Loading...
Statistiky minulého roku, vypovídající o cestách českých turistů do zahraničí ukázaly, že dosud nejoblíbenější destinaci – Chorvatsko – odsunulo na druhé místo Slovensko. Má to svou logiku – je na dosah, ke Slovensku jako nedávné součásti naší republiky máme mentálně blízko a země je mnohotvárná, nabízí celou škálu možností, vyhovujících všem druhům zájmů, zálib, náročnosti i cenové úrovně. Kromě toho - podobně jako u nás doma se tu můžeme cítit relativně velmi bezpečně, což je kriterium, v poslední době stále více nabývající na významu. Hodí se tedy objevovat u sousedů dosud nepříliš frekventované, přesto však půvabné a atraktivní destinace, které nás nezklamou. Mezi takové lze bezpochyby zařadit i region Malých Karpat.
Jde o oblast navíc jednu z nám polohou nejbližších – přijíždíme-li po dálnici od Brna, v Malackách sjedeme na místní komunikaci č. 503, po ní pokračujeme do Pezinku, tady uhneme kousek směrem na severovýchod a jsme v Modré, vyhledávaném malokarpatském středisku. Tady se můžeme ubytovat a podle svých časových možností a zájmů užívat výletů do okolí. Malé Karpaty jsou malebné, nepříliš vysoké pohoří, jehož svahy chrání klima podhůří do té míry, že se tu daří kvalitní vinné révě. Co dodat? Krása KRAJINY se tu snoubí s tradicemi, skvělou gastronomií, to vše provázeno produkty lidových řemesel, umění a folklorem. Jeho temperament nám rovněž není cizí, z nedávné doby si ještě pamatujeme řadu písniček, které si s místními můžeme společně zanotovat…
Ubytování je k dispozici rozmanité – od jednodušší nabídky v soukromí až po pýchu malokarpatského pohostinství, označenou čtyřmi hvězdičkami – hotel Zochova chata na adrese Piesok 87, Modra. Ten v těchto dnech slaví 5 let od svého znovuotevření po velkorysé rekonstrukci. Od dubna roku 2011 si dokázal vybudovat věhlas jednoho z nejlepších hotelů na celém Slovensku. Během uplynulých pěti let se tu uskutečnilo bezmála 4000 společenských akcí, jako jsou konference, semináře, firemní akce, atd. Své „ano“ si tu řeklo více než 80 novomanželských párů, přenocovalo zde 65 500 hostů, bydlících 39 800 krát ve zdejších pokojích. Nejčastěji přijeli hosté domácí a ze sousedního Česka, nechyběli však ani turisté z podstatně vzdálenějších končin, jako Japonska, Brazílie, či Austrálie. Kuchyně hotelu za uvedenou dobu expedovala 725 000 porcí jídel, mezi nimi nejoblíbenější byly krajové speciality, jako pečená kachna s červeným zelím a lokšemi, karpatské vepřové medailónky pečené ve slanině a podávané s houskovými knedlíky. V přilehlém stylovém restaurantu Formanská krčma pak šly na odbyt především tradiční brynzové halušky. Není to však jen gastronomie, za čím hosté přijíždějí. Kromě noclehu zde najdou vše, co současné moderní hotelnictví vyžaduje – nechybí služby welness, sauna, vířivka, venkovní odpočinková zařízení, atd. V současné době startuje také nabídková kampaň, nazvaná Místo plné příběhů, která čerpá z více než 80-leté historie objektu. Ta totiž má čím se pochlubit…
Stránky historie původní Zochovy chaty se začaly psát již v meziválečném období – od roku 1933. Tehdy šlo o turistickou chatu, první v oblasti Malých Karpat,
kterou vybudoval Klub československých turistů. Byly tu k dispozici dvě společné noclehárny s 25 lůžky, 6 pokojů čtyřlůžkových, dvě umývárny a WC. Nocleh tehdy byl za 5 Kč. V šedesátých letech minulého století se objekt dostal do sítě Interhotelů Čedoku, naší největší cestovní kanceláře. Trendem v té době bylo otevírat tzv. stylové restaurace – koliby, salaše, lovecké chaty apod., kam Zochova chata svým charakterem dobře zapadala. Proslulosti jí dodal tehdejší šéf, přezdívaný Karpatský vlk, kterému se podařilo podnik obestřít divokou loveckou romantikou, takže obchody jen vzkvétaly. Po stagnaci v prvních letech privatizace došlo v roce 2007 k rekonstrukci a přístavbě, kdy nákladem cca 10 milionů eur vznikl moderní, možno říci luxusní hotel. Jak již řečeno, dnes je Zochova chata jedním z nejlepších hotelů na Slovensku. Pravda, není tudíž nejlevnější, avšak jeho služby plus zážitky z Malých Karpat, ochucené dobrým „modranským“ za návštěvu určitě stojí…
Miroslav Navara