Šňůra turistických perel Jižní Moravy, aneb co se líbilo zahraničním novinářům

Jak ukazují statistiky posledních let, Česko se těší poměrně stabilnímu vývoji v oblasti příjezdového cestovního ruchu ze zahraničí. Co je potěšitelné, tento vývoj je nejen stabilní, ale hlavně – vzrůstající. V popředí návštěvnosti přirozeně stojí hlavní město Praha, na dalších místech se v průběhu minulého roku zařadil s pomyslnou stříbrnou medailí kraj Karlovarský a s bronzovou kraj Jihomoravský s bezmála půlmilionem hostů. Čeho si návštěvníci kraje slunce a vína na tomto regionu nejvíce cení? Hovořil jsem o tom se skupinou zahraničních novinářů ze Švédska, Itálie, Francie, Finska, Estonska, Španělska a Slovenska, kteří v těchto dnech absolvovali okruh jižní Moravou na pozvání jihomoravské Centrály cestovního ruchu. Nutno předeslat, že dny, které jsme společně na jižní Moravě strávili, provázelo příjemné, slunečné počasí, které pozitivní dojmy zákonitě násobí… Samo o sobě by to však jistě nestačilo – navštívená místa se bez nadsázky za sebou řadila jako perly na náhrdelníku:
Brno - živoucí metropole s nepřebernou nabídkou byla naší vstupní branou do Jihomoravského kraje. Tradičním symbolem tohoto druhého největšího města České republiky je „drak“, ve skutečnosti krokodýl, zavěšený v průchodu Staré radnice. Kromě něj tu obdivujeme dva hrady a řadu dalších zajímavých míst a objektů, především proslulý funkcionalistický skvost – Vilu Tugendhat, památku ze seznamu UNESCO. Brno bývá často charakterizováno jako město s moderní i historickou tváří, které se vzájemně nenásilně prolínají. Historie nás oslovuje na hradě Špilberk, kde se připomíná postava pandura Trencka, či hrůzné roky, kdy ve zdejším podzemí bylo kruté vězení. Mezi novodobá lákadla patří např. šestimetrový hodinový stroj na náměstí Svobody, tvarem připomínající dělostřelecký náboj, či pro celé rodiny neobyčejně přitažlivé populárně vědecké centrum VIDA. Naopak hluboko do středověku nás vede labyrint středověkých chodeb a sklepů pod Zelným trhem nebo třeba největší kostnice v Evropě. Ve městě se pořádá množství kulturních akcí po celý rok, mezi nimi však dominuje festival Brno-město uprostřed Evropy, jehož součástí je mezinárodní soutěž komponovaných ohňostrojů, zvaná Ignis Brunensis. Ta každoročně na přelomu května a června startuje naplno letní turistickou sezonu.

Jak praví anály, „jižně od Brna, až poblíž hranice se před staletími stavělo honosné sídlo. Zdobila jej lomená okna, arkýře, cimbuří a fiály a obepínal jej rozsáhlý zámecký park. Ten lemovaly živé ploty a pokrýval koberec květinových záhonů. V zahradě vůní a barev se procházely vyšňořené šlechtičny. Navazující park skýtal utěšení lovuchtivým pánům, prohánějícím se v sedlech bujných ořů“... Jde o zámek Lednice, druhou perlu na našem pomyslném náhrdelníku – a pozoruhodné na tom je, že to tak skutečně v minulosti bylo. Atmosféru pohádkového zámku si Lednice podržela dodnes. Lidé si sem m.j. přicházejí oživit dětské sny předstíraje, že okem zasvěceným obdivují skvostnou architekturu. Zámek v Lednici je součástí tzv. Lednicko-valtického areálu, krajinářského celku o rozloze téměř 300 km2. Během 18. a 19. století jej v souladu s přírodou budovali Lichtenštejnové. Od roku 1996 je tato "zahrada Evropy" rovněž na seznamu světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO. Právem - kromě nádherných zámků v Lednici a Valticích jsme obdivovali množství menších, neméně atraktivních objektů: romantickou zříceninu Janův hrad, klasicistní myslivnu Lovecký zámeček, Apollónův chrám s dórským sloupořadím, Rybniční zámeček, odrážející se na hladině Prostředního rybníka, Hraniční zámeček, Belveder, vyhlídku Kolonáda na Reistně, Rendez-vous, zvané Dianin chrám, vyzývavé Tři Grácie, Akvadukt, Obelisk, Vodárnu a Minaret. Panstvo mělo nepochybně o zábavu postaráno. Ovšem areál nepozbyl nic na své přitažlivosti – letní sezona sem láká tisíce návštěvníků – zejména o víkendech – a neodradí je ani 302 schodů, jež nutno poctivě vyšlapat, chcete-li se z ochozu Minaretu rozhlédnout do širšího, zelení oplývajícího okolí.

Perlou třetí byly Valtice. Jejich dominantou je barokní zámek s kaplí a kostel Nanebevzetí Panny Marie. Chlubí se respektovaným titulem hlavní město vína. Sídlí tu Národní vinařské centrum, které nabízí degustační expozici Salon vín ČR. Jestli Lichtenštejni používali zámek v Lednici jako „rekreační chatu“, pak jim ten valtický sloužil jako „rodinný domek“ a to domek obřích rozměrů! Ve čtyřech křídlech budovy je stovka majestátných místností a jejich barokní a rokokové zařízení skýtá ucelenou představu o tom, jak v 17. a 18. století žili bohatí šlechtici. Ve Valticích stával původně hrad. Dědici se různě střídali, až ve druhé polovině 14. století získala podíl Alžběta, třetí manželka Jana I. z Lichtenštejna, která mu upsala svůj díl v závěti. To byl počátek obrovského panství, které nejbohatší rod v Česku vybudoval a spravoval až do poválečného znárodnění. Navzdory stagnaci za čtyřicetileté vlády socialismu zámek Valtice neztratil nic ze své okázalosti a díky bonusu – Salonu vín v jeho sklepeních se sem turisté zejména v letní sezoně jen hrnou…

Stěží by se našlo město s malebnější polohou než Mikulov, čtvrtá perla našeho náhrdelníku. Leží na výběžcích Pálavy, obklopeno vinicemi. S vínem se tu potkáváme na každém kroku – v malebných historických uličkách i na zámku. Městu vévodí barokní zámek, dnes sídlo Regionálního muzea Mikulov s nejrozsáhlejší tuzemskou expozicí vinařstvía vinohradnictví, m.j. s unikátním obřím vinným sudem. Do dějin Mikulova se trvale zapsal kardinál Dietrichstein, který roku 1622 zatrhl rozpustilé radovánky na přilehlém vrchu Tanzberg. Tehdy ustala morová epidemie a kardinál nechal z vděčnosti postavit na Tanzbergu kapli sv. Šebestiána. Od té doby se tu říká Svatý kopeček a z města sem vede raně barokní křížová cesta s pašijovými kaplemi. Dietrichsteinská hrobka v bývalém kostele sv. Anny na mikulovském náměstí je rovněž obdivuhodná. Konečně opomenout nelze také stopy někdejší židovské komunity, která sehrála svou roli v historii města. Návštěvu Mikulovska si bez vína nelze představit, k návštěvě tu láká množství vinných sklepů, hotelů a vináren.

My jsme však za degustací opustili Mikulov a zvolili vinařství Starý vrch, jež se tak stalo pátou perlou naší toulky. Bylo vybudováno v roce 2014 v bezprostřední blízkosti Mandloňové stezky na okraji města Hustopeče, patřícího do Velkopavlovické vinařské podoblasti. Zdejší jižní svahy jsou ideální pro pěstování révy, zejména díky příznivému teplému větru, který pomáhá hroznům k vyšší cukernatosti. Do této výjimečné polohy, znásobené blízkostí v Evropě unikátního mandloňového sadu, je zasazen moderní vinařský dům, pozoruhodný i po stránce architektonické. Jeho cílem je výroba vysoce kvalitních přívlastkových vín. Ročně dosahuje produkce až 100.000 litrů vína. Výroba je založena na nejnovějších technologiích pro zpracování surovin, řízení procesu kvašení i filtraci hotového vína. Vinařství obhospodařuje sedm hektarů vinic a plánuje rozvoj.

Poklad u hranic s Rakouskem - tak by se dalo nazvat někdejší královské město Znojmo, naše šestá perla jižní Moravy. Za návštěvu stojí nejen kvůli unikátním a dobře udržovaným svědkům historie, ale i proto, že dnes žije pestrým, na události bohatým kulturním a společenským životem. Nejvíce hostů se každoročně sejde na Znojemském vinobraní, či na Hudebním festivalu Znojmo. Městem královským se Znojmo stalo rozhodnutím Přemysla Otakara I. roku 1226. Okouzlit jsme se nechali rozhledem z radniční věže, sahající do výšky 80 metrů nad okolním terénem. Za příznivých podmínek se odtud dohlédne až na hroty rakouských Alp. Město je jedním z nejstarších ve střední Evropě – není divu, že tu v bezprostředním sousedství Znojemského hradu nalezneme proslulou rotundu Panny Marie a sv. Kateřiny se zachovanými freskami v interiéru již z doby románské. K dalším prohlídkám lákají věže kostelů – jezuitského sv. Michala, gotického děkanského chrámu sv. Mikuláše a dominikánského kostela sv. Kříže. Přimknuta ke sv. Mikuláši je k vidění kaple sv. Václava s ojedinělou pozdně gotickou krouženou klenbou, jedinou na Moravě. Zmenšenou kopií vídeňské Národní opery je pseudorenesanční budova Městského divadla, dokončená roku 1900. V době svého otevření udivovala svým vybavením – byla tu klimatizace, elektrické osvětlení i telefon. Rostoucí zájem turistů si získává znojemské podzemí. Z cca 30 km jeho délky je zpřístupněna trasa o délce 1 km, zpestřená pohádkovými postavami, alchymistickou dílnou, vězeňskými kobkami a „oživlými“ skalami. Roku 1190 znojemský kníže Konrád Otto založil premonstrátský klášter v Louce na okraji Znojma. Svou rozlehlostí, ale i významem událostí, které se tu odehrávaly, hrál po staletí jednu z nejvýznamnějších rolí mezi srovnatelnými klášterními komplexy v celé Evropě. Dnes se tu setkáme s aktivitami vinařství Znovín, které nejen v rámci svých možností pečuje o rozsáhlý objekt, ale provozuje i klášterní sklepy, degustační a prodejní prostory, galerii a pořádá i společenské a komerční akce. Tak závěrem tu připijme: jižní Moravo – na zdraví!

Miroslav Navara