Baba
Turistické cíle • Památky a muzea • Zřícenina
Výrazný holý výběžek nad řekou Vltavou počítá svojí historii až do pravěkých časů - sídliště z pozdní doby Kamenné bylo hrazeno příkrým srázem k řece, ale rovněž až 6m širokým příkopem s palisádou. V dnešní době tvoří zdáli viditelnou dominantu malá zřícenina - ať už viničního lisu, kaple či letohrádku poničeného bavorksými a francouzskými vojsky v půli 18. století (podle toho, jaká teorie o původu této stavby je vám bližší). Teprve až v devatenáctém století se rozvalina dočkala pseudogotického oblouku, jenž do ní vsadili dělníci od stavby železnice.
Název Návrší na levém břehu Vltavy je doložen písemnými prameny od patnáctého století. Archeologické nálezy ze sedmdesátých let 20. století potvrdily osídlení lokality již v mladší době kamenné.
Na vrcholu skály stojí půvabná zřícenina budovy, která bývá podle některých teorií pokládána za zbytek viničního lisu. Zdejší vinice byla založena v roce 1622 novoměstským měšťanem Jindřichem Žežulem. Vlastní lis spolu s letohrádkem (lusthaus) tu dal postavit po roce 1650 tehdejší majitel vinice Servác Engel z Engelflussu. Engel byl původně měšťan a koželuh, ale při obraně pražských měst proti Švédům roku 1648 se vyznamenal tak velkou měrou, že byl roku 1658 npoctěn erbem a predikátem. Později se stal majitelem nemovitosti děkan metropolitní kapituly u sv. Víta, Tomáš Jan Pešina z Čechorodu a ten ji roku 1673 koupil. Proto také bývala v té době vinice ozvána Děkanka či Čechorodka. Za válek o rakouské dědictví byl ve čtyřicátých letech osmnáctého století bavorskými a zejména pak francouzskými vojsky stavba vypálena a pobořena. V roce 1748 koupila pozemky A.T.Lohnerová, a ta je připojila ke svému šáreckému hospodářskému dvorci. Až později, v roce 1858, byl pozůstatek budovy letohrádku při stavbě železnice z Prahy do Podmokel upraven pracovníky státní dráhy v romantickém duchu na dnešní půvabnou dominantu na ostrohu nad řekou Vltavou.