Barcelona – katedrála sv. Kříže a sv. Eulálie – historie a exteriér (catedral de la Santa Creu i Santa Eulàlia Pt. 1)

Barcelonská katedrála patří bezesporu k nejvýznamnějším, nejkrásnějším, nejzajímavějším a nejnavštěvovanějším památkám katalánské metropole. Jedná se o gotickou stavbu, která postupně vznikala od konce 13. století do roku 1420, aby se na přelomu 19. a 20. století dočkala jistých historizujících – nebo chcete-li neogotických – úprav, zejména co se průčelí týče. Je zasvěcena sv. Kříži i mladé mučednici Eulálii z Meridy a nikoho jistě nepřekvapí, že se již dávno stala národní kulturní památkou. Zajímavé je, že se Svatým křížem je tento svatostánek spojován již od poloviny 7. století a se sv. Eulálií od roku 877, kdy sem byly přeneseny její ostatky.

Současná katedrála stojí na místě své menší trojlodní románské předchůdkyně (polovina 11. století) i jednoduché raně křesťanské baziliky (polovina 4. stol.) a hned na úvod bychom mohli ještě zmínit fakt, že její součástí je – kromě „neuvěřitelného“ množsrví „zlatých“ kaplí – také klášter s hejnem hus nebo malé, ale vysoce cenněné, muzeum. Na podobě katedrály se postupně podílelo velké množství architektů a stavitelů (jen ve 14. století se zde vystřídali minimálně čtyři), z nichž nejčastěji bývají zmiňováni středověcí Jaume Fabre, Bertran Riquer, Bernat Roca, Jaume Sola a Bartomeu Guel, z těch novodobých pak Josep Onol Mestres i Esplugas, který vtiskl na počátku II. poloviny 19. století katedrální fasádě její současnou podobu, nebo tvůrce vrcholové kopule August Font i Carreras. Ten už se zde pohyboval v prvním desetiletí století minulého.

Katedrála je z vnější strany 93 metrů dlouhá, 40 m široká a její výška v centrální lodi dosahuje 28 m. V interiéru je chrám dlouhý 79 m a široký 25 m. K té šířce je ovšem potřeba ještě přidat dalších 12 m, což odpovídá hloubce postranních kaplí (ty jsou 9 m vysoké a mají čtvercový půdorys 6 x 6 m). Hlavní loď je vysoká 26 m a široká 13 m, boční lodě pak dosahují výšky 21 m (i když je některé informační prameny staví na úroveň té centrální) a šířky 6,5 m. Lodě oddělují 15,5 m vysoké sloupy. Zvonice jsou vysoké 53 m; kopule, která zde překvapivě není v transeptu, pak dosáhne z vnější strany až do výšky 80 m (v interiéru je to „jen“ 41 m).

Všechny další informace – a nebude jich až tak málo – již budou určeny převážně nadšeným obdivovatelům středověké architektury a dalším fajnšmekrům.

Práce na současné gotické katedrále byly zahájeny v roce 1298, původně šlo ale zřejmě jen o rekonstrukci a částečné rozšíření románského chrámu, jehož některé části později posloužily jako lešení pro stavbu gotické katedrály. První část nového chrámu byla dokončena v roce 1338 a o rok později byla katedrála vysvěcena. Ve druhé stavební fází pak vzniká nové trojlodí s kaplemi a dřevěným kazetovým stropem. Stavba gotické katedrály trvala přibližně 150 let a potom následovalo dlouhé období klidu. Až na konci 19. století se – v rámci příprav na světovou výstavu – regotizovala fasáda. Původní průčelí přitom bylo dokončeno roku 1417 a práce na kupoli byly zahájeny v roce 1422. O osm let později byla stavba zastavena, vše zakryl dřevěný strop a práce na kopuli byly obnoveny až v roce 1906.

Podobu neogotického průčelí navrhl architekt Josep Oriol Mestres v roce 1882. Je široké 40 m a lemují ji dvě věže s s množstvím gotických prvků. Nechybí modernistická vitrážová okna, mezi kterými se najde i jedno renesanční, navržené Bartoloméem Bermejem. Slavnou kopuli navrhl architekt August Font I Carreres, vznikla v letech 1906 až 1913 a ozdobilo ji zpodobnění sv. Heleny.

Presbytář tvoří půlkruhový oblouk s devíti kaplemi, nad kterými jsou umístěna velká vitrážová okna a falešné triforium. Kromě kaplí po obvodu chrámu je zde ještě sedmnáct dalších, ke kterým je potřeba ještě přidat dvacet kaplí klášterního ambitu a kapli sv. Lucie, do které se vstupuje z venku. Zajímavostí katedrály je také fakt, že její trojlodí je propojeno s vnějšími stěnami tak, že interiér chvílemí působí jako sedmilodí. Tento fakt také ovlivňuje vnitřní osvětlení chrámu.

Katedrála má celkem pět vstupních portálů. Jedná se o Hlavní portál, Portál Sant Iu, Bránu milosrdenství, Portál sv. Eulálie a Portál sv. Lucie. Hlavní portál pochází z 19. století, je neogotický a jeho podobu navrhl Josep Onol Mestres. Zdobí jej Vallmitjanovy sochy Krista a apoštolů i Roiqovy skulptury andělů, proroků a králů. Mramorový Portal Sant Iu – tedy sv. Ivo Bretaňský – je ze všech nejstarší a pět set let sloužil jako hlavní vstup do katedrály. Je jednou z prvních ukázek katalánské gotiky (r. 1298) a najdeme zde např. postavy andělů hudebníků, soubor reliéfů středověkého bestiáře i sv. Eulálii z konce 14. století. Brána milosrdenství pochází z 15. století a její nejznámější částí je Panna Marie Bolestná od německého sochaře Michaela Lochnera. Portál sv. Eulálie je stejně starý, jen sochu světice vytvořil Antoni Claperós (dnes je zde k vidění jen kopie). Klášterní portál sv. Lucie pamatuje i období, kdy byla Barcelona ještě románská.

Zvonice pocházejí z konce 13. století a jsou raně gotické. Nejsou sice zcela stejné, ale obě jsou oktagonální, 53 m vysoké a jedna z nich byla původně hodinová. Dnešní modernistická podoba horní nástavby jedné z věží vznikla v 19. století, v druhé z věží je jedenáct zvonů, všechny s ženskými jmény. Většina zvonů pochází z 20. století. V souvislosti s katedrálou se hovoří o největší sadě zvonů i největším zvonu v Katalánsku.

Samostatnou – a pro autora tohoto článku velmi oblíbenou – kapitolou jsou chrliče. Na barcelonské katedrále jich je údajně 160. Nejstarší z nich pocházejí z počátku 14. století a najdeme je v oblasti katedrálního závěru a portálu Sant Iu. Představují muže v klobouku, rytíře na koni, jednorožce a slona. Další chrliče v apsidě již mají tématiku běžnější a vidět zde můžeme různá zvířata, např. psa, vola, berana, prase, lva nebo orla. Podle dávné legendy jsou všechny chrliče zakletými čarodějnicemi, které byly potrestány zkameněním a povinností vlastním tělem a ústy odvádět vodu ze střech katedrál.

Zmínit musíme i pozdně románskou jednolodní kapli sv. Lucie (původně všech Svatých pannen) a „starý” kapitulní sál. Kaple byla postavena v letech 1257 až 1268 (tedy ještě před zahájením stavby gotické katedrály). Dnes je tato stavba s obdélníkovým půdorysem, valenou klenbou a dvěma hrobkami součástí katedrálního komplexu. Stará kapitula má obdélný půdorys, nádhernou hvězdicovou klenbu i biskupským mauzoleem a v roce 1407 ji postavil Arnau Bargués

Na závěr prvního dílu článku o barcelonské katedrále ještě jedna zajímavost. Když roku 1571 v benátsko – osmanské bitvě u Lepanta Svatá liga rozdrtila osmanskou flotilu, celá křesťanské Evropa si oddechla. Na počest tohoto vítězství byla pod katedrální varhany zavěšena „skulptura“ představující vousatou hlavu Turka v turbanu. V roce 1970 musela být odstraněna, protože prý silně urážela všechny muslimy. Co však ti „uražení“ pohledávali v křesťanském svatostánku, se už nikde nepíše ...