Baba u Kosmonos (Mladá Boleslav)

Je to už moc dávno co nedaleko Bakova žila bába kořenářka se svým dědkem a vnukem. Byla celkem spokojená s chudým živobytím, které za své bylinky dostávala. Jednou na bábu přišlo pomyšlení, že by mohla při sbírání léčivých bylin a kytiček navštívit i Krakonošovu zahrádku. Vzala tedy nůši na záda a vydali se všichni tři na cestu za bylinkami. Je pravda, že dědek bábu od této nedovolené návštěvy Krakonoše zrazoval, ale ta se nedala odradit.

Po poledni slunného dne dorazili do míst Krakonošova království a chtěli využít toho, že Krakonoš odpočívá. Bába se tedy vkradla do Krakonošovy zahrádky a utrhla tu a zase tam, nějakou tu bylinku či kytičku, zdobící pestrobarevný koberec jako rozprostřený na strání Kotle.

Vtom ale nechtěně zavadila o horský zvoneček a ten se rozhoupal a zvonil a svým hlasem rozhoupal i další a zvonily, že jejich hlas probudil spícího Krakonoše a upozornil na nevítané hosty v jeho zahrádce. Jinak byl pán Krkonoš hodný ale takováhle návštěva ho rozhněvala. Však bába také jak viděla probouzejícího se Krakonoše, věděla hned že je zle. Do ruky popadla nůši s bylinkami, druhou rukou vzala dědka a ten zas vnuka a už to metošili pryč.

Utíkali co mohli, srdce jim tlouklo jak na poplach, už přeskočili patero kopců, přebrodili patero řek, říček a potoků a když už byli jenom krůček od svého domova, nad údolím kde zahlédli protékající Jizeru, která byla hranicí Krakonošovy moci, tu se ozval zdáli hřímavý hlas: "Stůjte! Svému trestu neujdete!" Ještě zadula vichřice nesoucí slova: "Změňte se v černý kámen!" A než jim v uších doznělo poslední slovo svým: "...ámen !" začal se jim kalit zrak, nohy těžkly a nebyly schopny dalšího pohybu. Cítí jak vrůstají do země, nemohou z místa a mění se pomalu v beztvárný kopec - v černý kámen.

Tak jak se proměňovali v beztvarou hmotu bábě vypadla nůše z ruky a natrhané bylinky a květiny se sypala po úbočích a začaly hned zapouštět kořínky a růst. A protože se dal vnuk do pláče, slzy, které mu stékaly po tváři, se zachycovaly v proláklině, kde je dnes pod Brejlovem Rybníček. A tak jak se drželi za ruce proměnili se v podlouhlý kopec. Nejvyšší vrch je Baba, menší Dědek a ten nejmenší je nazýván Vnukem.

Tak a to je vše, možná že to bylo jinak, dodnes však věřím, že tato trojice čeká na vysvobození z tohoto zakletí a návštěvník Baby má dík tomu možnost poznat a prohlédnout si bohatou chráněnou květenu a zabloudit z vrcholu kopce ke vzdáleným Krkonoším.