Na dovolenou do Itálie? Stojí za to neskončit hned na severu a objevit půvaby Itálie střední!
Převážná většina českých turistů do Itálie cestuje autem - vyhledává tak raději cíle, ke kterým za volantem dorazí za jediný den, bez stresu, i když nezřídka je nucena čelit sezónním „džemům“. Mezi takové patří na adriatickém pobřeží například okolí Terstu, Grado, Lignano Sabbiadoro, či Bibione, na západním pobřeží pak pláže u moře Ligurského, kolem Janova. Hitem jsou nyní zejména tzv. zážitkové dovolené – zkusili jsme tedy změnu a vydali se na cestu za objevy po dálnici „Strada del Sole“ – „Autostráda slunce“, která nás zavedla až na italský střední Jadran, do regionu Marche. Naše cestovatelské oko tu překvapí mnoho zajímavého, co jinde nenajdeme… Při cestě autem je potřeba odolat tak „ojetým“ letoviskům, jako jsou Bibione, Rimini, Riccione, Pesaro, či Fano a věřit, že cíl, kam míříme, nezklame. Jakmile projedeme mezinárodním přístavem Ancona, zanedlouho už spatříme signál, že se blíží cílová oblast: míjíme Civitanovu Marche, takže vstupujeme do regionu, o který nám tentokrát jde. Jsme-li současně vyznavači moře a jeho radostí, k pobytu zvolíme lokalitu, chlubící se dlouhou, příjemnou pláží, nesoucí charakteristický název – Palmová. Tím místem je San Benedetto del Tronto a oněch palem je tu podle nejnovějších údajů na osmnáct tisíc… Tady brzy pochopíme, proč stojí za to putovat až sem. Prohřáté pláže podél mnohotvárného pobřeží, lemované desítkami zařízení pro občerstvení, zábavu i sport, v povzdálí malebné pahorky, často na vrcholu zdobené osadami, nezřídka pyšnými na svá antická, či ještě starší archeologická naleziště. Ještě o něco dále rámují panorama po značnou část roku zasněžené vrcholy alpského typu v Národním parku Monti Sibillini. Dále nás čekají architektonické skvosty minulých staletí uprostřed měst, zajímavé tradice, jako např. kostýmované středověké hry, folklor i vynikající regionální gastronomie. Toto vše pohromadě - to nemá hned tak obdoby. Místní dokonce tvrdí, že sníh v horách leží tak dlouho, že je možné koupání v moři kombinovat s výlety na lyže. Když jsem vyjádřil jisté pochybnosti, náš skvělý průvodce Martin k tomu poznamenal: „díváte se na jednoho z těch, kdo to vyzkoušeli na vlastní kůži a bylo to skvělé“! Že je to pravda, o tom se lze příležitostně přesvědčit i na webových stránkách: najdeme tu jak sněhové zpravodajství, tak přehled počasí na pobřeží. Pro milovníky extra zážitků bezpochyby vyhledávaná výzva…
Letovisko i východisko k výletům
San Benedetto del Tronto je jakýmsi přirozeným střediskem širokého okolí. Je jak turisticky atraktivní, tak pro výlety podél pobřeží i do vnitrozemí výhodně položené. Se svými téměř 50.000 obyvateli se řadí mezi hlavní střediska provincie. Turistům tu slouží dlouhé, čisté pláže, s mimořádným výběrem přilehlých obslužných zařízení, místním rybářům pak především přístav s loděnicemi. Jejich každodenní úlovky se ve městě nejen čerstvé na tržišti prodávají, ale i dále zpracovávají. Je nasnadě, že bohatá nabídka ryb a mořských plodů nechybí ani na jídelníčcích zdejších restaurantů… Co tu objevovat? Město má dvě odlišitelné části – té vyšší, skýtající vyhlídky do okolí, dominuje Torre dei Gualtieri, věž, připomínající někdejší pevnost. Níže položená část s ulicemi lemovanými stromořadím a tzv. bránou Svobody už na pohled prozradí své určení jako turistický rezort.V ulici Viale De Gaspari nemineme Museo delle Anfore, kde nás zaujmou sbírky amfor z manufaktur, roztroušených podél moře od dob Féničanů až po období Říma. V areálu přístavu, poblíž rybího trhu, objevíme Museo Ittico „Augusto Caprotti“, tedy rybářské či civilního námořnictví, které návštěvníci prostřednictvím webu hodnotí bez výjimky pěti hvězdičkami.
Atraktivní metropole provincie
Ze San Benedetta del Tronto 4 km jižně a pak 20 km západně po dálnici dorazíme do metropole stejnojmenné provincie – města Ascoli Piceno. Je o poznání větší a chlubí se také větším počtem turistických atraktivit. I tak se vše dá postihnout pěším okruhem.
Východiskem nám může být náměstí Piazza Arringo. Stojí na místě někdejšího Římského fóra, obklopeno paláci a budovami různých stylů a dob vzniku. Stojí zde i katedrála, zasvěcená křesťanskému mučedníku Emidiovi. Krypta katedrály uchovává římský sarkofág s jeho ostatky. Raně středověká stavba byla koncem 15. stol. rekonstruována a o století později opatřena dodnes nedokončenou fasádou. Interiér uchovává řadu cenných uměleckých děl různého stáří. Po levé straně katedrály stojí baptisterium z 12. stol., osmiboká stavba na místě bývalého římského chrámu. Delší stranu náměstí zaujímá Palazzo Comunale, kde můžeme spatřit velmi zajímavou kolekci uměleckých děl z celé oblasti střední Itálie. Sousední Palazzo Vescovile pak nabízí tzv. Diecézní muzeum s pozoruhodnou sbírkou religiozního umění. Na protější straně náměstí pak Palazzo Panici hostí Státní archeologické muzeum s expozicemi prehistorie a doby římské. Pokračujeme podél Piazza del Popolo, zastavíme se v chrámu San Francesco. Via Trivio nás vede dál směrem k řece Tronto, která se na východním okraji středu města stéká s jižním přítokem Castellano a vytváří z něj poloostrov. Via Solesta nás pak zavede k tzv. Římskému mostu, odtud zamíříme k Piazza Ceco d´Ascoli. Poblíž objevíme bránu Porta Gemina, další stavbu z doby římské. Pak vystoupáme po Corso Mazzini až na vrchol pahorku Anunciata, odkud je výborný rozhled do okolí. Tady si podle toho, co se nám zalíbí, můžeme naplánovat výlety do okolí. Obvykle zvítězí po značnou dobu roku zasněžené vrcholky národního parku Monti Sibillini.
CHKO plná zajímavostí
Jestliže zhruba stejnou vzdálenost, jakou jsme absolvovali od moře do Ascoli Piceno, prodloužíme západním směrem po silnici SS4, kopírující proti proudu tok řeky Tronto, staneme na úpatí pohoří Monti Sibillini. Po levé straně zanecháme Národní park Gran Sasso s nejvyššími vrcholy Itálie a před námi se vztyčí imponující štíty až do výše 2476 m n.m. (Monte Vettore). Jde o zdejší unikát – půlhodinka autem tu dělí nadmořskou výšku 0 m n.m od výšky nad 2000 m n.m. Pro ty, kdy by v úvodu zmíněnou „výzvu“ přijali – lyžařské vleky jsou pod Monte Bicco nad osadami Calcara či Nócreia, popř. v okolí osady Villa Pépoli či Pintura di Bologna pod vrcholy Monte Amandola, či Monte Sasso Tetto. Národní park však nabízí mnohem více zážitků: řada míst je opředena tajemnými mýty, např. jediné ledovcové jezero regionu - Lago di Pilato v souvislosti s Pilátem Pontským, či sám název pohoří Sibillini, či vrcholu Monte Sibilla v souvislosti s věštectvím a pohanskými kulty… Toulky po svazích rezervace nás vedou kolem starobylých osad s románskými kostelíky zdobenými freskami. Připomínají historii regionu, často v překvapivé symbióze s moderními zařízeními pro turistiku a sport. O atraktivitě zdejší přírody – jak flory, tak fauny – není pochyb.
Za objevy do vnitrozemí
Zajímavosti, za kterými jsme se vydali do okolí San Benedetta, pro nás vytipovala místní pobočka organizace Confcommercio, pečující o rozvoj obchodu, cestovního ruchu a služeb, sdružující na 700.000 firem v Itáli. Postupně jsme v blízkém vnitrozemí kolem San Benedetta absolvovali doporučený itinerář. Viděli jsme např. město Offida, nabízející turistům divadlo Serpente Aureo z roku 1820, několik muzeí, či chrám Santa Maria della Rocca z roku 1330 s bohatým interiérem. Cestou po CHKO Monti Sibillini jsme obdivovali město Montemonaco, kryjící vrchol pahorku s kostely San Giovanni Battista ze 14. stol. a San Benedetto ze stol. 16., ale i s muzeem Sibilla. Městečko Montedinove nás zaujalo svou historií – sahá až do 6. stol. a na zajímavosti nepozbývá až do dnešních dnů. Náměstí Pizza Novana tu obklopují dva kostely – Santa Maria dé Cellis a San Lorenzo spolu s elegantní budovou Radnice. zajímavostí tu je m.j. gotický portál bývalého kostela, nesoucí mnohoznačnou ornamentální symboliku dvou řádů, templářů a johanitů. Město je také proslulé svými jablky, která tu ve velkém pěstují a připravují z nich celou řadu charakteristických jídel a dezertů. Monsampolo del Tronto je dalším z městeček, posazených na vrchu dle zdejších zvyklostí. Chlubí se knihovnou s bohatstvím středověkých svazků, Civilním muzeem s množstvím cenných historických artefaktů, tzv. konventem sv. Františka a kostelem Maria Ss. Assunta ze 16. stol. V jeho kryptě objevíme Museo della Cripta s ojedinělou expozicí mumií. Příslovečnou „třešničkou na dortu pro nás pak byla večerní prohlídka městečka Grottammare, po léta řazeného mezi nejkrásnější malá sídla v Itálii. První půlka jeho názvu jasně signalizuje skutečnost, že součástí poměrně příkrého svahu nad mořem, na němž se rozkládá, jsou jeskyně, které v historii města sehrály významnou úlohu. Zdejší pozoruhodnosti jsou orientovány na dvě vůdčí osobnosti, byť z různých období. Pocházel odtud papež Sixtus V., připomínaný prostřednictvím kostelů St. Lucia a S. Giovanni Battista, žijící v 16. století. Druhým vynikajícím rodákem byl sochař Pericle Fazzini (1913 – 1987), jehož pozoruhodnou tvorbu tu spatříme v expozici, umístěné ve skvěle adaptovaných prostorách bývalých hradeb – Torrione della Battaglia (Museo del Torrione)..
Kultura, tradice, enogastronomia
Celá provincie Ascoli Piceno žije bohatým společenským životem. Výraznou roli v něm hrají jak tradice, tak folklorní zvyklosti. Během celého roku se odehrávají různé slavnosti, festivaly, kostýmované hry apod. Některé z nich spadají do období, kdy tu právě budeme pobývat na letní dovolené - nabízejí se tak příležitosti obohatit si program originálními zážitky. Enogastronomia – to je pojem, vyjadřující fakt, že Italové povýšili gastronomii na vědu. Odráží se to svým způsobem ve všech regionech. Stálá pozornost je věnována především ladění, jak sestavit menu, aby se vše k sobě dokonale hodilo a bylo v souladu i s podávanými nápoji. Zdejší chloubou a originalitou jsou různě plněné olivy, smažené v trojobalu, či jinak originálně upravené. Nechybějí ani lanýže a samozřejmě přepestré úpravy a kombinace zeleniny a ovoce. Pokud byste snad byli vyznavači biopotravy, není problém – plně uspokojí zdejší biofarma Vigneti Vallorani v Colli del Tronto. Jsme v Itálii, takže samozřejmostí jsou i skvělá vína. Výběr je mimořádný a mohu konstatovat, že nezklamalo ani jediné. Jako digestiv se hodí jak kvalitní grapa, tak třeba anýzový likér, který se tu vyrábí z anýzu, rodícího se na svazích Monti Sibillini. Kdykoli a kdekoli v regionu – ostatně jako v celé Itálii - pak nezklame pravé espreso…
Takže závěrem – co říkáte? Stačilo k vašemu rozhodnutí vyrazit do regionu Marche?
Více info:
www.enit.it, www.comunesbt.it, www.provincia.ap.it/patto, www.sibillini.net
Miroslav Navara
Přidat do oblibených uživatelů
Mapa
Ubytování
Počasí
Letenky Itálie
Půjčovna aut