Areál mikulovského zámku

Fotografie (27) • Foto: Franta

V místech, kde prosluněné svahy Pálavy spadají k rakouské hranici, se na posledním skalnatém návrší vypíná pohádková silueta zámku, připomínající při pohledu z dálky královskou korunu. Rozsáhlý zámecký areál (spolu se zahradou dlouhý na 250 a široký 150 metrů) je pak jednou z hlavních dominant překrásného jihomoravského města.

(Pro ty, kdo zde nikdy nebyli, pak uvádím i ty další, jimiž je i Kozí hrádek a především ta odlesněná „hora“, jejíž témě je ozdobeno kaplemi a jež je nazývána Svatým kopečkem.)

V půlce 11.století stávalo na zámeckém vrchu menší hradisko, které patřilo českým knížatům. Ve třicátých letech 13.století zde páni z Drnholce (větev Kouniců) vystavěli hrad. Ten se rozšiřoval za Lichtensteinů, kteří mikulovskému panství vládli až do poloviny 16.století. Hrad býval natolik dobře postavenou pevností, že si na ní zuby vylámali i husité.

(Jen tak pro zajímavost – v polovině 15.století v jeho zdech pobývala i ta slavná „bílá paní“ Perchta z Rožmberka, bohužel v nešťastném manželském svazku s Janem Kryštofem z Lichtenštejna).

O sto let později byl hrad díky hrozícímu tureckému vpádu do střední Evropy přestavěn na mohutnou renesanční pevnost. Po krátkém mezidobí, kdy mikulovské zboží obhospořadovala uherská šlechta – rod Kerecsenyiů, jej od roku 1575 až do konce druhé světové války vlastnili rakouští Dietrichsteinové. Kardinál František Dietrichstein se po bitvě na Bílé hoře stal nejvyšším moravským úředníkem a celou zemi tehdy spravoval právě z mikulovského zámku.

1645 jej dobyli Švédové a bez dovolení si zapůjčili podstatnou část knihovny, kterou odvezli do své domoviny a už ji nikdy nevrátili. V prosinci roku 1806 zde pobýval Napoleon a roku 1886 bylo na zámku uzavřeno příměří mezi Rakouskem a Pruskem.

22.duben 1945 se stal pro mikulovský zámek „černým dnem“, neboť jej ustupující německá armáda zapálila a on celý vyhořel.

Při tom byla zničena jak původní malířská výzdoba spolu s mobiliářem, tak i cenné sbírky Moravského muzea – např.rozsáhlé sbírky porcelánu, kostýmy vídeńské opera či „slavná“ čelist neandertálce z jeskyně Šipka u Štramberka...

Mezi léty 1947 až 1960 proběhla podle plánů arch.O.Oplatka generální rekonstrukce.

My se ještě krátce seznámíme se stavebním vývojem areálu hradu a později zámku:

Jeho nejstarší částí je vysoká okrouhlá věž, která byla zbudována na vrcholu skaliska a chránila hradní palác a ve skále vytesanou cestu do nádvoří. Na přelomu 13. a 14.století vzniklo předhradí, věž byla upravena na kapli a nadstavena polygonální přístavbou. Hradních objektů pak dále přibývalo a posledním fortifikačním prvkem bylo zbudování předsunuté dělové věže na skále severně od zámku, která nese jméno Kozí hrádek.

Před polovinou 16.století byly na hradbách vystavěny čtyři renesanční bastiony - a když pak Kerecsenyiové začali s přestavbou hradu na renesanční zámek, který dokončili až Dietrichsteinové v roce 1618 - byly do něj včleněny i ty bastiony a vlastní zámek pak tvořila třípatrová budova o nepravidelném půdorysu.

Největší z bastionů byl italským stavitelem Gialdim změněn na reprezentační Sál předků a fasáda zámku získala sgrafitovou omítku. V předzámčí nechal kardinál zbudovat zámecké divadlo a knihovnu, později přibylo i hospodářské předdvoří s velkým sklepem, kterému dominoval obří sud na víno.

Po požáru v roce 1719 pak došlo k veliké pozdně barokní přestavbě celého zámku, při níž byl celý zámecký trakt snížen o jedno patro. Trvala až do roku 1723 a vedl ji arch.G.A.Oedtl.

Při ní prošly změnou i všechny interiéry a první předdvoří bylo změněno na čestný dvůr.

Ve dvacátých letech 18.století vznikla tzv.letní jezdecká škola (dnes hotel), jízdárna (v ní je v současnosti divadelní sál) a nové hospodářské budovy. Původní divadelní sál prošel proměnou na knihovnu.

Stavební vývoj zámku dovršila klasicistní budova správy panství počátkem devatenáctého století a z mikulovského zámku se stal rozsáhlý a členitý areál se dvěma předdvořími, vlastním zámkem a dvěma zámeckými nádvořími.

Do podoby, kterou známe dnes, ale zámek dospěl už v roce 1730 (a pak samozřejmě po generální obnově roku 1960) a o vnitřní výzdobu se podělili dva umělci – malíř J.Prenner a sochař I.Lengelacher. Ten druhý je i autorem soch při cestě do zámku i té brány do zahrady na východním úpatí zámeckého kopce. Vstup do zahrad v jižní části areálu umožňovala salla terrena, jejíž výzdoba kupodivu přežila i ty ničivé požáry.

Dnes zámek slouží jako muzeum i hotel a je samozřejmě využíván také ke kulturním účelům...

Poslední aktualizace: 14.4.2019

Areál mikulovského zámku na mapě