Azorské ostrovy (1): Seznámení s Azory

Azorské ostrovy (1): Seznámení s Azory (09/2022)

Azorské ostrovy (portugalsky Ilhas dos Açores) nebo také jen Azory (Açores) je souostroví ležící v Atlantském oceánu, které je ze správního hlediska zámořským autonomním územím Portugalska, tj. považuje se za součást Evropy. Skupina ostrovů v Atlantiku zahrnující Azorské ostrovy, Madeiru, Kanárské ostrovy a Kapverdy se uvádí také pod souhrnným názvem Makaronésie.

Azorské souostroví tvoří devět obydlených ostrovů, které lze rozdělit do tří základních skupin: západní (Flores a Corvo), střední (Faial, Pico, São Jorge, Terceira a Graciosa) a východní (São Miguel a Santa Maria). Pro skupinu ostrovů Faial, Pico a São Jorge v centrální části se používá také název Triângulo (Triangl, Trojúhelník). Ačkoliv geograficky leží Azory v Evropě, geologicky to neplatí pro dva nejzápadnější ostrovy Flores a Corvo, které leží již na litografické desce amerického kontinentu.

Pojmenování souostroví, evokující české psí jméno, pochází pravděpodobně od slova açor (jestřáb). Tyto dravce prý spatřili první objevitelé létat nad ostrovy a až později se zjistilo, že šlo o káňata, ale pojmenování ostrovům již zůstalo. Portugalci tehdy neobydlené ostrovy obsadili v roce 1453, i když mořeplavcům některých jiných národů byly známy už dříve. Ke každému ostrovu místní přiřazují jednu barvu, což má charakterizovat určité rysy ostrova a zdůraznit, že každý ostrov z Azorského souostroví je jiný.

Počet obyvatel Azorských ostrovů je 242 497 (sčítání obyvatel v roce 2020). Nejhustější zalidnění je na ostrově São Miguel, druhé místo patří ostrovu Terceira, pak dlouho nic a následují Faial a Pico. Úředním jazykem je portugalština. Oficiální měnou je Euro. Z hlediska časového pásma je na Azorských ostrovech o 2 hodiny méně než v České republice a o 1 hodinu méně než na pevninském Portugalsku.

My jsme si pro naši cestu v první polovině září roku 2022 vybrali k návštěvě ostrovy dva – Pico a São Miguel. Proč? To se mimo jiné dozvíte v tomto článku.

Největším ostrovem Azor je SÃO MIGUEL (Svatý Michal, "Zelený ostrov") nacházející se ve východní skupině. Hlavním městem ostrova a celého souostroví je Ponta Delgada ležící na jeho jižním pobřeží. Ostrov São Miguel je z celého souostroví nejvíce navštěvován a skrývá také nejvíce různorodých a nejpopulárnějších turistických atraktivit. Nachází se zde mezinárodní letiště, na které míří nejvíce azorských mezinárodních letů. Někdy bývá tento ostrov také synonymem pojmu Azory, tedy převážná většina těch, kteří vám oznámí, že letí na Azory, tím obvykle myslí São Miguel. Tento "Azor" jsme samozřejmě chtěli také vidět, a i přes nějaké to zklamání z přílišného očekávání oproti následné realitě nelze São Miguelu upřít několik, v rámci souostroví, opravdu excelentních prvenství.

Jedním z nich je výskyt hojných přírodních horkých pramenů, které lze výborně využít především v případě nevlídného počasí. Největší termální bazén se nachází v městečku Furnas v parku Terra Nostra, pramen, který jej napájí, má teplotu 35–40 °C. Další předností ostrova jsou dlouhé písečné pláže, které při dobrém počasí poskytují těm, kterým nevadí vlny a poměrně chladná voda, možnost koupání v oceánu. Největším lákadlem ostrova jsou však krásná kráterová jezera v oblasti Sete Cidades a kráterové jezero Lagoa do Fogo, která nechybí v žádném propagačním materiálu o Azorských ostrovech.

"Azorské ostrovy poskytují neposkvrněnou přírodu, odpočinek od civilizace, jsou jedinou exotikou v Evropě" a podobné slogany si můžeme přečíst ve většině materiálů o Azorech. Nemohu mluvit za všechny ostrovy, ale pro velkou část São Miguel to určitě neplatí. Celkový charakter ostrova utváří kulturní, převážně zemědělsky využívaná krajina. Zelenou barvou ostrova není barva lesů nebo pralesů, ale barva pastvin a polí se zemědělskými plodinami. Lidé se museli nějak živit a jsme na ostrově, tedy na omezeném prostoru. A ano, u nás už také dávno není původní stepní krajina…. A to, že jsme tu očekávali více exotiky a méně civilizace, je náš problém, a svědčí to o tom, že vlastní zkušenosti z cest jsou prostě nenahraditelné. Více o São Miguel v navazujícím článku.

Ostrov SANTA MARIA (Svatá Marie, "Žlutý ostrov"), který byl objeven portugalskými mořeplavci jako první, patří se São Miguelem do východní skupiny. Nejjižněji položený ostrov má nejteplejší klima z azorského souostroví a nachází se zde krásné písečné pláže. Mezi Azořany je oblíben pro trávení letní dovolené. Žlutá barva byla ostrovu přiřazena z důvodu, že je zde nejvíce hodin slunečního svitu z celého souostroví.

Druhým rozlohou největším ostrovem azorského souostroví je ostrov PICO (Vrchol, "Šedý ostrov"). Všechny azorské ostrovy jsou sopečného původu, ale tento ostrov je výjimečný nádherným kuželovitým stratovulkánem, který se vypíná uprostřed ostrovní krajiny a je jednoznačně dominantou celého ostrova, ale i celého Trianglu. Sopka Montanha do Pico s nadmořskou výškou 2 351 m n. m. je nejvyšším vrcholem souostroví a zároveň celého Portugalska. Výstup na Pico byl tak lákavý, že jsme tento ostrov zařadili do naší cesty a na sopku vystoupali. Nebyla to procházka v růžových zahradách, ale neskutečné štěstí na počasí nám umožnilo fantastické výhledy z vrcholu a zážitek na celý život. Dalším fenoménem ostrova Pico jsou vinice, zapsané jako kulturní památka na seznamu Světového dědictví UNESCO. Hlavy vinné révy jsou pěstovány na minimu půdy v malých čtvercích ohrazených zídkami z šedých lávových kamenů. Je to na pohled velmi působivé, ale vytvořit a udržet něco takového musela být neskutečná lidská dřina. O Picu více v samostatném navazujícím článku.

Další mezinárodní letiště, které lze využít pro přímé lety z Evropy na Azory, je na ostrově TERCEIRA (Třetí, "Fialový ostrov"). Terceira je svou rozlohou třetí největší v souostroví a také byla objevena jako třetí v pořadí – odtud jméno ostrova. Největší město na Terceiře a zároveň nejstarší město celého souostroví, historické Angra do Heroísmo, bylo zapsáno na seznam Světového dědictví UNESCO. Také na tomto ostrově podle dostupných informací převažuje zemědělská činnost a pastviny jsou úhledně uspořádány do hráškově zelených čtvercových ploch. Fialová barva je ostrovu přiřazena podle hojného množství vysazených hortenzií, které kvetou modře, růžově, bíle, ale také v barvě lila.

SÃO JORGE (Svatý Jiří, "Hnědý ostrov") je podlouhlý ostrov ve střední skupině. Ostrov je méně navštěvovaný, ale to mu určitě nijak neubírá na kráse, naopak. Rozlehlé ploché pláně na úpatí útesů, zvané fajãs, vznikly výrony lávy a jsou velmi úrodné a pěstuje se na nich ovoce, zelenina, obilí a další plodiny. Ostrov je proto spojován s hnědou barvou, která představuje bohatou úrodnou půdu fajãs. Typické jsou časté mlhy, ze kterých se vynořuje hřbet ostrova se svými strmými útes a ostrov je také známý výrobou lahodných sýrů.

FAIAL ("Modrý ostrov") je druhým z ostrovů střední skupiny, na kterém se nachází mezinárodní letiště (Horta). Je nazývaný modrým ostrovem podle velkého množství vysazených hortenzií, jejichž odstíny modré má na svědomí stupeň kyselosti zdejší půdy. Jméno Faial nebo taky Fayal dostal ostrov kvůli velkému počtu stromů Faya (Myrica faya) – voskovník makaronéský. Sopečná aktivita na tomto ostrově je ještě v živé paměti, kdy sopka jménem Capelinhos vytvořila v 50-tých letech 20. století po rok trvajících erupcích na západním pobřeží ostrova velkou písečnou dunu a seizmické otřesy zničily mnoho domů.  

Pokud na São Jorge jezdí málo turistů, pak na GRACIOSU (Půvabná, "Bílý ostrov") nejezdí téměř nikdo. Ostrov by měl být podle strohých informací na internetu převážně zemědělským. Typické jsou četné větrné mlýny s kopulovitou střechou a bílé domky, postavené z lávy, která časem již zesvětlala.

Dva nejvzdálenější ostrovy FLORES a CORVO v západní skupině budou pro Evropana pravděpodobně nejvíce exotické. Trochu mě mrzí, že až sem jsme se nedostali. Ostrov Flores (Květiny, "Růžový ostrov") má nejvíce srážek z celého souostroví a je tu díky tomu hodně zeleně, vodopády a kus divoké přírody. Růžová je barva všudypřítomných kvetoucích rostlin. Přilehlý menší ostrov Corvo (Havran, "Černý ostrov") tvoří v podstatě jeden sopečný kráter s jezerem. Pohled do kráteru bude při pěkném počasí uchvacující. Barvou ostrova je černá láva, ze které jsou postaveny také příbytky místních.

POČASÍ na Azorských ostrovech je kapitola sama pro sebe. Tzv. azorská tlaková výše – stálá tlaková výše, která sahá od Azor až po Bermudy, a její aktuální pozice nad Atlantikem, zásadním způsobem ovlivňuje počasí celé oblasti a nejen jí, ale i počasí třeba u nás v Evropě. Další významný vliv na počasí na ostrovech má Golfský proud, díky kterému se zde sice nesetkáme s výraznými teplotními výkyvy, ale charakter počasí na ostrovech je velmi proměnlivý a během dne se mohou vystřídat téměř všechny typy počasí.

V letních měsících se teploty ve stínu pohybují od 17 do 26 °C, v zimních měsících od 12 do 17 °C, hodně větrno je po celý rok a ostrovy jsou bohaté na srážky, nejvíce prší v prosinci, nejméně v červenci. Množství srážek na jednotlivých ostrovech není stejné, snižuje se směrem od západu k východu. Nejvíce prší na západní skupině ostrovů, ostrov Flores má průměrně 1600 mm za rok, zatímco Santa Maria 800 mm.

Další významnou roli hraje nadmořská výška, kdy na pobřeží může být na koupání a na vrcholu Pica na bundu. Výšková stratifikace hraje roli na všech ostrovech. Například i v dny, kdy bylo na pobřeží ostrova São Miguel slunečno, pro otužilejší i na koupání, v centrální části ostrova se držely mraky, viditelnost na kráterová jezera byla celý den nulová a pocitová teplota ve větru a mlze nízká.

Přehled o průměrném počasí pozorovaném v místě Ponta Delgada zde: Počasí Azory - Ponta Delgada

My jsme měli při naší cestě na Azory (první polovina září) štěstí na počasí pouze na ostrově Pico a proto se nám tak vydařil výstup na vrchol sopky, což nebývá taky úplně běžné. Zato na ostrově São Miguel jsme za celý týden nebyli schopni odchytit počasí tak, aby bylo vidět slavná kráterová jezera, jak je prezentují na propagačních fotografiích, tedy s modrou oblohou, nebo spíše abychom přes oblačnost vůbec něco viděli. A to jsme neustále sledovali webkamery a vývoj počasí v aplikaci, a i jeli na vyhlídku a neviděli nic, protože než jsme dorazili do cíle, počasí se úplně změnilo. Jezero v kráteru Fogo jsme z horní vyhlídky neviděli vůbec a nebylo nic vidět ani na webkamerách, které jsem sledovala ještě i nějakou dobu po našem návratu domů. A z dolní vyhlídky se nám to jednou podařilo, ale pohled na jezero se odkryl jen na malou chvíli.

Odkaz na webové kamery na Azorech, utříděné podle jednotlivých ostrovů: https://www.visitazores.com/en/webcams

PŘÍLET NA OSTROVY A PŘELETY MEZI OSTROVY – Na Azorských ostrovech jsou tři mezinárodní letiště, na ostrovech São Miguel (Ponta Delgada), Terceira (Lajes) a Faial (Horta). Na ostatních obydlených ostrovech jsou malá letiště pro vnitrostátní lety. Mezinárodní lety obstarává nejčastěji portugalská TAP, vnitrostátní lety výhradně portugalská SATA, dceřiná společnost TAP. V minulosti byly některé přelety mezi ostrovy zdarma za dodržení určitých podmínek nákupu letenek. Dnes už tato výhoda pro turisty není dostupná (od listopadu 2021), pouze pro rezidenty Azorských ostrovů a studenty na ostrovech. Letiště na Azorech fungují pouze přes den.

Přiletěli jsme se společností TAP z Prahy přes Lisabon na São Miguel večer a chtěli jsme hned pokračovat dále na Pico, což bylo ale možné až druhý den ráno, první vnitrostátní lety jsou zde provozovány od 7 hod. Letiště je poměrně malé, ale veřejná část letištní haly je otevřená 24 hodin, tj. je možné v ní zůstat přes noc a čekat na ranní lety. Nocovali jsme tam na sedadlech, což bylo šílené hlavně kvůli puštěné klimatizaci a těm děravým kovovým studeným sedadlům, prostě nám byla dost zima. Takže pokud chcete absolvovat přespání v letištní hale, vezměte si něco teplého na spaní. V hale nocovala ještě jedna dvojice, jinak tam nikdo nebyl a zaměstnanci si nás nevšímali ani při odchodu ani při příchodu do práce.

Přepravce SATA létá mezi ostrovy malými vrtulovými letadly. Při přeletu na Pico bylo krásné počasí a výborná viditelnost, nezapomenu na pohled přímo do kráteru sopky Pico, kterou pilot ladně obletěl a letušky se s úsměvem také dívaly z okýnka. Na letišti na ostrově Pico bylo po ránu úplně mrtvo, museli jsme tu čekat přes hodinu, než přišla paní z půjčovny aut do práce.

LODNÍ SPOJENÍ mezi vzdálenými ostrovy bylo zrušeno, protože se nevyplatilo. Lodě jezdí celoročně pouze v Trianglu, tj. mezi ostrovy Pico – Faial – São Jorge, a v letní sezóně také na Terceiru a Graciosu. My jsme lodní spojení nevyužili, takže nemohu poskytnout žádné informace. Rovněž jsme nevyužili žádnou místní pozemní dopravu na ostrovech.

PĚŠKY se jak po ostrově São Miguel, a i po ostrově Pico chodí jen obtížně, ale samozřejmě záleží na úhlu pohledu. Někteří turisté si na internetu takový způsob přemisťování po ostrovech pochvalují. Neprovozujeme gaučink, chodíme hodně, ale vesměs po horách. Na Azorech takových možností mnoho není. Pokud nepočítám výstup na Pico, pak těch pár turistických stezek, které tady jsou a nevedou přímo mezi kravami nebo po silnici, je opravdu poskrovnu. Není to prostě Madeira se svými levádami, pokud to takto mohu srovnat, a ani zde nejsou velice žádné hory.

Ostrov São Miguel pokrývá vesměs krajina přetvořená člověkem, ve které převládají pastviny a pole a která je protkána sítí asfaltových komunikací. Prostě civilizace. Přechod celého ostrova pouze pěšky si vůbec nedovedu představit. Ostrov Pico už je větší pohoda, ale mladá sopečná krajina také není zrovna pěším rájem. A opět i tady je hodně pastvin a přes centrální náhorní planinu se dá jít pouze po asfaltové silnici.

Odkazy na turistické trasy na Azorských ostrovech: https://trails.visitazores.com/en/azores-islands, https://itrails.visitazores.com/en/trilhos

AUTO jsme na obou ostrovech zamluvili již s předstihem z domu na běžném portále. Nebylo to nejlevnější a dražší při přepočtu na jeden den bylo půjčení auta na ostrově Pico. Čím je ostrov menší, tím je nabídka aut omezenější a půjčovné vyšší. Zvláště v sezóně bych nečekala na poslední chvíli, protože už pak nebude žádný výběr. Letní ceny půjčovného aut jsou vyšší než mimosezónní.

UBYTOVÁNÍ jsme volili v soukromí přes platformu booking. Nabídka těch levnějších je s postupem času omezenější a v sezónu vám toho na výběr už moc nezbude, pokud neučiníte rezervaci včas. Letní sezóna je také citelně dražší. Dříve málo navštěvované ostrovy jsou čím dál více populární a turistů přibývá. Na ostrovech jsou i kempy, ale s ohledem na nevyzpytatelné počasí jsme tento způsob, přestože ve stanu spáváme na našich cestách poměrně často, nezvolili.

Na některých domech se můžete setkat s tabulkou a nápisem Al (Alojamento Local – místní ubytování), což znamená, že vlastník nemovitosti má licenci v portugalském systému krátkodobého rekreačního ubytování. Toto ubytování může být uvedeno také na platformách jako je Booking nebo Airbnb.

Pro výběr ubytování byla nejpodstatnějším kritériem poloha domu tak, abychom byli v dobré dojezdové vzdálenosti k různým cílům, tj. spíše ve střední části ostrova. Cena ubytování nebyla v září vysoká a v apartmánech bylo veškeré vybavení. Ubytovatelé mluvili anglicky, byli velmi příjemní a vše bylo bez problémů, až na tu poslední noc u Pedra. Před odletem domů jsme na São Miguel spali v soukromí blízko letiště, protože jsme už znovu nechtěli bivakovat v té klimatizované letištní hale. Ubytování u Pedra bylo naprosto šílené, ale v pěší vzdálenosti od letiště v tu dobu jediné volné. O Pedrovi více v navazujícím článku o ostrově São Miguel.

Co se týká JÍDLA V RESTAURACÍCH, na Azorech je vynikající, byli jsme z něj nadšení, a ceny nebyly nijak závratné. Možná, že je to i tím, že jsme milovníci ryb a mořských plodů, a kde jinde si zajít na ryby než na ostrovech v Atlantiku. A také, jak nám řekl domácí v ubytování na São Miguel: „Určitě musíte zajít na steak, protože na ostrově je více krav jak lidí“. Steak byl také velkým pochutnáním. Překvapením pro nás byl ale styl provozu místních restaurací. Kdo nemá rezervaci jakoby ani nebyl! Také není obvyklé vejít do restaurace a hledat si stůl, a to i když vidíte prázdná místa už od vchodu. Nakonec jsme se ale vždy najedli i bez rezervace.

Když na ryby, tak do rybí restaurace. Na ostrově São Miguel jsme si našli dvě, které byly při cestě tak, abychom je zahrnuli do našeho výletu. Jedna z nich byla zavřená (O Pescador v Rabo de Peixe) a nevíme, jestli aktuálně nebo napořád, a do druhé jsme stáli v řadě před vchodem, naštěstí to postupovalo celkem rychle (Bar Caloura). Pán, který to tam organizoval u vchodu, tedy to – kam si kdo, kdy a jestli vůbec, sedne, si funkci vysloveně užíval. Ale ryby měli čerstvé a prostě fantastické. Sépie a mušle – kuželnatky (lapas) jsme nakonec zvládli v restauraci O Silva v Ribeira Grande, kde nás nejprve nechali nějakou dobu stát bezradně na recepci, protože jsme neměli tu rezervaci, ale nakonec nás přece jen usadili k malému stolu pro dva.

Chobotnice jsme si dali v Ponta Delgada, kde jsme původně chtěli do vyhlášené restaurace A Tasca, ale tam stála taková fronta na stůl, že jsme to vzdali, a šli do nedaleké Taberny Açor, kde byli velmi milí a usadili nás za stůl venku. V městečku Nordeste na východě ostrova jsme měli štěstí na polední menu v bufetu na náměstí, kam jsme vběhli za šíleného lijáku. No a konečně ty vyhlášené steaky. Na ty jsme zašli do restaurace A Casa do Abel v městečku Água de Pau. Na Picu jsme byli krátkou dobu a z toho jeden den zabral výstup na sopku. Stihli jsme zde pouze polední menu v bufetu Clube Naval v São Roque, kde byli na obědě místní a odsýpalo to tam.

V geotermální oblasti ve Furnasu se připravuje cozido, maso se zeleninou dušené v jednom hrnci zahrabaném v zemi. Přiznám se, že cozido jsme neokusili. Pravděpodobně musíte také rezervovat dopředu. Představa dušeného masa a zeleniny, z čehož polovinu tvořila půlka hlávky zelí, nás moc nelákala. Zkusili jsme také koupit bolo levedo – místní typické pečivo, takový plochý bochánek z kynutého sladkého těsta. Pouze jednou, s báleši, které dělávala moje babička, se to prostě srovnat nedá, i když to na první pohled vypadalo podobně. Městečko Vila Franca do Campo na jižním pobřeží je zase známé výrobou queijadas, muffínů s tvarohovou náplní. Jsou dobré, jen pro mě moc zasypané cukrem.

Na menších ostrovech, tedy pravděpodobně na všech ostrovech mimo São Miguel, je asi problém na nějaké to teplé jídlo, mimo fast food, vůbec narazit. A mimo letní sezónu ještě větší. My jsme naštěstí zvyklí si vždy vozit pro jistotu svačiny zakoupené v místních obchodech. Na naše poměry je zde odlišná také otevírací doba jak restaurací, tak menších obchodů. Polední přestávka, tedy zavřené obchody, jsou mezi 13. a 15. hodinou, ráno otvírají od 9 hod. Velké supermarkety ale mají otevřeno celý den. Otevírací doba je v restauracích obvykle 12–15 hod. a 19–22 hod., mimo zavírací dny, což bývá zpravidla pondělí.

Domů jsme pak přivezli jako dárek vakuově balené sýry vyráběné na ostrově São Jorge, které jsou vyhlášené a koupili jsme je normálně v supermarketu v Pontě Delgadě. A dále místní sypaný čaj z ostrova São Miguel, který jsme koupili přímo u plantáže Gorreana.

KOUPÁNÍ V OCEÁNU je jen pro otužilé. Teplota vody se v první polovině září pohybovala podle odhadu kolem 18-20 °C, velké vlny byly pořád a na São Miguel nám i foukal dost silný vítr. Na ostrově Pico pláže nejsou, ale kolem pobřeží jsou v lávě uměle vytvořené malé zátočinky (Piscinas naturais), které jsou částečně chráněny před vlnami a mají i zábradlím zajištěný vstup do vody. Tato koupací místa jsou zakreslena v mapách.

Na São Miguel jsou dlouhé písečné pláže, většinou i pod dozorem plavčíka. Kdo má problém udržet se na nohách v písku promývaného vlnami nebo se v těchto vlnách pak vrátit zpět na břeh, raději se zde nekoupejte. Na ostrově existují i umělé bazény napouštěné mořskou vodou z oceánu a bazény s termální vodou. Za větrného a deštivého počasí, které jsme na ostrově zastihli my, se v oceánu v podstatě koupali jen místní kluci a můj manžel.

Při koupání v oceánu si určitě dejte pozor na velmi nepříjemného živočicha – měchýřovku portugalskou (caravela portuguesa, Physalia physalis). Jedná se o žahavce, který vypadá jako nafouklý fialový sáček, ze kterého visí chapadla. Problém je, že ta chapadla většinou nejsou vidět a ten „sáček“ plave na hladině a máte chuť jej rukou z vody vyhodit – uklidit ten odpad. Pokud tohoto živočicha uvidíte ve vodě nebo vyplaveného na pláži, nebo lidé budou pouze sedět na pláži a ve vodě nikdo, nechoďte se koupat. Požahání od měchýřovky je velmi bolestivé, často vyžaduje také zásah zdravotníka a někdy může končit až fatálně.

My jsme o caravele věděli z přípravy na cestu, a také se nám stalo (na Picu), že jsme ji ve vodě skutečně uviděli a rychle se snažili dostat na břeh. Až potom jsme si uvědomili, že se vlastně nikdo nekoupe. Ti lidé sedící na břehu ale bohužel pouze zírali a nikdo nás nevaroval. Naštěstí se nic nestalo. Na některých plážích nebo koupacích místech bývají informační tabule s fotkou měchýřovky, alespoň jako jakési varování, ale také ne na všech.

FAUNA A FLÓRA ostrovů nás vysloveně zklamala. Nejsem odborník přímo na botaniku, ale přece jen jsem studovala obor blízký, včetně předmětu ekologie živočichů a rostlin, a tak vidím přírodu v tomto ohledu trochu jinak. Ale i většina běžných turistů musí, když ne na první, tak na druhý pohled vidět, že té přírodně blízké vegetace se tady mnoho nezachovalo.

Kdysi pokrývaly většinu plochy Azorských ostrovů unikátní stálezelené lesy (laurisilva), ve kterých převažoval vavřín a jalovec, a tyto lesy obývali na ně navázané endemické druhy živočichů. Dnes jsou na ostrovech pouhé nepatrné zbytky těchto lesů, zachované ještě v mnohem menší míře než na Madeiře a velmi ovlivněné expanzí zavlečených druhů rostlin a intenzivním zemědělstvím.

Návštěvníci Azorských ostrovů většinou řeší, kdy kvetou hortenzie. Tato rostlina je nyní pro Azory typická a určitě jim přidává na fotografické atraktivitě, i když je introdukovaná, tedy nepůvodní (pochází z Asie). Místní vysazují hortenzie kolem silnic, na vyhlídkách, a hlavně kolem pastvin. Tam slouží v podstatě něco jako oplocení, protože tuto rostlinu krávy nežerou. Hortenzie se navíc dobře množí řízkováním a rychle roste, tudíž je pro tento účel velmi praktická. Doba kvetení hortenzií je tady od května do září, ale na počátku září jsme je zastihli kvetoucí už jen sporadicky a na stinných místech. Nejvyšší sezóna na hortenzie je v červenci.

Hortenzie mi opravdu nevadily, protože se nešíří samovolně krajinou a jako oplocení kolem pastvin vypadají opravdu dobře, a ještě plní tento praktický účel. Odlišná situace je ale například s rostlinou z čeledi zázvorovitých pocházející z himalájské oblasti Asie – motýlovcem (Hedychium gardnerianum), který porůstá celé rozlehlé plochy na Azorských ostrovech, dorůstá do výšky až 2,5 m a je vysoce invazivní, čím vytlačuje veškerou původní vegetaci. Rostlina kvete velkými klasnatými výrazně žlutými květy, ze kterých vyčnívá dlouhá červená tyčinka. Motýlovec byl zařazen mezi 36 nejinvazivnějších druhů rostlin světa. A ještě k tomu příšerně smrdí. Byl úplně všude, i na svazích obdivovaných kráterových jezer na São Miguel, i na ostrově Pico. Možná jsme byli na ostrovech zrovna v období, kdy kvete, a tak o víc byl tento zážitek intenzivní.

Na ostrově São Miguel byly v minulosti vysázeny celé lesy z nepůvodní jehličnaté kryptomerie japonské (Cryptomeria japonica), pocházející z jihovýchodní Asie, která byla kvůli produkci dřeva na ostrovy přivezena v polovině 19. století. Takovým lesem, spíše plantáží k těžbě dřeva, procházíte například z parkoviště ke známé vyhlídce na krátery Boca do Inferno v oblasti Sete Cidades.

Ve známé lokalitě Caldeira Velha s malými geotermálními bazénky, ležící na severním úbočí kráteru sopky Fogo na ostrově São Miguel, vznikl, dnes obdivovaný malý prales. Rostou v něm však na Azorech nepůvodní rostliny - stromové kapradiny (Cyathea cooperi) pocházející z Austrálie, akácie, bambus a samozřejmě vše prorůstá také ta smradlavka. Kapradiny jsou vysoké až 3 m a vlivem vlhkého klimatu a jakéhosi ponurosti tohoto místa, to zde působí jako výjev z pravěku. Pod tímto porostem najde všímavý botanik i endemické zástupce místní flóry.

Co na Azorech opravdu nezklame, je návštěva botanického parku Terra Nostra ve Furnasu, který byl založen více jak před 200 lety. Park je opravdu krásný se sbírkami různých druhů a poddruhů rostlin, včetně azorských endemických rostlin, a rostou zde velmi staré nádherné stromy. Geotermální bazén v parku je opravdu vynikajícím zpestřením pobytu na ostrově São Miguel. Ano, Terra Nostra je park vytvořený člověkem, ale nikdo prvoplánově netvrdí, že toto je příroda Azor. Je to obdivuhodné botanické dílo.

Co se týká fauny Azorských ostrovů, nežijí zde žádní nebezpeční živočichové, kromě v oceánu se nepravidelně vyskytující výše zmíněné měchýřovky. Ostrovy také nemají endemickou faunu, žijí zde introdukovaní živočichové, kteří se podmínkám odlehlých končin přizpůsobili. Mimo skotu domácího se v krajině hojně pohybuje např. králík divoký. Pestřejší je život ve vzduchu v podobě dravců, holubů skalních, mořských ptáků a na východě ostrova São Miguel žije endemický hýl azorský.

Azory jsou vděčnou základnou pro pozorování kytovců, proplouvajících vodami oceánu, nejhojněji snad začátkem léta. My jsme ale na velrybářském lodním výletě nebyli. Dobrým výchozím místem pro takovou výpravu je doporučovaná obec Lajes do Pico na jižním pobřeží ostrova Pico.

Našim silným zážitkem s místní faunou, bylo kromě výše zmíněného plavání s měchýřovkou, setkání s buřňákem šedým (Calonectris diomedea), na Azorech nazývaným Cagarro. Jedná se o většího mořského ptáka, který vypadá trochu jako velký šedý racek. Na ostrově Pico jsme spali v apartmánu, který se nacházel na samotě mimo vesnici a v blízkosti oceánu. V noci nás probudil šílený zvuk z venku, těžko říct, k čemu to přirovnat, možná k mrouskání koček, ale nějakých obrovských, v noční tmě a naprostém tichu snad i nadpozemských. Kdoví, co na ostrově žije!

Až po návratu domů, jsem se mailem dotazovala paní, u které jsme byli ubytováni, co je to za zvuk. Buřňák šedý, oblíbenec Azořanů. Nikdy by mne nenapadlo, že takové zvuky vydává pták, a ještě k tomu v noci. Buřňáci se pro ryby potápí až 15 metrů hluboko, do svých hnízd na pevnině se vracejí až za tmy a takto si mezi sebou „povídají“. Hnízdit začínají na Azorských ostrovech začátkem února a obsazují hnízda z předešlého roku. Koncem května snáší samice jedno vejce, mládě se vyklube za cca 55 dnů a osamostatňuje se za dalších 90 dnů, tj. mláďata vylétají z hnízd koncem října, kdy poprvé vyrazí na moře.

ODPADY A ODPADNÍ VODY – naše profesní deformace. Vždy si všímáme, jak se v oblasti nakládá s odpady, jestli čistí odpadní vody. Obecně musím říct, že je na ostrovech čisto, tj. neválí se zde odpadky, nejsou vidět černé skládky. Nádoby na tříděný odpad na ostrovech jsou a většinou jsou také zajištěny proti převrácení větrem. Kam ale dál s tím odpadem na ostrovech?

V podstatě na všech ostrovech mají skládku odpadu. Dle informací na internetu, na ostrově São Miguel je na skládku ukládáno až 70 % vyprodukovaného odpadu. Skládky odpadu vždy zabírají nějakou plochu a u ostrovů je tento problém kvůli omezené ploše tím větší. Skládky také produkují velmi znečištěnou průsakovou vodu, která se musí nějak likvidovat, což by se mělo provádět na čistírnách odpadních vod (ČOV). Některé azorské ostrovy však čistírnu odpadních vod nemají a veškeré splašky a také další odpadní vody jdou bez úpravy do moře. Na druhou stranu, v oceánu se ve velkém množství vody škodliviny naředí více než u nás v řece. Velkou skládku odpadů jsme viděli uprostřed ostrova São Miguel při silnici z Ponta Delgada do Ribeiry Grande (Aterro Sanitário). Na Picu je skládka odpadu ukryta mezi pobřežím a silnicí v blízkosti rekreačního místa Reserva Florestal de Recreido do Mistério de São João.

V roce 2016 postavili na ostrově Terceira spalovnu odpadů s využitím vzniklého tepla pro výrobu elektrické energie, do které vozí lodní dopravou také část odpadu zabaleného v balících z ostrova São Miguel. Projekt spalovny na ostrově São Miguel byl připravován, ale neuskutečnil se, také kvůli odporu obyvatel. To je stejné jako u nás, protože lidé nevěří filtraci spalin a neví, jak jsou provozovány skládky odpadů. Nebo taky podle hesla: spalovnu ano, ale proč zrovna tady u nás neboli NIMBY (Not In My Back Yard - ne na mém dvorku).

Co se týká čištění splaškových vod z měst, tak například Ponta Delgada na São Miguel ČOV má, ale například na ostrově Pico není ani jedna. Na kanalizaci zakončenou ČOV je na Azorských ostrovech napojeno pouze cca 30 % domácností. Dále na některých ostrovech fungují něco jako kolektivní septiky, ale nevím úplně, co si pod tím názvem představit. Možná je vyváží fekálním vozem na existující ČOV, anebo z nich voda přepadem odtéká přímo do moře.

KTERÉ OSTROVY VYBRAT? To nemohu úplně posoudit, protože jsem navštívila pouze dva. Ale mohu stručně popsat, jak jsme my před cestou uvažovali. Na pobyt jsme měli 10 dní čistého času, na ostrov Pico jsme přiletěli 3.9. ráno, 6.9. ráno jsme přelétali z Pica na São Miguel a ze São Miguel jsme odlétali domů 13.9. ráno. Řekli jsme si, že deset dní stačí na max. dva ostrovy, a to se ukázalo jako pravdivé. Ale které vybrat?

Favorité byli tři – São Miguel, Pico a Flores. São Miguel byl jasný, všude píší, že je to hlavní ostrov a měl by ho člověk vidět a je to pravda. Pak jsem váhala mezi zbylýma dvěma. Nakonec zvítězil výstup na sopku (dokud ještě můžeme…). Deštivý Flores mám ale pořád někde v hlavě, na příště.

Kdo letí na Azory poprvé, tak ano, jednoznačně São Miguel, pro seznámení se s Azory a kvůli všem známým turistickým atrakcím. Nevidět ho znamená jakoby člověk na Azorech ani nebyl. Je to hlavně proto, že na tomto ostrově je největší výběr cílů, největší rozmanitost, potřebujete na něj nejvíce času. Bylo by ale chybou jet pouze na São Miguel. Musíte vidět ještě alespoň jeden ostrov, abyste si udělali nějakou představu o souostroví, zažili jinou atmosféru a viděli, že São Miguel nerovná se Azorské ostrovy.

Na ostrov Pico jsme měli tři dny čistého času, stačilo to, ale také proto, že jsme měli neskutečné štěstí na počasí a mohli v určený den vystoupat na sopku Pico. Kdo bude kvůli výstupu čekat na lepší počasí, bude zde muset být déle a možná se ani nedočká, anebo sopku vynechá. Připomínám, že pro výstup, a hlavně také pro sestup, je třeba alespoň trochu dobrá kondice a znalost pohybu v horském terénu – o tom více v samostatném článku o ostrově Pico. Kdo na sopku nejde a přemisťuje se autem, tomu stačí na tento ostrov ty tři dny s přehledem. Jinak Pico nás mile překvapilo. Ta všudypřítomná šedočerná láva a ze stejného materiálu postavené domy sice působí až depresivně, ale milovníci "šutrů" a sopečné krajiny budou nadšeni. Sice kromě samotné sopky také všude krávy, také invazivní rostliny, ale úplně jiná atmosféra – ten poklid oproti São Miguelu.

KDY JET NA AZORY? Celoročně. Nejvíce turistů je zde v letních měsících červenec-srpen, ale i v září bylo ještě na São Miguel poměrně dost lidí. Kdo chce vidět rozkvetené hortenzie v nejvyšší sezóně, pak červenec, ale záleží na nadmořské výšce, stinných a slunečných místech a také na kterém jste zrovna ostrově. Kdo se chce koupat v oceánu – červenec až první polovina září. Pozorování velryb je asi nejvíce úspěšné v červnu a začátkem července, ale pozorovány jsou i v jiných měsících a samozřejmě toto vám nikdy nikdo nezaručí na sto procent. Nejméně srážek je v červenci, ale ani tento měsíc není zárukou pěkného počasí. Nejteplejší měsíce jsou červenec a srpen, nejchladnější leden a únor. Zimní měsíce jsou o něco větrnější než letní. V letní sezóně jsou nejvyšší ceny letenek, ceny za půjčení auta a ceny ubytování, na poslední chvíli už je vše přebrané. To byl ostatně i důvod, proč jsme na Azory letěli v září.

Text: Alexandra Prejdová
Fotografie: Jan Prejda

Navazující články z Azorských ostrovů:
Azorské ostrovy (2): Ostrov Pico, výstup na nejvyšší horu Portugalska
Azorské ostrovy (3): Ostrov São Miguel