobrou chuť a – na zdraví!

Miroslav Navara