Zřícenina hradu Lichnice v zimě

Když se člověk podívá na tuto zříceninu, nikdy by neřekl, že ve své době se jednalo o nádherný a přímo velkolepý hrad, který vznikl na ostrohu mezi romantickým Lovětínským údolím a Hedvičiným údolím (původně se mu říkalo Peklo, později v Pekelničkách, Pekelničky či Mezihoří) a dříve náležel jak královské koruně, tak jednomu z nejpřednějších šlechtických rodů. Původně se tomuto kopci a hradu na něm vzniklému přezdívalo Světlík (též se uvádí jméno Světlice), teprve později se z něj stal Lichtenburk, to když bylo módní záležitostí dávat hradům německá jména. Teorií o vzniku tohoto pojmenování je několik. Podle jedné získal hrad toto jméno kvůli tomu, že býval vždy ozařován vycházejícím sluncem a jeho paprsky se odrážely od světlého kamene mnohem více než od ostatních kopců, jež byly porostlé lesem. Pravděpodobnější je však vysvětlení, že má znamenat něco jako hrad Světlíkův, a to od Smila z Lichtenburka, zvaného někdy jako Smil Světlík, který zemřel v roce 1269 a jeho potomci se psali jako páni z Lichtenburka. Jeho otcem byl budyšínský župan Jindřich ze Žitavy, jenž držel hrad Lichtenburk jako královské léno. Sám hrad byl poprvé zmíněn k roku 1251, aby byl králem Václavem IV. zastaven Štěpánu z Opočna. Ten byl v roce 1397 zabit na Karlštejně a hrad byl následně opětovně vyplacen z nešťastné zástavy. Za husitských válek ho roku 1421 dobyl Hynek Krušina z Lichtenburka spolu s Pražany. Ti ho poté odevzdali Janu Městeckému z Dobrušky a Opočna, jenž do roku 1420 býval součástí husitské šlechty, aby se později navrátil do lůna římskokatolické církve a slíbil věrnost králi Zikmundu Lucemburskému. Hrad se tak ocitl pod vládou purkrabího Petra Lišky, za něhož obléhali Lichnici Sirotci. Ti ho sice nedobyli, ale v následujícím roce se jejich vůdce Hertvík z Rousínova domluvil s Janem Městeckým z Dobrušky a Opočna na tom, že bude Lichnice odevzdána Sirotkům. Hertvík z Rousínova dostal Lichnici jako zástavu od císaře Zikmunda Lucemburského. Po jeho smrti roku 1455 odevzala česká koruna Lichnici Burianovi Trčkovi z Lípy, ale již v roce 1470 ho lstí ovládl rytíř Vít z Rzavého, jenž loupil a i jinak králi škodil. Hrad pak převzal král Vladislav II. Jagellonský, který ho odevzdal Johaně z Rožmitálu, vdově po králi Jiřím z Poděbrad. Od jejího syna Jindřicha mladšího ho vyplatil český král, který ho prodal roku 1489 Mikuláši mladšímu Trčkovi z Lípy. Po něm drželi hrad: Johana z Březovic, Zdeněk Trčka z Lípy a v letech 1534-1550 Jan mladší z Lípy, jehož strýc Vilém Trčka z Lípy prodal Lichnici Albrechtu a Václavu Robmhápovým ze Suché. V roce 1578 se stalo lichnické zboží alodiálním statkem, aby sám hrad roku 1610 vyhořel a po třicetileté válce byl na rozkaz císaře Ferdinanda III. pobořen. Od té doby sloužily jeho zbytky jako stavební materiál pro všechny lidi v celém jeho okolí, nebylo tehdy domu nebo hospodářských stavení, kde by nějaký kámen z Lichnice ve zdech nebyl. V roce 1932 získal zříceninu Klub čs. turistů, který ho v letech 1933-1950 spravoval a opravoval prostřednictvím „Sboru pro záchranu Lichnice“ vedeného Ing. Janem Fričem. Následně se Lichnice dostala do rukou státu a byl spravován Okresním národním výborem, resp. Okresním úřadem v Chrudimi, aby se roku 2000 stal majetkem města Třemošnice, které se spolu s dalšími příznivci hradu snaží o jeho obnovu.