Relaxace u koní

Mezi stále oblíbenější způsob trávení volného času patří agroturistika. Co si pod tím představit? Jde o TURISTiku ve spojení s dobrovolnou zemědělskou prací a s domácími zvířaty na některé z rodinných farem. Zpravidla takový způsob odpočinku vyhledávají lidé přesycení městským životem a asi nejvyhledávanější variantou je ranč s koňmi.

Lidem je jízda na koni stále blízká, a to hlavně proto, že je součástí naší kultury už velmi dlouho. Po většinu té doby se koně používaly jako dopravní prostředky. V dnešní době je jízda na hřbetu koně hlavně rekreační činností. Zejména proto, že může jezdit téměř každý, ať už pro zábavu nebo závodně. Výhodou tohoto sportu je, že se dá začít v podstatě kdykoliv. Samozřejmě jako u každého sportu platí – čím dříve, tím lépe. Děti jsou určitě ohebnější a učenlivější, ale oproti dospělým si neuvědomují riziko úrazu.

Velmi důležitá je vzájemná důvěra mezi jezdcem a koněm. K dosažení této rovnováhy začátečníkovi pomůže hlavně dobrý instruktor. Ten naučí, jak se chovat klidně v sedle i mimo něj a jak se přizpůsobit pohybům koně. Proto se nový jezdci začínají učit na lonži. Instruktor drží koně na několikametrovém laně a pobízí ho k chůzi v kruhu. Jezdec si zatím při jízdě zkouší pobídky, povely a cviky. To vše přispívá také ke správnému sedu a vedení koně. Pak následuje pozvolné ztěžování jednotlivých úkonů. Je-li si vaší jízdou instruktor jistý, pustí vás s koněm na projížďku do přírody a budete se moci dál zdokonalovat i v ovládání koně za běhu.

Zkušení jezdci, kteří opravdu kvalitně zvládají rovnováhu na koňském hřbetu, pak rádi jezdí i bez sedla. Ti ale mohou spoléhat pouze na vlastní tělo, protože křivá záda, ztuhlost, předklon, či záklon znamenají jistou ztrátu rovnováhy a následný pád. Nemůžou se totiž vyrovnat ani šlápnutím do třmenů, ani chycením se sedla. Snažit se držet nohama či tahat za otěže nepomůže. Spíš naopak. Snaha o držení vede pouze ke ztuhnutí jezdce i koně. Na otázku “Jak se tam držíš?” proto existuje velmi jednoduchá odpověď: “Nedržím, sedím.” Jde tedy zase jen o rovnováhu.

Stále se ale málo ví, že koně mohou lidem i pomoci. Využívají se tedy nejen k relaxaci, ale i k rehabilitaci tzv. hiporehabilitaci. Nejznámějším oborem je určitě hipoterapie. Ta využívá hřbet koně pro nácvik a obnovení pohybu člověka. Protože je koňský hřbet krásně prostorný, může se na něm ležet, sedět, klečet, opírat o balóny a polštáře, nebo i sedět s terapeutem ve dvou. Kontakt s koňmi také pozitivně ovlivňuje duševní stav člověka, například při depresích a úzkostech, kterým se v tomto ročním období víc než daří. Veškeré rehabilitace se provádějí pod odborným dohledem a to individuálně, nebo v rámci skupiny. Ne nadarmo se říká, že nejhezčí pohled na Svět je ze hřbetu koně.