Moravskoslezský kraj stále přitažlivější - příchod jara tento trend výrazně potvrzuje…

Kdo se již alespoň jednou pohyboval krajem, sahajícím od Těšínska na východě až po Jesenicko na západě, nepochybuje: jde o region o nic méně turisticky přitažlivý, než ostatní kraje ČR. Jen v minulosti zatížený důsledky komunistického rozhodnutí, že zde bude „železné srdce“ nejen Československa, ale celého tzv. socialistického bloku. Stalo se takřka automatickou vizí, že jde o region ekologicky zatížený, nezdravý, k návštěvě ne zrovna nejvhodnější… Dnes? Říkají to především sami starousedlíci – ona stereotypní představa, že Ostravsko je smogem zahalené, těžkým průmyslem a havířinou páchnoucí oblastí, už dávno není pravda. Jen se tyto předsudky obtížně potlačují. Posledním ostrovem soustředěného průmyslu je areál Arcelor Mittal daleko na obzoru, který však podle vyjádření místních investoval do odstranění emisí miliardové částky. Pomalu už jediným vážnějším ekologickým problémem zůstávají zdroje znečištění za hranicí, v Polsku. A proti těm se už také hledají cesty nápravy.  „Vyjeďte na ochoz věže ostravské Nové radnice a rozhlédněte se – uvidíte město výrazně prorostlé zelení, už vůbec ne plné kouřících komínů, město intenzivně pečující o trvalé zlepšování životního prostředí“, doporučují domácí. Poslechli jsme…

Ostravská radnice

Je pro Ostravu něčím takovým, čím je např. Eiffelova věž pro Paříž, TV věž pro Berlín, či na světě nejvyšší Burdž Chalífa pro Dubaj. Jako symbol sloužil tento úspěch meziválečné architektury po celá dlouhá desetiletí. Za první republiky na věži vlála československá vlajka, v letech protektorátu tu svítil „hakenkreuz“, za komunistů rudá hvězda. Budova slouží městu od roku 1930. Dlužno poznamenat, že nejde o projekt původní – ten se ukázal jako příliš hmotný a poddolované podloží neúnosně zatěžující a teprve poté vznikla stavba vylehčená, architektonicky vysoce zajímavá, na niž město může být trvale pyšné. Výhled z terasy ve výšce 73 m je skvělý, ukazuje Ostravu jako zajímavý urbanistický celek, s řadou významných staveb z různých období historie, s moderním komunikačním systémem, jaký mnohá jiná česká velká města nemají a opravdu – se spoustou zeleně. Prostor před radnicí dnes zdobí kašna ve tvaru růže z městského erbu, ozdobená sochou Ikara, třetí největší bronzovou plastikou v ČR.       

Ostrava turistická

Městské centrum nám nabízí k obdivu např. několik secesních staveb se zajímavou historií, okázalé budovy, kde sídlily někdejší bohaté těžební a železárenské firmy, více než dvacítku kostelů, v památkové zóně Moravská Ostrava architektonicky pozoruhodné stavby sloužící veřejnosti. Za pozornost stojí i Masarykovo náměstí s budovou Staré radnice a Mariánským morovým sloupem z roku 1702, Smetanovo náměstí s Divadlem Antonína Dvořáka a funkcionalistickým obchodním domem Knihcentrum, či náměstí Dr. E. Beneše s palácem Elektra a bankovními domy. Současná Ostrava však může nabídnout mnohem více, než jen kulturně historické památky. Co bylo donedávna zátěží, stává se postupně přední návštěvnickou atrakcí. Jde o památky technické – především rozlehlý areál dolu Hlubina s přilehlou koksovnou a vysokými pecemi. Někdejší plynojem byl přebudován na multifunkční sál a bývalá energetická ústředna na muzeum Malý svět techniky. Mimořádně atraktivní je tzv. Bolt Tower, více než dvacetimetrová kovová moderní nástavba vysoké pece, která zavádí jednu z prohlídkových tras až do výšky 80 m. Z terasy je nádherný výhled do okolí, v nižších podlažích voní oblíbená kavárna a klub. Stavbou roku 2014 byl vyhlášen Svět techniky – prosklená rozlehlá moderní budova, nejširší veřejnosti zpřístupňující taje vědy a techniky, zasahující do mnoha oborů lidské činnosti. Velký zájem návštěvníků přitahuje i největší muzeum hornictví u nás, v areálu Landek Park v Ostravě-Petřkovicích. Projdeme si tu důlním provozem – od řetízkové šatny, přes sfárání důlní klecí až po procházku  šachtou, kde uvidíme i některá těžební zařízení v provozu. Projedeme se důlním vláčkem, prohlédneme si expozici historie báňského záchranářství a nakonec se zastavíme na jídlo či občerstvení v tradiční havířské kantýně – dnes restauraci Harenda u Barborky.

Moravskoslezským krajem

Rodiště doktora Freuda

Takto se může chlubit jen město Příbor. Je jedním z nejstarších na severovýchodní Moravě a jeho historické centrum bylo vyhlášeno městskou památkovou rezervací. Přiléhá ke břehům řeky Lubiny, zarámováno ze tří stran kulisami Beskyd. Vyhlídku zdobí na obzoru silueta Štramberské trúby, Radhošť a Hukvaldy. Malebnost lokality dotvářejí příklady gotické, barokní, secesní i funkcionalistické architektury. Co tu však rozhodně nevynecháme, to je rodný dům zmíněného světově proslulého psychoanalytika. Najdeme jej v bývalé Zámečnické uličce a poznáme podle v mědi vyvedené podoby/sochy sofa, na jakém kdysi uléhali  Freudovi pacienti. Dům patří městu, byl pečlivě zrekonstruován do původní podoby a zdařile nás seznamuje se třemi lety zdejšího pobytu a následujícími etapami života slovutného profesora.

Držte (a kupte si) klobouk!  

Zaslechneme-li přízvisko „město klobouků“, mnozí z nás už tuší – jde o Nový Jičín, kde tradice kloboučnické výroby sahá až ke konci 18. století. O století později. už zde pracovalo několik továren na výrobu klobouků. Mezi turisticky zajímavými objekty, jako je Masarykovo náměstí čtvercového půdorysu s loubím, stylovými fasádami domů – z nich některých s velmi zajímavou historií, kašnou a morovým sloupem zaujme tzv. Laudonův dům. Je  návštěvnickým centrem, přitažlivým zejména díky interaktivním expozicím. Jejich prostřednictvím se m.j. seznámíme s celým postupem výroby klobouků, něco si můžeme i sami zkusit. Kromě expozice, související se zdejším pobytem a překvapivou smrtí generála Laudona v roce 1790 je součástí centra i dětská herna a probíhají tu interaktivní, animační a doprovodné programy. Přízemí pak nabízí osvěžení ve stylové kavárně a ve vedlejší prodejně možnost ze široké nabídky si vybrat a zakoupit klobouk, který nám bude dlouho připomínat zdejší návštěvu. Zbývá-li nám ještě čas, v historickém centru – městské památkové rezervaci - můžeme vyhledat ještě celou řadu zajímavostí, díky kterým byl Nový Jičín v roce 2001 vyhlášen historickým městem roku.

Synonymum jména Kopřivnice? Tatra!   

Na tom se jistě shodneme – řekne-li se Kopřivnice, jako by se řeklo Tatra. Takovou tradici, proslulost a význam pro naši zemi má výroba všech možných samohybů, které tuto značku kdy nesly. Především pánům a klukům se tu zrychlí tep, ale soudě podle skutečnosti, kterou jsme na vlastní oči zaznamenali – i dívky, maminky a babičky zaujme kopřivnické Technické muzeum Tatra. Leccos tu i znalého fanouška překvapí: vaše kroky povedou od tzv. „kočáru bez koní“ ke všem typům osobních, sportovních, speciálních (sanitní, vojenské, hasičské) vozů, až po slavné náklaďáky (expedice Lambaréné, Rallye Dakar), či závodní monopost, který jsem osobně viděl na brněnském Masarykově okruhu soupeřit s hvězdami rychlých kol, jakými tehdy byli Francouz Chiron, Ital Nuvolari, Rumun princ Bira. Jeho kapotáž byla sondou do budoucnosti, podobně jako svou dobu předběhly kapkovité karoserie osobních Tater a Tatraplánů. To ještě nehovořím o dvouplošníku Tatra 131, který tu visí nad našimi hlavami, prototypu motorových saní, kolejových vozidlech, či dílech, jako  osmnáctiválcový tankový motor, revoluční koncepty podvozků, atd. Zájemci najdou ve stejném objektu také expozici Emila a Dany Zátopových. Konečně jsme-li už v Kopřivnici a máme čas, můžeme si prohlédnout kostel sv. Bartoloměje, Lašské muzeum, Muzeum Fojtství a podívat se do okolí… 

Kdysi nasolené, dnes sladké uši – Štramberk

Bylo to roku 1241, kdy tatarské vojsko leželo polem pod štramberským vrchem Kotouč, aby si odpočinulo mezi pleněním a ničením kraje. Místní v obavách vzývali Boha, aby barbary odpudil. Jakoby Bůh vyslyšel, ozvalo se hřmění a strhla se taková bouře, že přívaly vody Tatary spláchly. Nalezly se po nich jen pytle plné nasolených lidských uší, jimiž dokazovali svému chánovi vítězné nájezdy proti křesťanům. Na paměť tehdejší boží pomoci se od těch dob ve Štramberku pečou nikoli slané, ale sladké perníkové „uši“. Ty se staly nejen vyhledávanou pochoutkou, ale jako první česká potravina získaly ochrannou známku zeměpisného určení v rámci Evropské unie. Ve městě je dnes řada drobných pekáren, kde se uši vyrábějí. My jsme celý proces přípravy a pečení shlédli u Hezounů, kde se v prvním patře vyrábí – tradičně, ručně - a v přízemní cukrárně spolu s dalšími sladkostmi nabízí a prodává. Kromě originální pochoutky, kterou si každý odváží jako suvenýr, tu návštěvníky zaujme hrad Trúba na vrchu nad městem, kde ze čtyřicetimetrové věže je skvělý výhled, dále zvonice na svahu pod hradem a kostely Sv. Jana Nepomuckého a sv. Kateřiny ve městě.

Bílá perla Slezska

Tak bývá často přezdívána slezská metropole Opava. Co nám v tento jarní čas nabízí k prohlídce? V historickém středu města např. věž zvanou Hláska, budovu Slezského divadla, Rybí trh, gotickou katedrálu Nanebevzetí Panny Marie, či Minoritský klášter s kostelem sv. Ducha. Na Masarykově třídě pak  Blücherův a Sobkův šlechtický palác a renesanční domy kolem Dolního náměstí, jemuž vévodí kostel sv. Vojtěcha. Zájemci o architekturu moderní objeví budovu Obchodní a živnostenské komory, obchodního domu Breda, nebo kostel sv. Hedviky z ateliéru vídeňského architekta Leopolda Bauera. Město celkově vyzařuje pohodu – m.j. asi i díky příjemným parkům, vybízejícím k posezení a odpočinku.

Dva v jednom – Hradec nad Moravicí

Takto bývá charakterizováno nezvyklé těsné sousedství pseudogotického Červeného zámku s hodinovou věží z 19. století a empírového Bílého zámku pár desítek metrů výše, o století starší rezidence Lichnowských. Zdejším přírodně krajinářským parkem se svého času toulával i Ludwig van Beethoven. Po jeho vzoru lze vystoupat až na tzv. Bezručovu vyhlídku, ze které za příznivého počasí dohlédneme až na svahy Jeseníků. Sama zámecká expozice rovněž stojí za shlédnutí, zdejší historie a pověsti jsou nejen pestré, ale i patřičně tajemné…

Darkovičky – svědek odhodlání i zklamání

Turisticky atypický, leč neméně vyhledávaný cíl – to jsou pevnosti, připravené koncem 30. let min. století k obraně Československa, zrazené a významu zbavené Mnichovskou dohodou. V areálu Hlučín-Darkovičky leží pět pevnostních srubů, dosud vybavených zbraněmi a původním zařízením, kde si velmi snadno představíme tehdejší atmosféru a připravenost československé armády a trpkost, s jakou posádky své pevnosti bez boje opouštěly. Pevnostní areál je dnes součástí Slezského zemského muzea.

Gastronomie? Ve stylovém prostředí…

Co budeme na svých toulkách jíst a pít, kde se zastavíme na kávu, kde ochutnáme nabídku vinařů, to jsou otázky, které s turistikou úzce souvisejí. Ba neváhám tvrdit, že jsou přímo její součástí. Naše zkušenosti? Atraktivní prostředí nabízejí např. podniky skupiny Depende Group, jako je Scan/Sen v Zámecké ulici a Zámek Zábřeh, první navozující čistý skandinávský a druhý historizující styl. Na mlýně v Kozlovicích nás doslova okouzlilo přírodní prostředí, plné venkovských dekorací, jako jsou staré povozy, včelí úly, fortelný venkovský nábytek, ochutnávka koláčů lopaťáků – to vše za šumění potoka. Ve Štramberku na náměstí nás uspokojil Městský pivovar, pivní sklepy jsme ocenili i v Opavě. O Harendě u Barborky v ostravském parku Landek už byla řeč. Shrnuto a podtrženo – v Moravskoslezském kraji strádat nebudete – pochutnáte si a to zpravidla ve stylovém, příjemném, atraktivním prostředí…Tak dobrou chuť a krásné zážitky ze severovýchodního koutu republiky!

Miroslav Navara

Fotogalerie