Nejen Tatry, nejen Bystrica…
Atraktivní Bratislavský region
Statistiky vypovídají jednoznačně: sousední Slovensko, bývalá polovina společného státu, se dnes řadí na první místo co do turistické oblíbenosti u Čechů. Nechybí tomu logika – je to blízko, neexistuje jazyková bariéra, země je návštěvnicky atraktivní, máme kus společné historie a je tu – v současné terorismem ohrožované době – relativně neméně bezpečno jako u nás doma. Kdysi platilo, že do Československa přijížděli zahraniční hosté především za dvěma magnety – Prahou a Tatrami. Bratrsky jsme si je rozdělili, ale postupem času jsme si my z Česka paletu oblíbených destinací kromě Vysokých Tater rozšířili např. o Tatry Nízké, Malou Fatru, střední či východní Slovensko. Poměrně málo však využíváme nabídky Bratislavy a jejího okolí…
Metropole pod Malými Karpatami
Stránky bratislavské historie se plní již více než dva tisíce let. Od konce 13. stol. královské město, více než 200 let město korunovační – v současnosti dynamicky se měnící a expandující metropole mladého státu zaujme návštěvníka jakéhokoli vkusu a zájmů. Což platí jak co do kulturně historických památek, tak co do kulturního, společenského, či sportovního života. Kdykoli během roku se děje něco zajímavého. Před pár dny, za mimořádně příznivého počasí závěru léta jsme prošli historickým středem města. Byl víkend, ulice plné svátečně ustrojených lidí, plné zahrádky kaváren a občerstvoven, jedním slovem pohoda. Proudy místních i turistů se převalovaly mezi Michalskou bránou, Františkánským a Hviezdoslavovým náměstím až po dunajské nábřeží, děti v rukou kopečky zmrzliny, dospělí živě probírající všechno možné. Pro oko návštěvníka příjemný dojem. Většinou jsme nebyli v Bratislavě poprvé a tak jsme se zájmem objevovali, co se za poslední dobu změnilo, co nového vyrostlo. K tomu od našeho průvodce zněl komentář, co se ještě plánuje. Nemá smysl vyjmenovávat, je toho k vidění spousta. Přitom si lze vybrat podle vlastního zaměření, co si prohlédnout podrobněji, kam vstoupit, čeho se zúčastnit. Záleží jen a jen na množství času, který máme k dispozici. Nu a pak už hurá do širšího okolí města...
Při Dunaji nejen „šaty perú“,
jak praví tradiční lidová píseň, ale objevíme tu leccos velmi zajímavého, např. sportovně rekreační Areál Divoká Voda. Ještě v dobré paměti máme rozruch kolem dostavby vodního díla na Dunaji, které neslo společný, československo-maďarský název Gabčíkovo-Nagymáros. Po rozpadu tzv. socialistického bloku Maďaři dílo zastavili a tak dostavba proběhla pouze na Slovensku a to až díky rozhodnutí mezinárodní arbitráže. Divokou vodu najdeme u obce Čunovo. Stačí dvacet minut cesty autem z Bratislavy po dálnici D2 směr Jarovce a Rusovce a jsme tu, při hranici s Maďarskem. Míří sem i linkový autobus bratislavské MHD číslo 90. Divoká voda je rozlehlým parkem, nabízejícím oddech, zábavu a hlavně sportovní vyžití. Patrně nejpopulárnější je rafting na tratích, kde probíhalo i mistrovství světa. Dravé peřeje o délce 350 metrů lze zvládnout jen s dobrými zkušenostmi, nebo za pomoci profesionálních instruktorů. Za jedinou vteřinu se do umělého kanálu valí přes 17 tisíc litrů vody, takže je se co ohánět, aby se raft nepřevrhl a udržel správný směr. Vodní nadšence láká i hydrospeed, člun pro jednoho. Staré koryto Dunaje nabízí také školu kajaku. K nejatraktivnějším možnostem pak nesporně patří tzv. river surfing na umělé vlně. Kdo se neodváží, může zkusit havajský tzv. paddle boarding, pádlování ve stoje na surfařském prkně. Na své si přijdou i děti, pro které je tu připraveno hřiště s prolézačkami, trampolínami, skákacím hradem, bazénem i mini zoo, kde se mohou projet na ponících. V areálu nechybí ani možnost ubytování v hotelu nebo bungalovech. Krátce - skutečný vodní ráj…
Překvapení : ostrov moderního umění
Naproti areálu Divoká voda, takříkajíc přes ulici nás zve k prohlídce objekt, který bychom tu jistě nečekali: Danubiana – Meulensteen Art Museum. Vznikl spoluprací holandského sběratele a mecenáše umění Gerarda Meulensteena a slovenského galeristy Vincenta Polakoviče. Letos zažívá už šestnáctou sezonu a za dobu své existence nabídl desítky výstav vrcholných představitelů výtvarného umění ze Slovenska i ze zahraničí. Seznam osobností, které muzeum navštívily, je nejen početný, ale i udivující jejich významem – nechybějí mezi nimi králové, prezidenti, umělecké hvězdy, politici. Projekt návštěvníky oslovuje jak samotným pojetím budovy, tak obsahem sbírek moderní malby i sochařství. Ve dnech kolem naší návštěvy tu návštěvníky okouzlovala výstava prací slavného Joana Miróa, a to jak obrazů, tak soch a gobelínů podle jeho návrhu. Museum poskytuje svým návštěvníkům trvalé dojmy a zážitky nejen pokud jde o architekturu a vystavované umění, ale i pokud jde o krajinu, která je obklopuje a její floru a faunu.
V proslulém „Království husaciny“
Dvacet minut autem – tentokrát severně od Bratislavy – a jsme ve zcela jiném světě. Pod svahy Malých Karpat v pezinském okrese leží obec, kterou zná již i mnohý Čech. Jmenuje se Slovenský Grob a je proslulá více než stoletou tradicí chovu a přípravy pečených hus s lokšemi a zelím. Založili ji prý přistěhovalci z Chorvatska. Každoročně počátkem září se zdejší obyvatelé nastrojí do bohatě zdobených krojů, aby si užili slavnost „Královstva husaciny“. Letos – jak jsme se na vlastní oči přesvědčili - byla však mnohem slavnostnější díky historické hře. Byla ohlášena návštěva císařovny Marie Terezie, po obnovené korunovaci koncem června v Bratislavě. Na zaplněnou náves před pódiem přijela sličná císařovna s průvodem bubeníků a ozbrojené stráže. Přivítal ji bratislavský župan Pavol Frešo spolu se starostou Slovenského Grobu. Vyvrcholením slavnosti pak bylo odhalení okázalé, 3 m vysoké bronzové sochy husy. Nový symbol městečka dominuje návsi na konci umělé říčky na břehu jezírka s fontánou. Následovaly velkolepé hody v devíti místních pohostinských zařízeních. Všude zněla muzika, vystoupil i folklórní soubor Čečinka. Slavilo se i v pivnici „U zlatej husi“ kterou vede už desítky let paní Anna Jajcayová. Věnuje se pečení hus již 46 let a vybudovala úspěšnou rodinnou restauraci se stopadesáti místy k sezení, částečně v zahradě. Servírují tu skvělá husí játra a pečenou husu s bramborovými lokšemi a červeným zelím. Zpracují na 2300 hus ročně, každá váží průměrně sedm kilogramů. Vozí se z Galanty, pečou se cca 3,5 hodiny v hliněném pekáči. Vzniká neodolatelná pochoutka, za níž přijíždějí labužníci z celého světa.
Obdivovaný Červený kámen
Chybí vám zážitek z významné kulturně historické památky? Pak neváhejte – za návštěvu rozhodně stojí hrad Červený kámen. Leží na severozápad od Bratislavy, asi dvakrát tak daleko co Slovenský Grob, stejným směrem.Někdejší renesanční pevnost a sídlo mocných Pálffyovců je dnes vyhledávaným muzeem, dokumentujícím životní styl bývalé šlechty. Hrad je dějištěm mnoha událostí, ať už je pořádají starožitníci, šermíři, sokolníci, či vinaři, vystupují tu i populární zpěváci atd. Krátce - stále se tu něco děje…
Pokud vám zbude ještě nějaký volný čas, lákadel je nepřeberně – od vinic přes historické objekty, zajímavé události až po koupaliště či lázně. Tak co říkáte – věnujete kus dovolené regionu Bratislava? Určitě nebudete zklamáni…
Miroslav Navara
Přidat do oblibených uživatelů
Mapa
Ubytování
Počasí