Ve druhé polovině prosince roku 2011 jsme s kamarádem navštívili zmíněné muzeum. Po zazvonění na vrata přišel nevrlý, nastydlý pán, kterého naše přítomnost zjevně obtěžovala. V rychlosti oddrmolil naučené povídání, na otázky odpovídal s nechutí a velmi úsporně, takže jsme s prohlídkou byli hotovi asi za deset minut. Bral bych to jako daň za předvánoční čas, ale můj druhý kamarád, středoškolský profesor mi sdělil, že se stejnými způsoby se setkal i on, když tam byl se studenty. Sbírka je to však opravdu úžasná. Jenom ten lidský faktor. Ve světle uvedených skutečností se výše vstupného jeví jako značná.
Zpět na příspěvek Automuzeum Praga