Oáza pohody a péče o zdraví – lázně Slatinice na Hané

Objevíme je v příjemně zvlněné krajině moravské Hané, nějakých 12 km jihozápadně od Olomouce. I kdybychom sem nejeli konkrétně jako do svého cíle, přívětivé vzezření nápadně upravené a čisté obce by nás inspirovalo k zastavení. Při bližším pohledu nás tu však čeká řada pozitivních překvapení…

Především zajímavá historie: sahá až do 16. století. Jak vyjevují anály, prvním „lázeňským hostem“ byl již v roce 1526 vladyka Šimon z Nadějova, jenž byl později písařem zemského menšího práva Markrabství moravského a po určitou dobu zastával i úřad radního písaře v Prostějově. Lázně tedy letos s oprávněnou hrdostí poukazují na 490-té výročí svého vzniku. První obsažné vědecké pojednání o slatinickém sirném prameni pochází z téhož století. V roce 1580 moravský lékař Tomáš Jordán z Klausenburku označil ve své knize, nazvané Kniha o vodách hojitedlných neb teplicech moravských zdejší prameny jako léčebné. Zmiňuje polohu pramene, chemické složení vody a její léčebné účinky. V archívech Lichtenštejnů bylo v roce 1929 nalezeno povolení, kterým kníže posvětil 21. března 1685 zřízení lázní, pokud stavební náklady nepřesáhnou jednu stovku tolarů. Roku 1714 disponovaly lázně již sedmi pokoji pro hosty. Stavba modernější lázeňské budovy se plánovala na rok 1725, byla však odsunuta kvůli výstavbě zdejšího Lichtenštejnského hospodářského dvora, která si vyžádala větších finančních nákladů, než se původně očekávalo (ejhle podobnost s naší současností !). Stavba lázní pak skutečně začala v roce 1731 a to přímo u léčebného pramene, kde byly položeny základy. Bohužel nebyla nikdy dokončena. Jedním z hlavních důvodů bylo zjištění, že budování na mokré půdě - téměř močále, by byla opět neúměrně nákladnáí. A tak byl nakonec nový lázeňský dům postaven až v roce 1733 na dnešním místě. Původní architekturu je možné spatřit dodnes v historické budově lázní, kde funguje jídelna, restaurace, balneoprovoz a zařízení pro léčebné procedury.

Ne náhodou hovořím v titulku o pohodě. Při procházce obcí potkáváme spokojeně a usměvavě se tvářící mladší i starší hosty, je tu klid, žádný rušivý hluk. Později, když se seznamujeme s lázněmi, jejich vybavením a provozem, pochopíme: nikdo z personálu vás nemine aniž by pozdravil, prohodil slovo, povzbudil pozitivní náladu – patrně jde o jeden z léčebných faktorů, které tu zaměstnanci do jednoho záměrně podporují. A pokud to není přímo záměr, pak je to atmosféra kraje a nálada jeho obyvatel. Ve výsledku ať tak či tak – jde o nesporně příznivý faktor. Zmíněná procházka nás vedla postupně ke všem zdejším lázeňským zařízením. Představují pět lázeňských domů s 256 lůžky, kde se ročně vystřídá více než 6000 hostů, pro které je k dispozici více než stovka léčebných procedur. Sirný pramen pomáhá při nemocech kožních, onkologických, nervových, cévních a pohybového aparátu. Po bližším seznámení se zdejší nabídkou dlužno konstatovat, že lázně jsou vedeny snahou co nejvíce se přiblížit potřebám a požadavkům klientů – a to nejen nemocným, ale i těm, kteří přijedou za odpočinkem, obnovou energie, či za pobytem zaměřeným sportovně (jsou tu vynikající podmínky např. pro cyklistiku) anebo prostě jen na dovolenou ve skvělém prostředí.

Hovoříme-li o možnostech odpočinku, dovolené, pobytu ve vhodném prostředí, pak to platí zejména o penzionu Majorka, který se řadí po bok lázeňských domů. Je situován v centru obce, prostorově a vybavením vhodný nejen k individuálním pobytům, ale i všem druhům společenských akcí. S třiceti lůžky, prostornou dvoranou, parkováním uvnitř objektu, ale zejména nově vybudovaným zařízením Saunového světa a privátních Spa je Majorka mimořádně přitažlivým penzionem. Proč onen neobvyklý název Majorka? O tom hovoří historie objektu: statek s konírnou, vystavěný tu Janem Husičkou v letech 1867 až 1872 patřil ve své době k nejpohlednějším stavením v obci. Husičkovi měli dceru Marii, která pojala za chotě majora rakouské armády Františka Koudelku. I když byla postavením ženou v domácnosti, vyznačovala se značnou emancipací. Jezdila na koni a účastnila se i automobilových závodů, kde získala přízvisko „hraběnka“. Místní ji však neřekli jinak, než – podle šarže manžela – „majorka“. Nikoli majorová, neboť to by dostatečně nevystihovalo její ráznou povahu a rozhodnost. Dnes bývalý statek září zdařilou stylovou rekonstrukcí, která vyniká zejména v prostoru někdejší pekárny (dodnes provozuschopná), vhodné k různým typům akcí, či nad ní v patře umístěného apartmá, které věrohodně historizuje i svým vnitřním vybavením.

Listujeme-li informačními materiály a prospekty slatinických lázní, dojdeme k závěru, že se tu ani na chvíli nezastaví snahy o pestrý program, vývoj novinek, rozvoj samotného odborného lázeňství, ale i všechny ostatní aspekty života a fungování takové lokality. Jen namátkou jmenujme z programu akcí např. žehnání pramenů, lázeňský den zdraví, vytrvalostní běh Slatinická sedmička, hody a lázeňský jarmark, adventní koncert či Silvestr v lázních. Objevují se netradiční procedury, jako např. computerová kineziologie, madagaskarské masáže, apod. O zpestření pobytu hostů pečuje i zdejší turistické centrum. Nabízí více než desítku druhů služeb, mezi nimi i tipy na výlety do širokého okolí. Ve skvěle rekonstruované někdejší farské konírně pak můžeme obdivovat pozoruhodnou kolekci 150 originálních děl známého malíře a ilustrátora Zdeňka Buriana v galerii, nesoucí jeho jméno. Bylo by možno popisovat ještě dál, avšak nejlépe je poznat Slatinice na vlastní oči. Ať už při kratší, či delší návštěvě – rozhodně to stojí za to…

Miroslav Navara