Visuté mosty Švýcarska spojnice do ráje

Spojení dává život. Cesty v průběhu věků vytvářejí stále větší a schopnější organismus společnosti, podobně jako vlásečnice a tepny vytváří organismy živé. Expandují a přinášejí civilizaci stále do nových a nových míst včetně horských, do koutů, které byly donedávna zapomenuty a ukryty v nepřístupném terénu za hlubokými soutěskami a vysokými skalními stěnami.

Co se týče zpřístupňování hor, jsou Švýcaři skutečnými mistry – život sám je k tomu přiměl. Horské cesty, které se kolikrát neobešly bez složitých staveb – různých mostů, tunelů a viaduktů –, byly nezbytné k přežití. Postupem času dostávaly stezky i hory samotné nové role a změnily svou orientaci na turisty a rekreaci. Pěšiny se začaly systematicky propojovat a vodit lidi tam, kam generace před nimi ani nedohlédly. Na vrcholky hor, do tajemných přírodních zákoutí, do niter divokých údolí… Na pomoc jim přispěchala i moderní stavební technologie, která opět posunula možnosti o kus dál.

Specifickým fenoménem alpských stezek jsou visuté mosty. Vyvolávají emoce a údiv, samy o sobě jsou nejen cestou, kterou člověk projde, ale i cílem – turista se u nich zastaví, prohlédne si je, vyfotí, posvačí… Ba občas i jen kvůli nim organizuje své výpravy.

Švýcarské visuté mosty dokonce dávno překonaly hranice své rodné země a třeba v Bhútánu bylo za posledních 20 let postaveno ve spolupráci se švýcarskými inženýry na 400 mostů! Zatímco ve Švýcarsku jsou dnes mosty zejména turistickou atrakcí, v Bhútánu doposud otevírají venkovanům přístup do škol, zdravotních středisek a na trhy.

V časopise o Švýcarsku se ale budeme věnovat mostům švýcarským. Představíme si ty nejzajímavější, ty, které se chlubí nejrůznějšími nej a které lákají největší počty zvědavců.

TRIFT

Globální oteplování na vlastní oči

Nový visutý most pro pěší u ledovce Trift v Bernských Alpách nahradil v roce 2009 svého předchůdce. Je dlouhý 170 metrů a visí ve stometrové výšce nad soutěskou. Původně bylo přemostění vybudováno pro alpinisty, rychle se ale díky zprovozněné lanovce a hlavně nádherné okolní scenérii stalo turistickou atrakcí. Od lanovky se stoupá asi hodinu a půl do hor k mostu. Odměnou za vynaloženou námahu je pohled na smaragdově zelené jezero napájené z tajícího ledovce Triftgletscher. Lehce se houpající most není pro každého, pohled do hloubky na zářivou vodu vytékající z jezera je ovšem tak okouzlující, že to za zkoušku odvahy stojí.

ALETSCH

Na špičce Aletschského ledovce

Mnoho desítek let vedla trasa od hotelu Belalp na Riederalp přes Aletschský ledovec. Tato cesta se hojně využívala ještě do poloviny 70. let minulého století, i když v té době byla již osazena kovovými žebříky a ocelovými lany. Jejich stopy jsou ještě dnes viditelné. V důsledku proměny klimatu a dramatického ústupu ledovce – až o 25 metrů ročně – není už přechod na tomto místě možný. V roce 2008 byla díky novému, 124 metrů dlouhému mostu původní turistická trasa opět obnovena, osmdesát metrů pod sebou má soutěsku Massaschlucht. Oblast Aletschského ledovce je od roku 2001 zapsána na seznamu světového přírodního dědictví UNESCO.

SALBIT

Recyklovaný most

Visutý most Salbit u Göscheneralpu v kantonu Uri se nachází v závratné výšce 2 380 metrů nad mořem mezi horskými chatami Voralphütte a Salbithütte na úpatí Hory Salbitschijen. Most otevřený v červnu 2010 má přitáhnout více turistů do nádherné KRAJINY i na obě chaty. Stěhování národů se ovšem nekoná, výstup k mostu totiž trvá dvě až čtyři hodiny. Kdo se sem však dostane, pocítí tak trochu atmosféru Himálaje – podobně provedené mosty se totiž díky nepálsko-švýcarské spolupráci staví i v zemi s nejvyšší horou světa. Most je sestaven z dílů čtyři roky starého původního mostu u ledovce Triftgletcher. Vede 100 metrů vysoko nad soutěskou a je dlouhý 90 metrů.

FARINET

K nejmenší vinici světa

Most byl pojmenován po pašerákovi a padělateli mincí Joseph-Samuelu Farinetovi, který našel svou smrt v úzké soutěsce řeky Salentze pod dnešním mostem. Farinet byl ve Švýcarsku ale spíše hrdinou typu Robina Hooda a kromě mostu dal své jméno i vinicím obklopujícím okolní svahy a také stezce, jež vede ze Saillonu, a na níž velké skleněné skulptury přibližují jeho život. 97metrový most vede k nejmenší vinici na světě zapsané a ověřené v zemské knize. Vinička má jen tři keře a dnes patří tibetskému dalajlámovi.

TRAVERSINA

Design v soutěsce

V březnu 1999 zničila kamenná lavina spektakulární, pouze tři roky starý most ze dřeva a ocelových lan Traversina Steg I. Neštěstí se stalo novou příležitostí pro designérské studio Conzett Bronzini Gartmann, podle jehož návrhu byl postaven i původní most. O 70 metrů dále tak v roce 2005 vznikl nový designový most, který je zajímavý mimo jiné i tím, že jeho dřevěná podlaha je konstruována jako schody. 62 metrů dlouhý most dokonale zapadá do KRAJINY přírodních památek Viamala a přitahuje nejen turisty, ale také obdivovatele mostní architektury. Klene se nad roklí Traversinatobel a je součástí trasy ViaSpluga, čtyřdenní kulturně-historické dálkové túry.

NIOUC

Pavoučí most

Řetězový visutý most Niouc ve Val d’Anniviers byl postaven již v roce 1922, a sice na Dopravu vody do osady Briey přes úzkou a hlubokou soutěsku řeky Navizence. Pak upadl v zapomnění, až ho v roce 1996 dvacet nadšenců zrenovovalo a znovu otevřelo veřejnosti. Most se pne 190 metrů vysoko, což jej činí nejvyšším visutým mostem pro pěší na světě a také vůbec nejvyšším mostem v celém Švýcarsku. Dnes se na něm provozuje bungee jumping. Místními je přezdíván „pavoučí“ podle své struktury a také lidí skákajících na laně. Vypadají jako pavouci spouštějící se po svém vlákně dolů.

RAIFFEISEN-SKYWALK

Nejdelší ve Švýcarsku

Most Raiffeisen-Skywalk leží v alpském předhůří kantonu Schwyz v oblasti Sattel-Hochstuckli přímo u horní stanice lanovky Stuckli Rondo. Byl otevřen v roce 2010 a se svou délkou 374 metrů se řadí k nejdelším visutým mostům pro pěší na světě. Díky své konstrukci je vhodný i pro vozíčkáře a dětské kočárky. V nejvyšším bodě vede nad zemí ve výšce 58 metrů a seshora lze kromě stromů a bobové dráhy obdivovat i soutěsku Lauitobel.

BHÚTÁNSKÝ MOST

V nejrozlehlejším borovicovém lese v Alpách se v přírodní rezervaci Pfynwald nachází bhútánský most. Klene se přes ohromný impozantní přírodní příkop Illgraben – walliský „Grand Canyon“ –, který se vlivem neustálé eroze každým rokem zvětšuje. 133 metrů dlouhý most postavený v roce 2005 však nemá překonávat jen krajinné překážky. Společné dílo Švýcarska a Bhútánu si dalo za cíl vybudovat kulturní spojení mezi oběma státy. Most je také symbolem propojení mezi německy a francouzsky mluvícími obyvateli kantonu Wallis.

SAVIÈSE

Podél vodních kanálů

Na turistické stezce „Bisse du Torrent-Neuf“ je zavěšeno visutých mostů hned pět. Historie trasy ale sahá do minulosti mnohem hlouběji. Bisse znamená ve francouzštině vodní kanál. Dřevěné kanálky na Dopravu drahocenné vody byly v těchto místech, často ve skále, budovány již roku 1430 a fungovaly neuvěřitelných 500 let. Po roce 1934 byly odstaveny a chátraly. Od roku 2008 jsou průběžně renovovány a s nimi i skalní cesta podél nich. Její součást tvoří i pět nových mostů o délkách 88, 92, 100, 127 a 140 m. Ohromující jsou kromě vlastní cesty i bohaté výhledy do údolí Morge a na silnici vedoucí do průsmyku Sanetsch.

HOHSTALDEN

Jistější cesta do školy

Překonání říčky Engstlige na cestě do města je pro rodinu Wäflerových a jejich tři děti denním chlebem. Svou pracovitostí, s pomocí sponzorů a dobrovolníků, se jim podařilo v roce 2006 vybudovat ve své době nejdelší pěší lanový most v Evropě o rozpětí 155 metrů. Most se, stejně jako většina jiných, stal vzápětí turistickou atrakcí okolních pěších tras. Wäflerovi pověsili svá původní povolání na hřebík a otevřeli si malou hospůdku, která zpříjemňuje turistům výlety nejen do blízkých luhů uznaných za památku národního významu.

EUROPAWEG

Na cestě k Matterhornu

Europaweg je část trasy slavného vysokohorského treku Tour Monte Rosa. Než byl v červenci 2010 otevřen nový 250 metrů dlouhý visutý most, museli tuto „královskou etapu“ z Grächenu do Zermattu z bezpečnostních důvodů uzavřít. Jeden z nejvýše položených mostů v Evropě překlenuje ve výšce 2 350 metrů nad mořem část svahu, kde v minulosti spadla kamenná lavina. Provází ho ale smůla. Již tři měsíce po otevření ho poničil nečekaný pád kamení. Na jaře začnou práce na jeho opravě, aby byl na letní sezonu opět v provozu.

Autor článku: Kateřina Sochová